Zákon čistokrevných

1.Kapitola

Dveře se otevřeli a ona vstoupila do velké místnosti. Ignorovala pohledy ostatních studentů. Šla dál a dívala se před sebe. Nikdo s ní nemohl spustit oči. Neunikl jí jeden pohled. Profesora s dlouhými černými vlasy. Ten ji probodával pohledem. Šla dál až se postavila k Brumbálovi. "Jsem rád Morgan že jsi tady a doufám že tohle všechno pro tebe se stane tvým domovem a současně rodinou" usmál se Brumbál. "To se ještě uvidí profesore, upřímně rodina je něco, čeho se nejde zbavit. Zkrátka je to má krev, která se nedá přeměnit na jinou. Raději bych proto rodinu z toho vynechala." Studenti se na sebe záhadně podívali a Brumbál jí stále sledoval. 

"Především rodina je něco jako tvá opora. Je ochotná tě podržet a podporovat tě ve všem a budou při tobě stát. Takto je to myšleno." oznámil jí Brumbál. "Já moc dobře  vím jak je to myšleno. Přesto ne každá rodina je ochotná být oporou." "V tom souhlasím Morgan" "Urychleme to profesore"

"Posaď se" řekl Brumbál. Remus se mezitím naklonil ke Snapeovi. "Že by tvá intuice opět zabodovala?" "Teď jí ještě ten zatracenej bláznivej klobouk, pošle do Zmijozelu" sykl. Moudrý klobouk se mezitím dal do řeči. "Ale krev Blackwolfů, velice čistá krev už je to dávno co někdo takový tady seděl. Máš velkou moc. Jsi silná a dokážeš se dostat s nejhorších situací ven. Nebude těžké přemýšlet o tom kam tě dám. Jsi jasný Zmijozel!" 

Zmijozelskou kolejí se rozlehl velký potlesk. "Hodně štěstí. Nejspíš i mě to jméno něco říká. Tuším kdo to je. Doufal jsem že se mýlím. Nechápu jak jí mohl sem přjmout." zašeptal Remus. "Bude jí čekat tvrdý boj. O to se postarám. Čarodějové jak je Potter, Malfoy a nebo ona si jen moc myslí, ale ve skutečnosti nejsou vůbec nic. Čistá krev. Bože můj. Může mít čistou krev jak chce, ale když není dobrá čarodějka tak je stejná jak mudlové " odvětil. "No Snape tahle obyčejná nebude to se neboj. Aby tě ještě nepřekvapila. Neměl bys jí podceňovat jí ne" 

"Mluvíš jako kdyby si jí znal" řekl  Snape a dál sledoval Morgan, jak si sedá k Zmijozelům. "Čau jsem Draco Malfoy, musím říct že jsi na správném místě. Tady je teprve ta pravá čistokrevná rodina" "Moc si o sobě tolik nemysli. Nezáleží ani tak na krvi, jako na tom že jsi dobrej čaroděj. A stát se dobrým není zrovna lehké. A když dobrý nebudeš, uděláš ostudu své rodině a svou čistokrevnost pošpiníš". Draco na ni oněměle zíral. 

"Od toho jspu tady mudlovští šmejdi" "Někdy i čistokrevný čaroděj bývá horšó než mudlovský šmejd" ušklíbla se a dál si ho už nevšímala. Draco na ni s údivem hleděl. Hermiona se na ni stále musela dívat. "Ta se mi nelíbí" řekl Harry. "No mě tedy ano. Je úžasná" zasnil se Ron.

Hermiona do něho vrazila. "Laskavě se vzpamatuj. Nemluvíme o jejím vzhledu" Ron se vzpamatoval  a chytl se za místo kam ho praštila. "Jo vždyť jo já vím a přestaň mě dokola mlátit" 

"Na tebe nic jiného neplaťí" řekla Hermiona a pak otočila k Harrymu. "Nepůjdeš se s ní seznámit Harry?" navrhla Hermiona a Harry se na ni vylekaně otočil. "Cože teď?" "No jistě že" "Ne až po snídani teď to nebude dobré" rozhodl.

Po snídani odcházeli na vyučování a Hermiona dokopala Harryho, aby šel za ní. Dohnali jí na chodbě. "Ahoj neruším tě?" Zeptal se Harry. Morgan se na něho povýšeně otočila. 

"Jen zdržuješ" Harry se otočil na Hermionu která do něho žduchla. "Dostal tě na starost víš. To je Harry Potter a já jsem Ron a tohle je Hermiona" vmísil se do celého hovoru Ronald. Hermiona ho vztekle strčila. "Díky Rone" procedil skrz zuby Harry. 

"Aha ty si slavnej Potter. Řekla bych že mě velice těšilo ale to bych lhala. A cože si to řekl? Že mě máš na starost? Nejsem děcko abych potřebovala dozor, takže si dejte všichni pohov. "Tak moment s kým si myslíš že mluvíš?" opáčila Hermiona. Morgan k ní udělala krok a chytla jí rukou za čelist "S nesnesitelnou šprtkou očividně a dvěma jejími slavnými kamarády, diky kterým je pro všechny viditelná" pak jí pustila a beze slova odešla. 

Hermioně se valili do očí slzy. "Kdo si myslí že je?" zeptal se Ron. Harry se instinktivně otočil za sebe. Byl tam Remus. "Ahoj vy tři děje se něco?" Harry chytl Hermionu za rameno. "Ne nic se neděje" Remus se podíval před ně. "Aha ta nová studentka že?" řekl Remus. "Je šíleně arogantní a navíc si o sobě myslí bůhví co není" řekla Hermiona a utírala si slzy. 

"Nic si z ní nedělejte. Harry psal jsem ti dopis ve kterém jsem tě o něco prosil, ale ona si poradí i sama. Spletl jsem se. Neměl jsne o ní nic psát. Zapomeňte na to a moc si jí nevšímejte" řekl Remus. " Vy jí znáte?" zeptal se Ron. "Neřešte to. Zkrátka jen jsem zjistil něco, na co jsem měl přijít dřív" řekl Remus. 

"Jak to myslíte?" zeptala se Hermiona. Remus se pousmál a pak se obrátil na Harryho. "Mem jsem zapomněl. Sirius bude chtít s tebou později mluvit. Asi tak za dva týdny, jistě ti dá vědět Harry" řekl Remus a beze slova odešel. "Choval se nějak divně ne?" Řekl Ron. Harry jen zakroutil hlavou a radši je pobídl aby šli pryč.  Morgan šla po chodbě a svou třídu minula. "Morgan!" zavolal na ni povědomý hlas. 

Morgan se otočila. "Tušila jsem že tě tady potkám. Co sakra chceš Remusi?" On došel až k ní. "Minula si třídu slečinko, nezdá se ti?" Morgan se uchechtla. "Raději si zalez někam do své vlčí díry Remusi a mě nech bejt. Moc se mnou nezabývej" "Co tady děláš vůbec?" "Co sem ti řekla právě? Aby ses mnou nezabýval, takže si jdi po svých" 

"Nějaký problém?" ozval se další hlas za Remusem. Remus uhnul a vedle něho se postavil Snape. "Ale podívejme se. Naše nová hvězda, nejspíš jste se ale spletla vaše třída je o pět dveří nazpět" "Bez vás bych na to sama nepřišla" Snape udělal výhružný krok vpřed. "Lupine? Odeberte se laskavě na vyučování, potřebuju se slečnou Blackwolfovou mluvit" 

"Bohužel to ale není oboustranné profesore" Remus se otočil na Snapea. "Poslušte si profesore, mile rád vás tady nechám" Remus odešel a Morgan byla na odchodu taky, ale Snape jí zastavil. "Ne tak rychle slečno" řekl a vstoupil jí do cesty. Morgan nenáviděla když se jí někdo pletl do cesty. Udělala k němu krok blíž. "Mám jít do třídy snad ne?" 

"Teď mě dobře poslouchejte. Nevím jaká pravidla jste měla v Kruvalu. Tady je ale jistý školní řád který budete dodržovat a pokud ne budete vyloučena. Dnes po vyučování dojdete ke mě do kabinetu, kde celý řád přepíšete třicetkrát, tak si ho lépe vštípíte do hlavy a opovažte se nedostavit. Vymyslím pro vás daleko horší trest než je tohle" 

Morgan se klidně ušklíbla. "Třicetkrát celý školní řád? Děkuji stejně nemám po škole co dělat. A třicetkrát to nic není"  Snape se usmál a souhlasně přikývl. "Máte pravdu slečno. Není to vůbec nic. Jistě jste zvyklá na delší. Rád vám vyhovým. Ten řád přepíšete tisíckrát. Věřím že pro studentku Kruvalu to bude hračka" 

Morgan ačkoliv jí naštval se tvářila nadále klidně. "Bez pochyby" "Teď se vraťte do třídy a uchovejte se tak jak máte, protože narozdíl od jiných profesorů vám dám takový trest, na který když zpětně pomyslíte, už nebudete mít chuť porušovat pravidla. Bude to takový trest, který by vás ani v Kruvalu nepotkal" Morgan se povýšeně narovnala. "Hezký proslov profesore. Je tak nesmírně poučný" "Tou ironií bych raději šetřil" "Můžu jít?" Snape ji konečně poslal do třídy. Měl v plánu tu její povýšenost srazit až k zemi. U něho jí to procházet nikdy nebude a byl připraven porušit i některá pravidla, co se týkají trestů studentů, kdyby na to přišlo.