Zákon čistokrevných

23.Kapitola

Morgan stála ze Severusem u dveří. "Co je si naštvaná?" Usmál se Severus a chytl jí lehce pramen vlasů. "Nesahej na mě" Severus jí ho hodil zpátky za rameno a zaklepal na dveře. "Víš že je mi úplně jedno že se ti to nelíbí. Trochu přemýšlej Morgan. Nejsi děcko." Řekl Severus. Morgan se na něho rozčileně podívala. "Tím chceš říct teď jako co? Že nepřemýšlím? Milej zlatej kdybych nepřemýšlela, jsem teď někde úplně jinde" "Netahej do toho tvůj život"

"Musím. Nedáváš mi na výběr" Severus se uchechtl. "Já ti nedávám na výběr?" "Jo přesně. Například už tímhle co si řekl. Nedovedeš si  představit jak moc mě vytáčíš" Severus šel blíž k ní. Ale Umbridgeová otevřela. Severus se zamračil. "To si spolu vyřídíme" řekl tiše. "S tím počítejte" Morgan beze slova vešla k Umbridgeové dovnitř.

Zavřela za Morgan dveře. "Tak o co jde. Už to chci mít za sebou, tak to prosím trochu urychlete" Dolores se posadila za stůl a napila se narůžovělého čaje. "Svůj čas stanovuju já a ne vy slečno" "Proč mám pocit že jste se vrátila kvůli mě?" Dolores se pousmála. "Jste doopravdy chytrá. Potřebuju jisté informace"

"Jde snad o ten můj případ? Pokud jo tak vy s tím nemáte co dělat. Ministr neříkal že jste do toho zapletená, takže máte smůlu. S tímhle vám nepomůžu" Dolores pokrčila rameny. " Vy víte slečno už z minula, když něco chci tak to taky dostanu. A je mi jedno jakou cestou si pro to půjdu"

Morgan udělala krok v před. " Vy zase z minula víte, že já nejsem jako ostatní. Teď si vás tady všichni pohlídají. Ví jaká jste mrcha" "Tak dost!" Sykla a obešla si Morgan kolem dokola. "Nenuťte mě slečno abych si na vás vyzkoušela, své nové metody. Ty minulé totiž nejsou nic o proti těmto novým"

Morgan se ani nepohla. "Skončíte v Azkabanu Dolores" řekla potichu. Ona se ale zasmála. "Nevím kdo tam má nakročeno víc. Ale jak chcete. Dnes vás nechám, musím opravit testy těch zanedbaných imbecilů." Morgan se pousmála. "To je něco. Urážka století" Dolores na její poznámku nereagovala. "Dobrou noc slečno. Ještě se uvidíme" "Nepochybně" zavrčela Morgan a odešla pryč.

Severus byl na chodbě. "Ani to nebolelo že mladá dámo" "Mě určitě ne" chtěla jít na kolej ale Severus jí drapl za ruku. "Dej mi pokoj" sykla Morgan. "Pojď se projít potřebuješ to" Morgan s sebou cukla. "Nech mě ti říkám" její oči začali měnit barvu na červenou. Severus si ji přitáhl. "Hezký trik ale mě nevystrašíš. Jdeme ven"

Severus jí odtáhl až ven z hradu kde jí pustil. Morgan rozzuřeně kopala do kamene. Severus jí sledoval ale dlouho to nevydržel. Chytl jí a ona se začala vzpírat. "Uklidni se. Snadno se naštveš. Ššš to je dobré Morgan, jen se  sklidni" Tyto slova jí opakoval tolikrát, až to začalo fungovat.

Pomalu povolil své sevření kolem její pasu. Morgan se na něho dívala a ve tmě se její oči leskly. "Je ti líp?" Zeptal se. "Ne" odsekla a šla dál. Snape jí zase drapl za ruku. Morgan se na něho naštvaně otočila. "Co je? Sám si řekl že se jdem projít, nebo ne?" Severus si ji prohlížel, než jí konečně chytl za ruku a šel.

"Co se děje?" Řekl Severus a Morgan se pozastavila. "Nevím..."  "Podívej se na mě" Morgan se na něho otočila. Severus  jí ukazováčkem zvedl bradu. "Já ano. Víš proč ti je tak jak ti je? Nikdy jsem tě neviděl brečet. Musíš to co tě trápí ze sebe dostat. Je mi jasné že mi neříkáš vždycky všechno. A jestli si chceš některé věci nechat pro sebe, tak fajn jestli to tak cítíš. Ale musíš to ze sebe vždycky nějak dostat"

Morgan se pousmála. "Když už ses tak pěkně rozpovídal tak tě musím upozornit, že jsem tě taky brečet neviděla" Severus ji položil ruku na pas. "Nech toho. Víš co se tím snažím říct. Navíc já jsem muž a ženy mají úplně jinak postavenou psychiku. Jo možná existuje pár výjimek, ale ty mezi ně nepatříš a ty to sama musíš někde uvnitř cítit"

Morgan teď byla zticha. "Raději se vraťme" rozhodla se nakonec a pomalu šla napřed a on jí pak dohnal. Další den seděla u Umbridgeové. "Tohle je dost ubohé. Nechcete mi rovnou říct proč tu doopravdy jsem?" Vztekala se Morgan. "Kdo byla tvá matka?" Přerušila jí Umbridgeová. "Jak to myslíte že byla?" Dolores se rychle opravila, ale Morgan nabírala na podezdření. "Nevidím jediný důvod proč bych vám měla říkat něco o mojí matce"   "Chcete  se dozvědět pravdu?" Zeptala se jí Umbridgeová. Morgan přikývla. "Tak mi odpovězte!" Zvýšila hlas. "Nevím co chcete slyšet" 

Dolores se opřela rukama o stůl. "Chci vědět jméno vaší matky. Rodné jméno"  upřesnila otázku. Morgan si teď vlastně uvědomila že ani neví jak se její matka, za svobodna vlastně jmenovala. Vůbec nezná její rodinu. Už odmítala se s ní bavit. "Na ministerstvu o ní nemáte žádné záznamy?" "Ne ty které potřebuji znát" Bylo to celé divné. Stále se snažila přijít na to co to má všechno znamenat. Nikdo ani Brumbál jí to nedokázal říct. 

"Dobrá jak chcete. Jestli mi nic neřekneteč, postarám se o to aby jste se vrátila zpátky do Azkabanu. Mám tam své lidi, věřte že jsem toho schopná" "Nemůžu vám to říct protože to nevím" Umbridgeová se pousmála. "Chcete mi namluvit že neznáte její jméno?" "Slyšela jste dobře. Neznám její pravé jméno" "Je to vaše matka" "Nežije s náma už hodně let. Neznám její rodinu. Jmenuje se Twayla" "Čistokrevná?" "Jo" Dolores se zamyslela. "Možná vám těch pár let nakonec ministr promine" řekal Dolores. 

Morgan na ni vytáhla hůlku. Umbridgeová se lekla. "Dobře víte že to neuděláte, protože víte co by to znamenalo že slečno?" "Už vám neřeknu ani slovo a příště semnou už nepočítejte" Pak se Morgan sebrala a odešla pryč. Opakovaně potom bývala na po škole a Umbridgeová jí dávala ty nejhorší úkoly. Severus díky tomu na Umbridgeovou několikrát doletěl. Nakonec se stalo to, že Umbridgeová si začala myslet, že mají spolu poměr.  Nejhorší to bylo v tom že se to dostalo i mezi další profesory. Evidentně tomu neěřil nikdo, ale teď nastávala taková doba při které bude lepší, když si to nechají raději ještě pro sebe. 

Navíc si Morgan všimla že jí Filch začal sledovat. Moc dobře taky ví proč. Umbridgeová si z něho udělala opět poskoka. Čas běžel rychle. Od jejich poslední noci Severus s Morgan už tak moc nebýval. Byl hodně zaměstnaný, protože Pán Zla je připraven pomalu zaútočit. Zítra se Morgan musela vrátit domů. Xandor měl přijet.

Hlavou se jí honila ta věta co jí naposledy řekl Severus. Napadlo ji že by ho šla najít. "Lásko" ozval se hlas za ní. Morgan se lekla a Severusovi ruce jí chytli kolem pasu ze zadu. Dal jí jemnou pusu na krk. "Dávej pozor. Filch bývá na každém rohu" "Filch je ve skleníku. Před chvílí jsem ho tam poslal" Morgan se na něho otočila. "Neříkej" Dal jí pusu na rty. "Jak se máš?" zeptal se při cestě do jeho pracovny. "Jak asi. Zítra se musím vrátit" Severus se zamračil. Zapomněl na to. "Už zítra? Nedošlo mi že je už konec měsíce" 

Potom se pozastavil a Morgan taky. "Jo to mi došlo" Severus jí chytl. "Lásko?" přitáhl si jí s k sobě a sklonil se k ní. "Já vím že jsem s tebou nebyl. Ale nešlo to opravdu" "Jo já vím. To je jedno"  Severus jí objal. "Jak dlouho budeš pryč Morgan?" "Nevím. Uvidím co si Xandor vymyslí" "Víš co? Za tři dny si pro tebe přijdu, ať má vymyšlené co chce. Dýl tě tam nenechám" Morgan dala protestně hlavu na stranu. "Severusi.." "Tři dny dýl ne Morgan" řekl skálopevně. "A co Umbridgeová. Pořád ti dělá problémy? Nebo ty jí? Nebo jak to máte?"

"Radši pojď už jo" řekla Morgan a táhla ho chvíli za sebou Severus jí  zavedl k sobě do pracovny. Zavřel dveře. Chytil Morgan za pas a stáhl jí triko dolů. "Po tomhle toužím celou tu dobu" Morgan mu dala ruku na rameno. "Ty potvoroů zašeptala a políbila ho. Severus se zasmál. "Cože si to řekla?" "Slyšel si dobře" Severus se blížil k posteli. Položil se vedle Morgan. To už si ale dávno sundal kalhoty, košili i s pláštěm. 

Přejížděl prstem po lemu jejích džín. Které za chvíli byli dol spolu s kalotkama a Severus byl chvíle v ní. Oba tiše dýchali. Severus současně přejížděl jazykem po jejím krku. Morgan ho škrábala lehce po zádech. V dálce slyšela vytí. Byla to její smečka. Dnes měla smečka výročí. Nejdůležitější událost. Chvíli se sostředila na to vytí a Severus si toho všiml. Zpomalil své tempo. "Co je?" Morgan věděla že jí otec volá, ale pak to začala ignorovat. "Ale nic" usmála se a políbila hoo. Jenže už teď věděla že dělá chybu.