Zákon čistokrevných

48.Kapitola

Uběhl další rok. Severus se snažil Morgan ještě půlroku po jejím odchodu hledat. Přemlouval dokonce Remuse a Siriuse aby našli její stopu. Jim to zabralo věčnost, než se jim povedlo Severusovi vysvětlit že Morgan je nenávratně pryč. Nenašla jí ani jeho sova, kterou posílal víc jak tři a sedmdesátkrát. Od té doby Severus dál nemohl. Začal se zavírat do sklepení a nakonec se rozhodl skončit i s vyučováním. Brumbál ho dokázal přemluvit jen k tomu aby zůstal v Bradavicích.

Postupně onemocněl a jeho síly mu docházeli. Celé dny jen ležel a utápěl se ve vzpomínkách na ni. To jediné ho drželo při životě. Jak se řeklo. Rok byl ten tam a Morgan žila dál se svou smečkou. Připravovala se celou dobu na svou bitvu, kterou nesmí prohrát. Morwenna měla už tři roky a už teď s ní byla cítit síla. Ale čím byla starší, tak tím víc se Morgan podobala. Po Xandorovi měla jen barvu očí.  Už brzy měl přijít ten den, kdy se vrátí do své rodné země a nastane Armagedon pro její rodinu. 

Byl krásný letní večer. Tyto večery v Africe byla dokonalé. Byli tady krásní západy slunce. Nevýhod byla snad jen ta že žili jako zvířata. Ale i na to si zvykla a přišlo jí to v pořádku. Alespoň tohle za to stálo. Bavilo jí sledovat smečku jak je v klidu a v bezpečí. "Morwenno spát už je pozdě!" zavolala na svou dceru, který si hrála s ostatními členy smečky. Morwenna zafňukala. "Mamí ještě nee" "Okamžitě nebo si mám snad pro tebe dojít?" Morwenna svěsila uši a vyšplhala se do máminého doupěte. 

Morgan zubama načechrala mech. "Už je pozdě" "Vždyť je ještě světlo" protestovala. "Už jsem řekla. Vlčata chodí spát se západem slunce, protože pak jsou silné a hbité" Morwenna si zívla. "Vidíš? Takže spát" Morwenna si lehla na upravený mech. "Mami myslíš že bráška se taky dívá na nás?" Morgan se pousmála. "Samozřejmě že se dívá, pořád nás sleduje zlato"  "Tatínek ho zabil" špitla Morwenna. Morgan jí olízla čenich. "Dobrou štěně sladké sny" Čekala až Morwenna usne a pak předstoupila před smečku.

Dnes v noci byl úplněk. Morgan zvedla hlavu k nebi a začala ze všech sil výt. Pak se k ní přidala celá její smečka. Vkládali do toho všichni celé své srdce. Tohle byl vždy pro každého jedince, jedna z nejpříjemnějších chvil života, než se všichni odebrali ke spánku. Pár dní zase uběhlo a dneska se Morgan měla vrátit. Šli s ní jen dva členové její smečky. Morwennu nechala v táboře. Ušli kus cesty když v tom náhle slyšeli zapraskat větvičky. 

Morgan se zastavila a Coran s Jordanem šli opatrně ke křoví. Praskla v něm větvička. Jordan se tam vrhl a něco od tama vyběhlo. Coran se potom vrhl a přimáčkl to k zemi. Zakňučelo to. Morgan se lekla a šla za Coranem. Coran dal tlapu pryč když poznal kdo to je. "Morwenno!" zavrčela na svou dceru. "Co tady sakra děláš? Říkala jsem ti ať zůstaneš v táboře! Nemáš vůbec tušení co jsi udělala za pitomost" Morwenna svěsila ouška. "Alfo jsme daleko, už se nemůžeme vrátit do tábora" Morgan nepřestala vrčet. "Mohlo se ti po cestě něco stát, měla bys mít určitou zodpovědnost. Když ti řeknu že máš zůstat v táboře, tak tam taky zůstaneš. Tohle bylo naposledy. Máš štěstí že se nemůžeme vrátit. Ale od teď budeš poslouchat co se ti řekne. A opovaž se si ještě něco dělat po svém" 

Morwenna opatrně zvedla hlavičku. Morgan jí chytla do zubů a šli dál. Díky Morwenně se museli dost často zastavovat. Proto se jim cesta výrazně prodloužila. Po pár dnech přišli na jí známé místo. Morgan se postavila na kámen. "Tady za touhle řekou začíná území smečky mého otce. Nesmíte jí překročit rozumíte? Nevím jak dlouho tady budeme ale musíte být trpělivý. Tam jak je ta velká skála, tam se utábořte. Morwenno zůstaneš po celou dobu co budu pryč s nimi a budeš je poslouchat na slovo rozumíš? Nebudeš se nikde toulat sama a když se řekne že počkáš tady tak tam počkáš. Tohle není bezpečné místo, proto ti zakazuju lov"