Zákon čistokrevných

33.Kapitola

Severus jí odtáhl za ním. Když to nešlo po dobrém tak musel být přísnější. I když ho to mrzelo a bál se o ní. Morgan nebyla až tak silná jak se zdála. Byla vzteklá přímo. Na Morgan letěl nůž  a nebýt Severuse tak jí zasáhne. "Co to má znamenat?" Okřikl Severus Karkarova. "Koukám že si vyšla ze cviku. Co to znamená?" Severus se díval na oba. "Nevšimla jsem si" Karkarov převrátil oči. "Panebože o tom jsem ti už něco říkal mladá dámo, kdyby si byla v Kruvalu tak..." "Važ slova Karkarove"

"Změnila ses Morgan. Už nejsi tou kterou jsi bývala. Zkazili mi tě. Krum by nebyl nadšený z toho co se stalo před chvílí" "Je mi jedno jestli by byl Krum nadšený nebo ne. Proč jste tady?" "Copak tobě nechybí Kruval? Ty boje, sláva, to všechno kolem?" "No teď když nad tím tak přemýšlím" "Morgan myslíš že bys na to ještě měla? Slyšel jsem o tvé tvé zradě. Pána Zla to zlomilo. Jsi jiná. Pod mým vedením by se to nikdy nestalo. Holka jako ty potřebuje zcela jiný přistup"

"Někdo jako vy zase potřebuje se vrátit tam kde byl" Karkarov se na ni rozčileně podíval. "Třeba se tam jednou spolu setkáme a to potom bude už naposledy" "V tom s váma souhlasím. A vy radši taly. Mějte se řediteli" řekla pohrdavě a vrátila se na hodinu. Samozřejmě došla pozdě, takže se musela omluvit.

Posadila se do samotné lavice do zadu. Profesor Binns jí ale za to napomenul. Nesnášel když někdo seděl v lavici sám. "Slečno mohla by jste se laskavě posadit vedele slečny Aurrënové?" Profesor ukázal na dívku v první lavici s krátkými hnědými vlasy. "Nemohla. Buď sedím s někým nebo sama" "Tak vidíš v čem je problém?" "V tom že ona je Mrzimorka" Všichni se na ni ohlédli. "Aha tak takhle je to" sykl profesor Binns. Nenáviděl když mezi studenty s různých kolejí panovala rivalita. "Tak si rovnou stoupni. Když se ti hnusí Mrzimor jak je libo. Půjdeš si o tom s někým promluvit" Morgan se neochotně zvedla a z lavice a šla z Binnsem k jejímu jíž dobře známému místu.

Kabinet profesora Snapea. Potkali ho ale po cestě, takže Snape si jí jen převzal. "Nechápu co to se tebou děje. Už tak se chováš dost divně, ale  nečekej že se ti všechno bude furt dokola promíjet. Nezačni si všude dělat problémy. Strhávám Zmijozelu pět bodů. Chceš mi něco říct?" Morgan si překřížila ruce na prsou. "Hmm to jsem si myslel vrať se zpátky a zamysli se nad sebou" Morgan od něho rychle vypadla.

Vrátila se do třídy a za chvíli na to měla začít další hodina. "Morgan počkej!" Doběhl jí Harry. "Co je zase?"  Harry se zastavil. "Promiň neotravuju tě?" Morgan se zamyslela. "Hmm docela jo" Harry se  na ni zaraženě díval  a Morgan zakroutila hlavou. "Jen si dělám srandu ale spíš bych chtěla být sama" Harry přikývl.  "Dobře kdyby cokoliv tak se ozvi. Všímám si že se chováš jinak"

"Není to  i vážného. Mám komu se svěřit neměj strach" Harry to přijal a už se jí dál na nic nevyptával. Následující den Morgan dostala dopis od Xandora. Dnes měl přijet a chtěl být s ní. Morgan se dnes vracela domů. Severusovi vůbec nic neřekla. Od doby co byla u něho  v pracovně s ní nemluvil a ona s ním. Morgan odešla hned ráno. Dracovi řekla ať jí omluví.

Vrátila se domů a Xandor tam na ní čekal se svým otcem. "Puso" usmál se a chtěl aby za ním přišla. Morgan šla za ním a začala ho líbat. Dal jí ruku za pas a jemně jí hladil. Oba se jeden druhému dívali do očí. "Pojď ven semnou" Xandor šel z Morgan ven a šli spolu ke skalním volám jako kdysi. Xandor jí svlékl a šli spolu do ledové vody. Morgan se mu ve vodě posadila do klína a on chtěl aby ho líbala. Poslechla ho. "Změnila ses. Zdá se že víš kde je tvé místo".

"Vím že je tady lásko" řekla Morgan. Xandor se pousmál. "Uklidňuješ mě puso" řekl a stáhnul jí ramínko od podprsenky. Tahal jí jemně za vlasy. Bylo to moc příjemné. "Budeme mít znovu dítě Morgan. Vím že tě to trápí, ale nahradíme to první neboj se" Morgan ho objala a hlavu si opřela o jeho rameno. "Jsi hubenější než předtím. Ty nejíš?!" zvýšil zase hlas. Morgan se na něho podívala. "Vrátíme se" Plavali zpátky ke břehu a vraceli se na hrad. 

Mezitím Severus hledal Morgan. Prohledal snad celý hrad a okolí Bradavic ale nikde jí nenašel. Už jí hledal celých pět hodin. Doufal celou tu dobu že se nevrátila zpátky. Při cestě do hradu ho Remus zastavil. "Asi hledáš svou milovanou že?" "Víš kde je a nebo si mě přišel jen otravovat?" Remus se pousmál. "Sice vím že to není moje věc" "Správně" skočil mu do řeči Severus. "Ale úplně vám to neklape" Severus si ho prohlížel z kamennou tváří. Ale Remus na něho stále doléhal, tak už to nakonec vzdal. 

"Změnila se. Je jiná. Vím že jí něco je ale nechce říct co. Je to složité. Mám pocit že jsem vyzkoušel všechny způsoby ale žádná změna" Remus se zamyslela. "Jen tak? Z ničeho nic? Zkoušel si hledat nějaký důvod, co by se tak mohlo stát?" "Samozřejmě že ano. Sám nad tím ještě do teď přemýšlím, ale nic tak strašného se nestalo" "Třeba za tou změnou by mohlo stát něco víc" Severus se zapřemýšlel. "Naznačuješ že by v tom měla prsty její rodina?" "To je těžké říct ale jisté to být může, pokud někdo o vás věděl nejhorší je že se to dá těžko zjistit." "Chceš říct že by to mohla být nějaká dočasná kletba?" Remus přikývl ale dodal. "Modli se ať je to jen dočasná" "Jenomže takových je. Trvalo by sto let než bych našel tu správnou a to musíš uznat že by bylo trochu pozdě" "No třeba se taky pletu. Neděle ukvapené závěry. Třeba je to nakonec všechno úplně jinak" 

"To se ti řekne. Teď když si zmínil ty kletby budu nad tím přemýšle celou noc" "Ono ani není se tak čemu divit. Horší holku sis vybrat nemohl" Severus se zamračil. "Jak to myslíš?" "Není to nic ve zlém, jen je to pořádné sousto na začátečníka" "Bez této věty bych neusnul. Děkuju ti kamaráde" Remus pokrčil rameny. "Koneckonců jste oba úplně stejní" "Jo proto nám to taky tak klape" dodal ironicky a odešel do pracovny.