Zákon čistokrevných

65. Kapitola

Za dvě hodiny za Moran přišel Severus. Seděla na posteli a hrála si s Morwennou. "Vypadáš dobře" usmál se a posadil se na kraj postele. "Jo přešlo to"  "Tak to jsem rád" Pak přišel její děda. "Můžu?" Morgan přikývla. "Už jsi tady tak pojď" Damien udělal pár váhavých kroků k nim. "Už je ti asi fajn že?" Morgan přikývla. "Přišel jsem si promluvit, Severus ti asi už něco říkal že?" "Chtěl jsem se k tomu dostat, ale už jsi přišel" "Musím tě požádat, aby si byla tak laskavý a nechal nás o samotě prosím"

"Proč? Je to něco o čem by neměl vědět?" zeptala se Morgan. "Ne ale...." "Tak tady zůstane" usmála se Morgan a Damien se otočil na Severuse který nadzvedl obočí. "Dej se do toho" šeptl. "Jak myslíš, Morgan jsem tady kvůli tvým zvláštním stavům" "O jakých stavech mluvíš?" Damien na ni ukázal prstem. "O těchto" Severus si s ní vyměnil pohled. "Ano?" "Morgan copak tobě nedochází že je něco špatně?" zeptal se Damien. 

"A co by mělo být špatně? Jo někdy mi bývá trochu zle ale musíš uznat že jsem teď začala fungovat jinak než předtím. Navíc skoro nic pořádně nejím a bývám dost vytížená, to znamená že za den spím tak čtyři hodiny. A že mi nebývá někdy dobře, tak to není nenormální." "Pořád nechápu kam tímhle chceš mířit?" zapojil se Snape. "Morgan pamatuješ si co jsem ti říkal před nějakou dobou?" Morgan se pousmála. "Ano vím co si mi říkal, ale jak sám vidíš těhotná být nemůžu když to mám. Takže mi věř že o nic  nejde" 

"Ale takhle přece nefunguje normální zdravý člověk" "A co mám dělat asi tak?" "Především začni jíst laskavě jasné? Včera večer si opět nic nejedla" "Protože..." Morgan se nadechla ale dál nepokračovala. "Protože?" Morgan střídala pohledy ze Severuse na něj. "Neměla jsem chuť" Damien přikývl. "Stejně jako jsi jí pořádně neměla před dvěma dny, pak minulou sobotu a půlku tohoto měsíce. Jak si myslíš že začneš fungovat asi?" "A kvůli tomu sis chtěl semnou  promluvit?" "Ne tak úplně ale to je jedno, jestli nezačneš jíst normálně tak to daleko nedotáhneš" 

"Dohlédnu na to" ozval se Severus. Morgan se na něho překvapeně otočila. "Cože?" Severus přikývla a Damien souhlasil. "Dobře dohlédneš na to aby Morgan za den snědla normální porci, pokud se s ní ovšem za tu dobu nestala anorektička" "Co si to řekl?" vztekla se Morgan a Morwenna se jí lekla. Morgan jí chytla jemně za ruku. "Dobře to stačí, jsem si jistý že tohle s tím nemá nic společného Damiene, tak to zbytečně už nerozváděj. Postarám se o ni aby zase fungovala rozumíš?" Damien přikývl. "Dej se dohromady" vzkázal Morgan a odešel. 

Severus tam u ní zůstal. "Morgan s ním ses nechtěla o tom moc bavit že ne" Morgan uhnula pohledem. "Proč si mu to řekl?" "Morgan hodně si zhubla, tohle nejde nemůžeš takhle žít dál. Nezvládneš pak nic. Proč nejíš?" Morgan se opřela o čelo postele. "Protože do sebe nic nedostanu, přišlo to ze dne na den. Není mi prostě dobře když vidím jídlo. Já se snažila něco sníst ale nejde to" "Co si snědla včera?" "Hrozny které ve mě dlouho nevydrželi a to je celé" "Nechutenství?" Morgan zakroutila hlavou. "Já nevím" "Dostanu tě z toho ale musíš být ochotná podstoupit cokoliv co zavedu rozumíš?" 

Morgan chvíli odpověď trvala. "A co máš v plán?" "Žádný strach půjdu na to tou nejjednodušší formou  jakou to vůbec jde. Za hodinu začneme souhlasíš?" Morgan nepatrně přikývla ale moc se jí do toho nechtělo.  Severus si toho všiml ale přimět jí k jídlu musel. Jakmile Severus odešel, tak Morgan zabavila Morwennu a šla na záchod. Když si chtěla prohodit tampon, zjistila že přestala dávno krvácet. Zmateně si ho prohlížela. Nechápala že se jí menstruace tak rychle zastavila. Ještě ani pořádně nezačala. Dala si jen tenkou, malou vložku kdyby něco a doufala že jde jen o nějakou pauzu. 

Je pravda že je divná. Sama si toho všimla ale zatím se nikomu nesvěřila. Nikdy jí nebylo tak jak jí je teď. Začínalo jí to nahánět hrůzu. A ne jen to. Děsila ji myšlenka nad tím jak Severus bude chtít, aby do sebe něco dostala. Při té myšlence se jí udělalo zle a myslela si že se pozvrací. Naštěstí ne. Už neměla pomalu nic v sobě kromě vody....a krve.

Morgan se nad tou myšlenkou oklepala. Vrátila se raději zpět aby Morwenna nebyla dlouho bez dozoru. Snažila se přivést na jiné myšlenky. Čas letěl rychle a najednou si pro ni přišel Severus. Snažila se chovat tak nejcitlivěji jak to jen k ní dokázal. K nikomu jinému by se tak nedokázal chovat. Morgan se na něho otočila a jeji výraz, byl kombinovaný se vztekem a strachem.

Morgan vstala z postele a sledovala každý Severusův pohyb. Vypadala jako kdyby proti ní šel její nepřítel a ona se chystala zaútočit. Severus nečekal že bude tak moc vystrašená. Bude to zjevně složitější. Ale v žádném případě ji nechtěl vystresovat ještě víc. Chytl jí za pas a snažil se s ni mluvit.

"To bude dobré. Ujišťuju tě že nemáš z čeho mít strach. Po celou dobu v tom pojedu s tebou a dotahneme to spolu do konce. Ty to zvládneš máš mě tak si to uvědom" Morgan se ale cítila furt hrozně. Připadala si strašně blbě. Přemýšlela nad tím tak hluboko že jí nedošlo, že se Severuse drží skoro až křečovitě. Hlavně že chtěla zakrýt svou nervozitu. Udělala právě pravý opak.

"Je blbé že to řeknu, ale nemyslím si že to zvládnu. To nejde prostě, fakt ne já to zkoušela" "A kde myslíš že je problém?" "Nevím, nevím co se semnou děje. Ale asi měl Damien pravdu, není to normální. Prostě se to ze dne na den zlomilo a já nemůžu fungovat"

"Jestli ti mám pomoct musíš mi říct všechno" Morgan si ale vzpomněla na slova jejího dědy. Bušilo ji srdce. Bála se  toho že bude nakonec těhotná. Nedokáže Severusovi říct to co jí řekl Damien. Zlomila se její povaha tak moc že přestala mluvit a přestala nemít strach. Už si nevěří. Je natolik zbabělá že ani jeden pitomý test si nedovede udělat, aby zjistila jak na tom je.