Zákon čistokrevných

30.Kapitola

Morgan se na večer vrátila do Fénixova řádu. Přesně tak jak se ze Severusem naposledy dohodla. Zavírala dveře a on se objevil před ní na chodbě. "Lásko" zavolal polohlasem. Morgan se na něho pousmála a šla za ním. "Ahoj...proč mluvíš tak potichu?" zeptala se ho. "Je schůze řádu, něco by jsi měla vědět za chvíli začne zasedání jde o Umbridgeovou. Všechno se dozvíš" Pak dal Morgan pusu a všiml si u toho jejího divného výrazu ve tváři. "Morgan? Co ti je?" Rychle se vzpamatovala a pousmála se trochu. "Nic jen přemýšlím nad tím co si teď řekl" 

"Aha a jinak všechno v pořádku?" "V naprostém" rozhodla se ještě chvíli počkat s tím než mu to onámí. "V tom případě pojď semnou to bys měla vidět" Zavedl jí do místnosti ke všem členům. "Morgan výborně rád tě vidím" usmál se Brumbál. Morgan kývla hlavou a podívala se směrem na stůl. Ležel tam plakát na kterém byl její fotka.

                        HLEDÁ SE
              Morgan Blackwolfová
          *JE NA NÍ VYPSÁNA KAUCE!*
        



    Kdyby jste jí viděli kontaktujte Ministerstvo kouzel. Odměna je ve výši 20 000 galleonů!

Morgan si článek pohrdavě prohlížela. " Co ještě nevymyslí?" "Víš Morgan nebral bych to tak na lehkou váhu" vmísil se do toho Sirius. "Proč Blacku to jenom vy z toho děláte vědu. Podařilo se mi během vašeho pátrání dostat na ministerstvo. Pokud Morgan neporuší podmínku, tak se nic nezmění. Navíc tenhle kus papíru není schválen ministestvem" Morgan ho přerušila. "Mě bylo hned divný že bych jim stála za 20 000" Severus se na ní celkem pobaveně podíval a pokračoval dál.

"To znamená že Umbridgeová tímhle chtěla jen postrašit" "No dobrá Severusi, ale jestli to ministerstvo zamítlo, tak nemyslíš si že si Umbridgeová vymýšlí cokoliv jiného?" "Neumíš poslouchat nebo co? Jasně říkám že pokud neporuší podmínku tak se nic nestane"

"Jo ale ona je vynalézavá" vložila se do toho Morgan. "Prozatím stejně neuděláme  nic" schrnul to Severus. "Dobře. Pokud je to tedy všechno, tak můžete odejít a ty se Morgan hlídej. Znám tě moc dobře. Tak neudělej něco čeho by jsi litovala" řekl Brumbál. Morgan kývla a odešla pryč. Severus se s ní setkal víc na večer. Potkal jí na chodbě. "Neměla by sis myslet že když chodíš semnou, máš nějaké výhody v řádě" "Já nevím, vypadám že si to myslím?" "Víc  než to" Morgan se opřela o zeď. Severus pochopil o co jí jde. 

Chytl jí za pas a začal jí líbat. Morgan ho chytla kolem krku. Ale nebylo to ono. Nevyznala se sama v sobě. Na Severusovi jí zleželo ale měla zkrátka pocit že Xandora přece jen začala mít ráda víc. "Morgan? Nesoustředíš se" napomenul jí Severus. Chtěl se jí zeptat co se děje, ale toho se Morgan chtěla nechat ušetřit. Lehce ho škrábla na tváři a políbila ho sotva co se nadechl. Severus si hrál s jejími vlasy. Morgan se ho chytila kolem pasu a on jí víc tiskl ke zdi. "Ale ale přece je jen na tom něco pravdy" řekl Sirius 

Morgan se lekla a otočila se na Remuse a Siriuse. Višchni se překvapeně dívali na sebe. "Ani ve snu by mě nenapadlo že by to mohla bý pravda" řekl Remus. "Co vám dvěma je do toho" vyštěkla Morgan a výhružně měla namířeno k nim ale Severus jí včas zastavil. "Severusi jedeš v pěkným průšvihu víš o tom?" upozornil ho Sirius. "Myslíš? A vy dva jste co? Něco jako můj dozor? Já vím v čem jsem ale jsem to ochotnej podstoupit" "Vždyť jí je sedmnáct a ty jsi profesorem a..." Severus ho přerušil. "Jo ale u vás se moc ten věk snad neřeší" ušklíbl se na Remuse. "Jo to je individuální" "U kouzelníků je to prakticky to samé, takže na místo toho aby si tady se svým věrným kamarádem mi dával lekci mě, tak co kdyby si radši dělal chytrého v Obraně proti černé magii když už sis to místo tak skvěle vybojoval"

"Morgan neměla by si s ním být" obrátil se Sirius k ní. Morgan z rychlostí po něm vyjela a přirazila ho ke zdi. Její oči se začali měnit a ukázala své ostré špičáky. "Neříkej mi co mám dělat. Umíš se mi jenom plést do života. Necheje toho za včasu nebo se já začnu do života plést tobě a to by sis  nepřál" Morgan se pak sklidnila a Sirius si jí prohlížel. "Seberte se odsud a opovažte se jen slovy ceknout o nás" řekl Severus Remusovi. Oba se sebrali a odešli. Morgan převrátila oči a Severus jí sledoval. "Takovou tě neznám" "A ani znát nechceš" 

Přešla k oknu a posadila se na něho. "Pojď spát" Morgan začal sám od sebe chybět Xandor. "Ne nechce se mi" V lesích opět slyšela vytí. To jí otec zase volal. Jako vždy se Morgan nevracela. Severus jí dal delší pusu na rty a pak další a další. "Už toho nechej" snažila se  znít mile ale popravdě chtěla aby toho nechal. "ZačÍnáš mít z toho špatný pocit?" "Ne asi ne. Jasně že nejsem z toho nadšená..." "Oba jsme to ale věděli, jednou se to všichni dozví" "Mohli jsme si dávat větší pozor" Severus jí pohladil po vlasech. 

"Měli jsme si ho dát, ale jednou se to dozvědět museli. Ani já nejsem nadšený ale už je to jedno" "A co obraceč času?" škemrala Morgan. "Sama víš že z časem si nemůžeme hrát jen tak. Ten se používá opravdu jen když je to nutné. A tohle netné vážně není. Představ si co by se stalo kdybychom ho takhle pořád používali" "Ale nepoužíváme." "Morgan!...Od doby co ses vrátila se s tebou něco děje, vím to tohle přede mnou neutajíš. Chci aby si mi to řekla" "O nic přece nejde" "Ale asi jo když se chováš divně" Morgan pokrčila rameny. "Ne. Měli bychom jít vážně spát" 

"Když budeš od toho ubýhat, potvrdíš akorát to že se děje něco vážného. Od toho tady jsem abych ti pomohl. Tak to je, jinak bychom nemohli spolu správně fungovat" "No a co když je to pravda? Co když vážně nemůžeme?" Severus přihmouřil oči. "Co tím chceš říct?" Morgan se zadívala z okna ven. Severus jí dal ukazováček pod bradu aby se otočila zpátky. Lehce cukla hlavou do strany. "Jen jsem to prostě tak řekla. Nic v tom nehledej. Prostě mě to jen unavuje nic vív. Dostanu se z toho jen toho bylo moc" 

"Morgan" napomenul jí Severus. "Už bych asi se měla vrátit na kole, takže zítra jo" Severus jí chytl za ruku. "Co se děje tak hrozného že mi to nedokážeš říct?" "Neřeknu ti to protože není co. Půjdu na kolej sám si říkal že nemám žádné výhody" Pak se sebrala a odešla. Ležela po dlouhé době ve své posteli. Xandor jí chyběl. Sama to nechápala ale chyběl jí moc. Jediná věc který byla pravdivá bylo to že vážně byla unavená. 

Rozhodně neměla v plánu se chystat ale teď domů. Na to neměla sílu. Její otec si na ní  bude muset pokčat do druhého dne. Mezitím se snažila vymyslet jak to udělat tak aby mola zrušit Severusovo a její zasnoubení. Něco jí říkalo že on není ten pravý a že její místo je právě u Xandora. Přemýšlela nad tím tak dlouho až nakonec usnula.