Zákon čistokrevných

44. Kapitola

Severus celou noc přemýšlel nad tím, jak dostat Morgan pryč od smečky. Prohlížel si přívěsek z krví který včera vzal. Oběma šlo teď o čas. Ale jen Severus s tím mohl něco dělat. Dneska se rozhodl jít na vlčí území sám, bez Siriuse i Remuse. Akorát ho jen rozčilovali. Odešel pryč ještě před večeří. Bylo jasné že Morgan odtamtud po dobrém nedostane. Po tom co mu byl zrušen status Smrtijed, se rozhodl si zachovat jednu praktickou věc. Schopnost lítat. Morgan akorát byla na lovu s Arionem a Morwennou. Kori zůstal u svého otce. Oba dva se škrábali po skalnatých vrších. 

"Dávejte pozor oba dva a ty ho přestaň shazovat Morwenno!" Mladí vlkodlaci se pořád pošťuchovali. Najednou se před nimi objevila díra a Arion do ní spadl. Morgan ho nestihla chytit. Z díry se ozývalo kňučení. Morgan zavrčela na Morwennu. "Říkala jsem ať se necháte na pokoj!" řekla a kousla jí do ocasu. Ta díra nebyla moc hluboká, ale Arion byl moc malý na to aby se dokázal dostat ven. Morgan pro něho skočila a držela ho v zubech. "Jako kdyby jsem to neříkala že?!" Arion kňučel bolestí. Nemohl se postavit na zadní nohu. 

Morgan ho uklidnila a pak ho nechala aby vylezl na její hřbet. "Jdeme na zpět Morwenno!" "Cítím kjájíka!" "Jdeme! Lovení je u konce máš smůlu!" zavrčela. Morwenna stáhla ocásek a poslušně následovala svou mámu. Morgan se vrátila s nimi na hrad a šla se postarat o Ariona. Morwenna si zatím hrála ve svém hracím koutě. Morgan položila Ariona na pohovku a nohu mu natřela hojivým lektvarem a obvázala mu jí. "To ti bude stačit, aspoň víš že nemáš dělat blbosti. Bolí to?" "Nene" Morgan ho vzala do náruče a šla ho nakrmit. Pak se otevřeli dveře. "Lásko co se stalo?"

Řekl a pohladil jí po vlasech když k ní přišel. "Vůbec nic. Kdy vyráží smečka na lov?" "Už za pět minut" "Já nikam nejdu dneska" "Co se děje miláčku?" Xandor si pak sám všiml že Arion je zraněný. "Co je mu?" "Nehoda při lovu to je celé" Xandor se zamračil. "Nehoda" zopakoval. "Jestli máš nějaké připomínky, tak si je odpusť laskavě" řekla Morgan. "To ne ale Arion je teď oslabený. Velmi oslabený" "Je to jen škrábnutí" Xandor se uchechtl. Morgan položila Arion na sedačku. "Co máš sakra za problém?" "Je teď postižený!" vyjekl Xandor. 

Morgan do něho strčila. "O nic víc než jsi ty. Posloucháš se nebo ne? Měl by ses někdy slyšet, jaké bludy ty kolikrát říkáš. Chceš říct že ty jsi byl vždycky a ve všem dokonalá nebo co? Nebo že ostatní tvoje děcka byli vždy tak opatrní a neutrpěli žádnému zranění? To sotva Xandore. Takže radši zavři tlamu, nebo se neznám" Xandor se jí ale nebál. Nebo aspoň se tak snažil tvářit. "A ty se začni hlídat, ani jedna z žen takhle nemluví a neměla bys ani ty. Ještě stále máš volnost, ale dochází mi trpělivost" "Podívej se moc si tady neztěžuj. Máš co jsi chtěl, teď s tím neuděláš nic. Radši se seber na lov. Lezeš mi na nervy" 

Xandor jí popadl za ruku a přitáhl si jí k tělu. "Takhle semnou mluvit nebudeš. Uvědom si kdo je Alfa téhle smečky" "A ty jsi uvědom  že já nejsem ani tvoje žena ani tvůj majetek. Jsem tady jen proto že to chceš, taky se kdykoliv můžu sebrat a ty budeš mít smůlu. Jednou ti dojde proč jsem se vrátila, ale už bude moc pozdě" Xandor jí pustil a otočil se na Ariona. "Zítra jde na lov se smečkou a nechci slyšet ani slovo" po této větě konečně odešel. Arion seděl vystrašeně na pohovce.

Morgan ho pohladila po vlasech a dala mu puso na čelo, aby ho aspoň trochu uklidnila. Xandorova družina odešla na lov a hrad byl poloprázdný. Vzala Ariona a šla s ním k Morwenně která si ještě hrála v dětském pokoji. Ariona dala do postele a ještě jednou ho pohladila. "Zítra to bude dobré uvidíš. Vyspi se jsi statečný" Pak šla vzít Morwennu která se začala zlobit. "Uklidni se a pojď spát nebo dostaneš, jestli se budeš ještě chvíli vztekat" Dala jí do postele a přikryla jí. Ona ale začala fňukat. Morgan na ni zavrčela. "Jestli toho okamžitě nenecháš tak si mě nepřej, půjdeš spát do sklepa na dva dny. Rozumělas my?" 

Morwenna si uvědomila že to myslí vážně a tak se raději uklidnila. Morgan kouzlem srovnala hračky  a zhasla svíčky. Zavřela dveře a šla nahoru do svého vlastního pokoje. Zavřela dveře a někdo jí chytl zezadu pod krk. Morgan ale v rychlosti se mu vysmekla a přirazila ho ke zdi. Svíčky se v místnosti rozsvítili a před ní stál muž, celý v černém z dlouhými vlasy po ramena. "Co tady děláš? Tohle byla chyba! Velká chyba!" "Morgan?" řekl Severus. Změřila si ho pohledem. "Ty nejsi vlkodlak. Jsi člověk!" zavyla. Chtěla na něho zaútočil ale Severus použil kouzlo, kterému se Morgan vyhla. "Co tu chceš! Zabiju tě!" "Dáváš si nějak na čas" řekl Severus. 

Morgan ho vztekle přejížděla pohledem. "Změnila ses" začal. Morgan přihmouřila oči a hlavu naklonila mírně do strany. "My se známe?" "Víš než mě zabiješ rád bych ti něco řekl" Morgan se napjala ale přesto ještě vyčkávala. "Už si na mě asi nepamatuješ ale milovala jsi mě. Už jsou to dva roky co jsi odešla" Morgan se zasmála. "Já? Nikdy bych si nevzala člověka, znečistila bych naši krev" Severus pohodil hlavou. "Zvláštní. Právě před dvěma lety si mluvila jinak. Naopak si říkala že krev nehraje žádnou roli v tvém případě. Že nechceš být jako oni" Morgan si překřížila ruce na prsou. "No ano. Už si  možná vzpomínám. Proto nám to taky nevydrželo dlouho spolu. Vlk a člověk, to prostě nejde dohromady. Spíš jsem pochopila princip mého života. Já si nemůžu dovolit dělat to co chci. Nemůžu si hrát na to že nejsem jedna z nich když jsem"

"A co tě s nimi tak spojuje Morgan?" "Krev" Severus zakroutila hlavou. "Ale prosím tě. To je jen nepatrný detail. Když dáš oba druhy krve vedle sebe, nenajdeš rozdíl" Morgan pokývala hlavou. "Ne na první pohled ho vážně nenajdeš" Severus se uchechtl. "prosím tě, tomu sama nemůžeš uvěřit" Morgan mu ale nadále odporovala a vyvracela všechno, co mu kdysi dáno řekla. "Jak jsem řekla. Tohle byla chyba že jsi sem šel. Zemřeš Snape" sykla nejjedovatějším hlasem jakým mohla. 

Napjala všechny svaly  v těle. Omlouvám se řekl si Snape v duchu. Použil na Morgan pouta. Dobře věděl že na ní kouzla budou platit vždycky. Sebral jí a vrátil se s ní do Bradavic. Zavedl jí do sklepení, kde musela zůstat do doby kdy nebude jiná. Snape zavřel za sebou dveře od jedné komory. Morgan se ale ještě pořád nemohla moc bránit. "Morgan když budeš spolupracovat, bude všechno snažší" Morgan zakroutila hlavou. "Netušíš co si právě udělal" Severus za ní šel a dal jí ruce na ramena. Ona s sebou cukla ale on jí nepustil. "Vím že tohle nejsi ty. Ty jsi jiná Morgan. Víš to moc dobře někde uvnitř sebe. Víš že jsi mě doopravdy milovala. Ty nechceš být jako oni, nechceš zabíjet ani ubližovat.  Neměla jsi to v povaze nikdy ani předtím ne. To co jsi teď za to může Xandor, nikdo jiný...No tak lásko, nenech aby nad tebou vyhrál. Pořád tě miluju ty nejsi zlá, ty umíš milovat" "Umím ale ne lidi. Marná slova Severusi. Xandor mi pomohl najít správnou cestu" 

Severus jí pustil. "Z té jsi sešla už před dvěma lety. Budu za tebou chodit každý den. Najdu způsob jak tě zbavím toho kým jsi teď" "Nikdy se ti to nepodaří a i kdyby ano, tak nikdy nebudeme spolu Snape. To si moc dobře zapamatuj jednou pro vždy" Severus se snažil jí nevěřit v tom co mu řekla a doufal že to všechno dopadne dobře.