Zákon čistokrevných

24.Kapitola

Severus s Morgan dávno vstali a dlouho se spolu bavili. "Kdy se máš vrátit?" zeptal se Severus. "Nemám přesný čas. Ale asi se vrátím později. O nic nepřijdu" "Takže stihneš celou školu" Morgan přikývla. "No za chvíli bude půl osmé, běž se nachystat a nezapomeň na něco" Morgan se na něho u dveří otočila. "Jo já vím mám tři dny" "Jo to taky ale?" Morgan nadzvedla obočí. "Ale?" "Miluju tě" řekl Severus. "To já tebe taky" mrkla na něho a odešla. Těsně na konci chodby jí zastavila McGonagallová. "Panebože slečno co tu tady tak brzo ráno děláte?" Morgan se ohlédla kolem. "Snad nejdete od profesora Snapea?" 

Morgan se pousmála. "No vlastně ano. Byla jsem po škole. Včera večer jsem nestihla dokončit ten trest, tak jsem musela přijít ještě brzo ráno protože odpoledne to nestihnu" McGonagallová nevypadala moc přesvědčeně. "No dobrá tak se tedy vraťte na svou kolej" Morgan přikývla a odešla.  Den prožívala úplně normálně. Až na hodinu s Umbridgeovou. Seděla akorát vedle Draca. 

"Bože nechápu že Brumbál jí dovolil se vrátit" sykl Draco. "Buď rád že s nínemusíš trávit každé odpoledne" Draco se na ní otočil. "Cože? To jako s ní jsi i odpoledne?" "No teď už ne ale před nějakou dobou ano" "Proč?" Morgan se podívala na Umbridgevou která právě vysvětlovala typy kleteb. "To je jedno. Neřeš to"  Po vyoučování Morgan se vracel na svou kolej. Uviděla Snapea jak na ní kývl. "Morgan? ozval se pisklavý hlas za ní. Morgan se otočila a zastavila se. 

"Už mám stopu. Brzy zjistím kdo jsi  a kdo je Twayla" "Něco bych vám měla říct porfesorko. To že mám nad sebou Azkaban semnou nic neudělá. Jestli uděláte nějaký špatný tah, šeredně to odskáčete. Raději se držte od mojí rodiny dál, nebo zažijete to co by jste si nepřála zažít ani v tom nejhorším snu" "Nějaký problém?" ozval se Snape na Morgan. "Je vám jasné profesorko co jsem vám naposledy řekl" pokračoval Snape s ledovým pohledem. 

"Samozřejmě Snape" "To doufám. Nevím jak jiní profesoři, ale na mé studenty si dovolovat nebudete. Držte se od nich dál, v případě že se jedná o nějaký závažný problém, byl bych rád kdyby jste to řešila semnou. Takže?" "Prosím?" zeptala se Umbridgeová. "Je nějaký takový problém?" objasnil otázku. "Jistě že ne. Vše v pořádku. Dovolíte?" řekla Umbridgeová a odešla. 

"To co jsi jí řekla..." začal Snape. "Tys to slyšel?" Snape se nenápadně pousmál. "Bylo to dobré" Morgan přikývla. "Myslela jsem to vážně" Snape šel za ní. "To je moc pěkné, ale dávej si pozor na pusu. Pohybuješ se na tenkém ledě, nerad bych aby si na něm byla až začne praskat" "Nemůžu přece dovolit aby se mi hrabala v historii" "To chápu. Jen se braň, ale dej si pozor ať nedostaneš nečekanou ránu ze zadu" "Kam chodíš na tyhle věci?" "To co říkám jsou jen mé zkušenosti nic víc" 

"Snape a tady jsi?" zastavil se u nich Sirius a prohlížel si je oba. "Jo je hezká" řekl potichu Sirius při pohledu na Morgan. "Cože?" "Nic jen by jsem ti chtěl oznámit že za deset minut je schůze fénixova řádu. A máš se dostavit ty i Morgan" "Já a na co?" zeptala se Morgan. "Tak to fakt netuším" zvolal Sirius a odešel. Snape se za ním ještě dlouho nenávistě díval. "Jdeme nebudeme ztrácet čas" 

O chvíli později byli oba na řádě a zasedání začalo. "Díky moc že jste tady všichni i tobě Morgan. Voldemort každým okamžikem zaútočí a na nás je abychom přežili. Musím vás také upozornit, jelikož jste členy řádu bude se od vás čekat maximum. Vy budete ti co povedou všechny do boje. Chci aby si každý z vás vzal skupinu lidí na starost" "Profesore" namítla Morgan. "Jasně. Ty zrovna ne chápu" Morgan přiývla. Brumbál dále pokračoval. "Rozdělte si studenty podle síly vy ostatní a připravte je na to. Každý se dohodnete mezi sebou. Za dva dny chci aby jste mi řekli  jak to vypadá jasné?" 

Samozřejmě bylo ticho. Všichni souhlasně mlčeli. "A jak je to s tebou Morgan. Slyšel jsem že s Umbridgeovou byli potíže, můžeš to prosím rozvést?" Morgan se podívala na Severuse který seděl naproti ní. "No nevím, nejspíš to teď důležité není...jen jde o to že se mi až moc motá v mojí rodině. Konkrétně jí jde o moji matku" "Nevíš proč?" zeptal se Brumbál. "Není to protože...no ty víš sama" řekl Remus. "Dobře víš že Umbridgeová s tímto případem nemá co dělat. Ona v tom nejede. Je to jen v rukách bystrozorů, ministra a pár dalších lidí. Ona s tím nic společného nemá" "Co ty víš" zpochybnil to Sirius.

"Tenhle případ je přísně utajený. Nikdo kromě těchto lidí ho nesmí rozebírat. Na tohle ještě pořád platí pravidla. Tohle by neporušili" "Promiňte sice nevím o co jde, ale člověk jako je ona může mít na ministerstvu své lidi" ozvala se Hermiona. "Já nevím ale ať jde o cokoliv, tak není dobré že tohle dělá. Ministr v tom jed nemůže. Říkali že pokud dohodu neporuším, tak nebudou mít důvod mě kontaktovat. Takhle by byla ta věc uzavřená z části" "Ale moc nevyhrožujte slečno. A jí už vůbec ne" řekl Snape. "To dnes nebyla výhružka ale varování. Jestli udělá špatný krok může to odskákat. Můj otec si hlídá své území a informace o rodině. A kdyby se dozvěděl že někdo se v tom hrabe, bezmilosti by to skončil ale ne v dobrém slova smyslu. Jenže to by nebylo dobré. Bylo by pak po dohodě" 

Snape se zamračil. "Co tím myslíte slečno?" "Morgan? Netajíš něco?" zeptal se Brumbál a teď se na ní všichni dívali. "Dobře" zavrčela tiše a vytáhla oteveřnou obálku. "Tohle jsem dostala před týdnem" Brumbál si obálku přečetl a zamračil se. "Morgan je to pravda? Můžou tě předvolat. Zaútočila si na ní?" "Ne!" vykřikla Morgan. "Musela si ty vymyslet. Říkala že když nebudu spolupracovat můžu se vrátit zpátky. Pa přišlo tohle. A teď jestli se jí něco stane, půjdou už na dobro po mě. Z toho se nevysekám. Proto chci aby se držela dál. Můj otec je kretén. To by mi nepomohla ani svěcená"

"A kdyby jsme se za tebe postavili?" navrhla Hermiona. Morgan se uchcechtla. "Nebuď pitomá. Můj otec je grázl. Tenhle boj bych měla předem prohraný. Svědčit proti němu by byla jen sebevražda. Tady šance není ani jedna z miliónu." Brumbál obálku hodil do krbu. "Ještě dnes zajdu na ministerstvo a ty se předpokládám musíš vrátit co?" Morgan přikývla. "Dobře. Běž už teď a zbytek nech na mě. Udělám maximum a vy ostatní se dejte do práce" Morgan ho poslechla a při odchodu se podívala na Severuse. Ten zvedl hlavu a nejradši kdyby mohl, tak by šel za ní. "Severusi? Je vám něco?" řekl Brumbál když si všiml jeho reakce. "Vůbec nic profesore, když dovolíte už půjdu" "Jistě. Všichni už můžete jít" propustil je konečně.

Všichni se začali pomalu rozcházet pryč. K Severusovi se přidali ještě, Remus a Sirius. Společně se vrátili do Bradavic. " Co ti je Severusi jsi nějaký nervózní celou cestu" poznamenal. "Musím ti dokola připomínat aby ses staral o sebe?" "Je hezké že ses Morgan zastal před Umbridgeovou. Takového tě teda neznám" řekl Remus. "Jak vidím tak vy do všeho musíte strkat neustále váš nos. Měl sem k tomu svůj důvod. Teď když mě omluvíte tak půjdu do své pracovny  a nepotřebuju doprovod. Teď bych řekl tak se mějte, ale na to vás mám až moc málo v lásce" Remus ze Siriusem si vyměnili pohledy.

"No my se bez toho obejdeme, neměj starosti. Ale měl by ses naučit lásce udělá to z tebe hezčího člověka" "Kdo ve mě chce vidět krásu, tak ji vidí i tak" řekl Severus a oba to překvapilo . "Jak to myslíš?" zeptal se Sirius. "Tak že zůstanu takový jaký jsem ať se vám to líbí nebo ne" po tomhle rozhovoru Severus odešel pryč.