Zákon čistokrevných

51.Kapitola

Severus měl na druhý den málo vyučovacích hodin a tak většinu času byl jenom s Morgan, místo toho aby opravoval testy. Morgan slíbila že bude celý den s ním a on toho chtěl využít. Šli po chodbě a on jí držel za ruku, když v tom potkali Brumbála. "Na vás je opravdu hodně hezký pohled" "To by bylo kdyby ne" usmál se Severus což u něho nebylo zvykem. "Máš na něho asi dobrý vliv Morgan, nebývalo poslední dobou zvykem že bych ho potkával" "Snad jsem vám příliš nechyběl" "Jsem rád že jste se zase vrátil mezi profesory" "No ano opět si ničím svoje nervy, jako za starých časů" "To spíš ty ničíš nervy všem ostatním" žduchla jemně do něj Morgan. "No a co můžou si za to sami" "Na tom něco asi bude, denně slyším jak někdo od vás dostal školní trest, nicméně Severusi budete mi muset půjčit Morgan na chvíli" 

"Není na půjčení" zavtipkoval Severus. Morgan do něho žduchla znovu. "Nechej toho" usmála se. "Jak myslíte Albusi, dejte si pozor kouše" Morgan se zlověstně usmála. "Nepřej si mě až se vrátím" Severus se pousmál a Morgan šla s Brumbálem. Zavřela za sebou dveře. "Opravdu pozoruhodné jak na něho působíte slečno" Morgan se pousmála ale pak zvážněla. "Neměla jsem se sem vracet, protože teď ho vidím vážně šťastného ale" "Ale?" "Nebude tomu tak věčně. Nevrátila jsem se sem jenom tak. Čeká mě boj který nevím jestli vyhraju. Nechtěla jsem si s ním nic začínat, ale nešlo to pořád mě chce zpátky." "On nedovolí aby tě zase ztratil Morgan, stejně tak by nedopustil aby si ztratila ty jeho" 

"To ale neznamená že o sebe nepřijdeme" "Nikdy by ses za žádnou cenu kvůli něčemu neměla vzdát své lásky. Sám vím o čem mluvím. Vy dva spolu jste silní než cokoliv jiného. Vás nikdy nemůže nic rozdělit, oba jste stejně chytří a stejně dobří. Navíc se perfektně doplňujete, ty sis toho možná ještě  nevšimla ale ostatní ano. I když jste ve skutečnosti úplně odlišní, dokážete oba dva pracovat a to je klíč k tomu aby jste spolu něco dokázali. A Severus nedovolí aby jsi bojovala sama" "Ale já musím bojovat sama, vy to víte že tohle je tentokrát jenom můj boj" "Ale ani tam není psané pravidlo že si musíš pomoct sama Morgan. Nemusíš si to dělat zbytečně těžší" 

Morgan si povzdychla. "Co je Morgan?" "Nechci o něho přijít to je celý" Brumbál si všiml jejich skleněných očí a šel ji obejmout. "To nic to je dobré" pak se podíval na hodiny a ty ukazovali že už je čtvrt na čtyři. "Běž Morgan a mysli na to co jsem ti říkal, ty víš že se nepletu snad nikdy. Doufám že jsem teď nezněl příliš namyšleně" Morgan se pousmála. "Dobře" Stiskla kliku od dveří a skoro se lekla když za dveřmi spatřila Umbridgeovou. "Cože vy?" "Ale podívejme koho to tady nepotkám. Tenkrát si se nám ztratila. Mozkomoři by byli nadšení že jsem tě našla" Morgan povytáhla nůž. "Jen si něco zkuste a já vám přísahám že se už na ministerstvo nikdy nepodíváte" Umbridgeová trochu couvla o krok. "To by stačilo Dolores, jasně jsem vám něco říkal. Varuju vás nechte jí na pokoj" "Co tady chce?" otočila se Morgan na Brumbála.

"Bude tady vyučovat nové předměty, důvod ti ale říct nemůžu měla by jsi už jít" Morgan naposledy propálila Umbridgeovou pohledem a odešla. Přemýšlela o tom o čem mluvila s Brumbálem. Ale moc jí to neuklidnil. Její strach z toho stále v ní přetrvával. Severus si jí zase našel.  "Tak co už jsi volná?" řekl a vzal jí za ruku. On si všiml jejího výrazu. "Pojď sem podívej se na mě. Co je lásko? Chceš mi něco říct?" Morgan se k němu přitiskla ale neodvážila se na něho znovu podívat. "Co ti řekl?" "Ale nic nejdeme ven?" "Samozřejmě pojď" 

Šli se projít do Zapovězeného lesa. "Proč si najednou tak potichu? Od chvíle kdy jsi odešla od Brumbála tak skoro moc nemluvíš" Morgan šla dál. "Morgan?" Zmateně se podívala konečně na něho. Samozřejmě nevěděla o čem celou dobu mluvil. "Poslouchej mě" "Já tě poslouchám celou tu dobu" Severus se zastavil a překřížil si ruce na prsou. "Doopravdy? Tak mi řekni co jsem teď říkal" Morgan si prohrábla vlasy. "Ptáš se co mi je" "Výborně takže čekám na odpověď" Morgan přenesla váhu s jedné nohy na druhou a nervózně tam postávala. 

"Nejde mi si zvyknout na to že jsem spolu" "Proč co se děje?" "Chtěla bych ti to říct, ale zatím nevím jak. Musím si to sama srovnat" "Dám ti tolik času kolik budeš potřebovat" "Dík" "Já chápu že potřebuješ čas a nemusíme být pořád spolu jestli nechceš" "Ne to je v pohodě vážně" "Vážně?" "Jo" Pak mu dala pusu na rty a ten se chovala trošku uvolněněji. "A pak by tady byla ještě jedna věc...Umbridgeová se zase vrátila akorát jsem jí potkala když jsem odcházela" Severus okamžitě zbystřil. "To snad není pravda, Brumbál to tenkrát fakt myslel vážně, když o ní mluvil" 

"Proč se pořád vrací?" Severus jí dal ruku kolem ramen a zamyslel se nad tou větou. Obával se že jí konečně bude muset říct pravdu. "Něco by jsi měla vědět. Měl jsem ti to říct už tenkrát, když ses dozvěděla o tom kdo je doopravdy tvá matka, tak jsi poznala jen část pravdy" "A jaká je ta druhá část?" "Ta druhá část bude méně příjemnější jak ta první" "Kdo by to čekal" Severus si jí přitiskl blíž k sobě a šel s ní dál. "Jde o rodiče tvé matky. Především o to kdo je tvá babička" Neříkalo se to lehce, ale stejně by to jednou vědět musela. "Jen klidně pokračuj" pobídla ho. Severus se zhluboka nadechl a mluvil dál. "Jde o Umbridgeovou. Byla matkou tvé matky, přesto že byla její dcera neměla jí v lásce. A když poznala tvého otce, tak jí Dolores začala řídit život dvakrát tolik. Byla proti aby se stýkala s tvým otcem a krátce na to se Twayla proměnila ve vlka a utekla z domu. To jí Umbridgeová viděla naposledy. Později však našla její deník a tam se vše dozvěděla. Kdo je ve skutečnosti tvůj otec a co Twayla se sebou udělala. Důvod proč na tebe tak útočí bude ten že se tě chce za každou cenu zbavit, ne z nenávisti ale ze strachu. Má ráda jen sebe a bojí se o svůj život. Když si mozkomorům utekla tak jí to nahnalo strach. A teď si myslí že za to co ti udělala se jí pomstíš" 

"Tak to není daleko od pravdy" řekla a chtěla vyrazit zpět k hradu ale Severus jí v tom zabránil. "Stůj Morgan. Co chystáš?" "Co by si řekl asi? To co by nejraději udělal s ní každý" "No tak o tom si nechej jen zdát princezno. Ať je Umbridgeová kýmkoliv ty se od ní bude držet dál. Ona je sice neschopná se dobře bránit, ale nezapomeň co ve svém životě dokázala" "Máš na mysli její novou školní "reformu" a její dokonalé hraní na mrchu?" "Ale takový jsou nejhorší. Jako čarodějka je neschopná to je pravda, ale neznamená že je neškodná. Lidi jako jsou oni si vždycky najdou cestu jak zničit ty kteří jsou jako my. A jedna z jejich nástrah je ta, vyprovokovat druhé k tomu aby jim jakkoliv ublížili. Tímto způsobem snadněji dosáhnou toho čeho chtěli. A ty přece nechceš aby nad tebou zvítězila nebo jo?" 

"Ne. Ale něco se jí musí stát Severusi" "Neboj jí trest nemine, stačí jen chybný krok a lid jako jsou ona umějí dělat i chyby." "Jak vůbec tohle celé víš?" "Myslím že odpověď na tvou otázku sama znáš a to velmi dobře" "Takže mě chce dostat zpátky do Azkabanu" Severus přikývl. "Nevadí aspoň se na chvíli pobavíme" "Morgan" napomenul jí Severus. "Já to chápu, mám předstírat že Umbridgeová pro mě neexistuje" "Chytrá holka" usmál se a pak jí políbil. "Pro jistotu si tě pohlídám, takže nic nezkoušej" "Nevěříš mi nebo co?" "Věřím, jen tě chci mít na očích protože tě znám" Morgan mu jeho polibky nakonec začala oplácet taky. Do Bradavic se spolu vrátili až večer, ale ani jeden nešli do jídelny. Severus Morgan zavedl k sobě do postele. (chápem že:D)

To byla ale nebyla Umbridgeová správný detektiv kdyby si u večeře nevšimla že chybí jedna studentka a jeden profesor.