Zákon čistokrevných

42.Kapitola

Sirius s Remusem už tu noc se vydali na místo ve zvířecí podobě. Remus se bál jestli neublíží Siriusovi a byl v tom tak zdatný, že to uměl ovládat. Bylo to náročné ale šlo to. Šli tam kde Sirius potkal Morgan. Zavětřil a snažil se najít nějaký pach. "Už něco mám" řekl Remus. Sirius znovu zavětřil. Nakonec něco ucítil taky. "Jdeme!" Řekl a rozběhli se po hřebenu hor. Utíkali a dávali pozor aby nenarazili na nikoho ze smečky.

Když se dostávali do údolí Remus se zastavil. "Co je? Co se děje?" Zeptal se Sirius. "Necítíš to?" Sirius  se rozhlédl kolem sebe a snažil se zachytit  nějaký pach, ale moc se mu to nepovedlo. "Asi jsou to vlci ale je to trochu jiný pach. Nebude to ta správná smečka" Sirius se rozhlížel kolem sebe. "Nemůžu zachytit jejich pach" "I já jsem ho ztratil. Vítr přestal foukat" "Jdeme dál už bychom neměli být daleko" Chvíli šli po rovině než zase začali stoupat. Pachy Xandorovi smečky byli silnější. "Měli bychom si dát pozor tam dál jít nemůžeme, je to moc riskantní" řekl Sirius.

"Jo ale nějak se tam dostat musíme, proto jsme sem taky šli" Sirius nastražil uši a Remus taky. "Co to je?" zeptal se Sirius. "Podle toho jak vyjí se chystá souboj. Že by o nevěstu?" řekl odlehčeně Remus a Sirius šel vpřed. Zachytil další pach, jemu velmi známý. Byla to Morgan. "Cítím Morgan! Remus se postavil vedle něho. "Ten pach jsem už dlouho necítil. Pojďme dál třeba na něco narazíme" "Doufám že to nebude na lovce" 

Šli dál po té stopě až uviděli hrad. Před ním seděli vlci ve velkém půlkruhu a  naproti sobě stáli dvě samice. Jedna z nich byla k nim otočená čelem a z čelisti jí kapaly sliny. "To je Morgan bez obav" řekl Remus. "Jsi bystrý" ozval se hlas zezadu. Oba se otočili a Remus začal vrčet. "Remusi! Remusi! To nedělej to je jen Severus" Oba se proměnili zase v lidi. "Co tady děláš tebe bych tu rozhodně nečekal" řekl Remus. "Mohl by sis jednou odpustit tu tvou ironii?" odsekl Severus.

Sirius zasáhl dřív než by se začali znovu hádat. "Jak to že jsme tě necítili?" "Co by si řekl? Neučím přece ty pitomé lektvary tolik let jen tak." "Netušil jsem že na tak starý lektvar proti skrývání pachů existuje recept" Severus převrátil oči. "Nepotřebuju recept když mám hlavu. A  teď se na něco zeptám já vás. Přestanete se mě konečně na něco ptát?" "Jistě až nám odpovíš na naší otázku. Co tady děláš?" zeptal se Remus a pořád v jeho hlase byl slyšet provokativní tón. "Neptej se na to na co znáš odpověď. Nechtěj ze mě udělat sentimentálního pitomce. Stačí když jsem ho ze sebe udělal sám" 

"To že si přiznáš že Morgan miluješ z tebe sentimentálního pitomce neudělá" "Nedělám tu vůbec nic jen jsem vám přišel oznámit aby jste šli spíše víc za tu trávu. Jinak si vás smečka všimne" "Haha ale teď vážně" Severus schválně jeho otázku přeslechl a šel raději víc mezi stromy a houští. Remus a Sirius šli za ním a pak slyšeli zavytí a velké zavrčení. Byla to Morgan. Severus jí nespouštěl z očí a sledoval co se odehrává. "Tohle jsem už někde zažil, představoval jsem si jí míň agresivnější než si říkal Siriusi" 

"Podívej na to. Ta druhá se jí nemůže ani ubránit. Je skoro cela roztrhaná." řekl Sirius. "Severusi narazil si tady na něco jen když si byl tady před námi?" zeptal se ho Remus ale Severus ho nevnímal. Plně se díval na Morgan, která zabijí ve vlčí podobě druhou fenu. "Severusi" zkusil to Remus znovu. Severus ho až teď začal vnímat. "Ne. Na nic čeho bych se chytil." "Čeho by jsme se chytili" opravil ho Sirius. Severus mu věnoval prázdný pohled a otočil se zpátky zrovna když Morgan vyrvala soupeřce spodní čelist a tím zvítězila.  Severusovi ztuhla krev v žilách. Ne ze strachu ale  z toho čeho je Morgan schopná. 

"Zjistím jak jí z toho dostanu" řekl Severus. Souboj skončil a Xandor šel k Morgan. "Výborně puso. Jsi silnější a podle práva jsou děti tvoje" Morgan se podívala na Ariona a Morwennu. "Jsou moje i kdybych prohrála" Xandor jí pohladil po tváři ale ona mu chytla ruku a silou mu jí dala dolů. Xandor zaúpěl bolestí. "Nesahej na mě. Beztak za tohle všechno můžeš ty" Nikdo nedokázal Xandorovi fyzicky ublížit jako ona.  Byla nejsilnější z celé smečky. I Alfa si začal všímat toho že Morgan respektují víc než jeho.  Smečka se mu nyní rozpadala pod rukama. 

Všichni se přesunuli do hradu. "Měli bychom jít" řekl Sirius. Severus ale vystoupil z houští a šel k zohavené mrtvole. "Severusi co to děláš? Musíme odsud jít" "Tak se vrať. Nepotřebuju vás tady!" "Co chceš dělat?" řekl Remus. "Nevím ale podívej se co se stalo? Snad nečekáš že po tom všem teď jen tak půjdu a vrátím se s tím že možná mě něco napadne a možná tomu zabráním. Jestli mám odsud odejít tak s tím že zjistím co se děje. Do té doby mě ani jeden z vás nedostane zpátky rozumíte?" Sirius a Remus si vyměnili pohledy. "Fajn" Severus se otočil a šel k hradu. 

"Nechceš nám aspoň říct co chceš dělat?" zeptal se ho Sirius. "Modlit se aby nikdo neuslyšel tu ránu" odsekl. Oba se na něho tázavě podívali. Severus namířil hůlkou na bránu a ozvala se rána. Cvaknul zámek a brána se otevřela. "Severusi!" sykl Sirius. "Buď zticha" Vkročil dovnitř a rozhlédl se kolem jestli to nikdo neslyšel. Všude bylo ticho. Remus ze Siriusem šli hned za ním. Severus šel nahoru po schodech. "Severusi nejspíš jsou tady" řekl Remus a ukázal na dveře.  

"Snad nemyslíš že tam půjdu" Severus šel do horních pater. "Počkejte tady. Něco chci zjistit" Šlo o to najít její pokoj. Intuice ho vedla do vyšších pater. Zabralo mu to několik minut než trefil do správného pokoje. Musel ho prohledat jestli tady nenajde něco co by se mu hodilo. Nikde nic ale nenašel. Kromě jedné věci. Přívěšek na krk z krví. Severus si jí prohlížel, tohle by se hodit k něčemu mohlo. Vzal ho a zatím se vrátil zpátky na místo kde na něho Remus a Sirius čekali. 

"Kde si sakra byl?" řekl Sirius. Severus pokrčil rameny. "Šel jsem se jen tak projít víš? Byl tu nějaký problém?" "Ne ale něčeho jsem si všiml" upozornil ho Remus. "A čeho?" "To vám řeknu až svoláme řád. Něco mi došlo už asi znám příčinu. Dámě vědět Brumbálovi a ještě dnes se sejdeme v hlavním štábu" řekl Remus. "Zkoušíš mojí trpělivost?" "Ne jen si to mezitím potřebuju ověřit. Nerad bych dělal předčasné závěry. Teď když dovolíš tak se vrátíme" řekl Remus. "Ať je teda po tvém, ale ať to za to stojí"