Zákon čistokrevných

69.Kapitola

Morgan ze Severusem prošla sklep a teď už je čekali katakomby. Tady se dělo všechno to strašné. Stáli na začátku chodby. Nikdy na ní katakomby nepůsobily tak úzkostlivě, tak temně až jí to nahánělo strach. "Morgan musíme jít dál, tady je čím dál víc krve" řekl Severus a ukázala na schody. Morgan si krev prohlížela a byla potichu. Severus jí chytl za ramena a natočil si jí k sobě. Pohladil jí po vlasech. Morgan se znovu zahleděla dolů ze schodů. "Je tam ještě víc smrti než kdy předtím" řekla a znovu se podívala na Severuse. "Raději smrt než živého vlkodlaka" Morgan se pousmála. "On je smrt sám o sobě" "Naštěstí tahle se dá zničit" 

"Dobře, tak pojď" Čím níže šli tím byla větší tma. Morgan dokázala vidět ve tmě, ale Severus si musel pomoct hůlkou. Morgan do něčeho stoupla. Když se podívala pod nohy, byla pod ní velká kaluž krve. "Je pořád čerstvá" řekl Severus a šel o kousek dál. "Pojď sem tady to pokračuje" Morgan šla za ním. Krve tady bylo čím dál víc. "Musíme dál" řekla po chvilce přemýšlení.  

Šli strašně dlouho. Kdo by katakomby neznal, ztratil by se v nich. Sami o sobě jsou hodně nebezpečné. Jediná Morgan zná všechny části. Hodina dávno uběhla. Morgan vešla do poslední místnosti v chodbě. "Tady to končí" Severus si dávno všiml jejího chování od doby co byli v podzemí, tak Morgan nebyla ve své kůži. Severus se rozhodl otevřít železné dveře. Morgan ho ale ještě zastavila protože si všimla Harryho patrona. Severus se otočila na konec chodby.

"Něco se stalo" Patron přiběhl až k nim. Morgan vyčarovala toho svého patrona, který představoval vlka a on se rozběhl do tmavé chodby pryč. "Snad to zabere" řekl Severus. "Snad" Severus otevřel opatrně dveře a šel první. Morgan šla hned po něm. Byla tam další chodba. U dveří leželo první mrtvé tělo nějaké ženy. To byla Elle. Nejvěrnější samice z celé smečky. Severus se otočil na svou holku. Morgan si přála aby v takovém stavu nenašla svého bratra. "Pojď projdeme to rychle" 

Vzal jí za ruku a šli spolu dál. Celou dobu byla potichu a vypadala že něco, nebo někoho hledá. Severus na ní moc nemluvil, jen jí pevně držel za ruku a dodával jí ještě větší odvahu. Nebyla tak nervózní jak předtím, ale pořád měla trochu strach. Šli dál až se dostali do další chodby. Byla to minimálně čtvrtá chodba kterou procházeli a všude tolik těl. "Vypadá to jako kdyby se tu někdo pomstil za tebe" "To byl můj otec...ale nepřijdu na to proč" Pak zahlédla že u vchodu do jeskyně leží tělo povědomé dívky.

Morgan šla k němu a zjistila že je to Daphne. Jestli je tady ona musel tady být i Arlo. Dala se do rychlého pátrání a vešla do vchodu jeskyně. Severus šel za ní a sledoval co dělá. I tady bylo pár těl. Morgan chodila od jednoho ke druhému a někdo v té tmě zakašlal. Severus namířil hůlku na skalní zeď. Sjel s ní trochu níž  a tam byli sutiny kamenů. I Morgan si toho všimla jenže pod tím vším někdo ležel a nebyl mrtvý. Rychle se rozběhla k tomu místo a Severus zůstal stát na místě. 

"Arlo?" řekla tiše a chytla svého bratra za ruku. Z nosu mu tekla krev a měl rozbitou hlavu. "Morgan jsi to ty?" "Jsem dostanu tě odsud" řekla a odhodila jeden kus kamene pryč. "Morgan, Morgan" Arlo se jí snažil zastavit protože věděl že je to zbytečné. "Doufal jsem že mě najdeš, bál jsem se aby nebylo pozdě" znovu zakašlal a Morgan ucítila slzy v očích. Podepřela mu hlavu. "Nemůžeš tady zemřít" "Chci ti něco říct, poslouchej pozorně...zjistil jsem jak porazit našeho otce. Lze na ním zvítězit, měla jsi pravdu můžeme si vybrat kým chceme být" znovu zakašlala a ona ho pohladila po tváři. Přes slzy skoro neviděla. 

"Vzburcoval jsem několik členů smečky. Chtěli jsme otce sesadit, ale nevyšlo nám to. Dostal vztek a v afektu zavraždil nás všechny, pomohl mu v tom jeho otec" "Co to říkáš?" "Náš děda" Morgan zakroutila hlavou. "To nemůže být pravda, byl semnou pomáhal mi se na tohle všechno připravit" "Ne Morgan, jen tě chtěl sem vlákat, s našim otcem budou silnější. Damien mu všechno o tobě řekl a proto jsem se hodlal vzbouřit. Navíc jsem našel tohle" Arlo držel v ruce nůž z ryzího stříbra. "To je dýka, je neskutečně vzácná a silná. Musíš jí zabodnout otci přímo do srdce a tak ho zabiješ" 

Morgan si od něj dýku vzala. "O tom nepochybuj" Pak odměřila zrak od dýky a podívala se na svého bratra, který mezitím utichl. "Arlo? Arlo?" Morgan mu prohrábla vlasy a dívala se do jeho očí které tolik nezářily jako vždycky. Jeho zornice se rozšířily a jiskra života se v nich ztratila. Stiskla mu ruku a svou bolest držela v sobě. Jen slzy jí tekli a neodvážila se otočit na Severuse. On ale věděl že brečí, chytl jí kolem pasu a utíral jí slzy které právě tekly. "Proč kolem mě musí pořád někdo umírat? ...nebaví mě  to" "Já vím zlato, ale teď to nemůžeš vzdát" Morgan sevřela rukojeť dýky. "Jestli je Damien zrádce, tak je Remus a Harry v průšvihu" "Teď už asi víme proč Potter poslal patrona" Morgan se pořád dívala na Arlovo tělo. 

"Musí zemřít oba, jinak to nejde" "Jsi silná jen ještě vydrž" řekl Severus když jí objímal. "To díky tobě" Severus se blíže naklonil, tak moc aby se jejich rty dotkli. Olízl jí horní ret a pak se rty obou spojily. Z jejich vášnivého líbání je vyrušil Richard. "Tvůj otec by tě za tohle zabil" Morgan k němu zvedla hlavu. "Ne dřív jak já jeho" Postavili se na a Snape si všiml pohledu Ronalda, který se tvářil dost kysele. "Chcete něco namítnout Weasley?" Když Ronovi došlo že si jeho pohledu všiml Snape lehce se pousmál. "Sluší vám to s ní profesore" Snape nadzvedl obočí. "Nepochybně že ano" odsekl. Pak doběhl i udýchaný Harry. "Morgan stalo se něco hrozného!" "Já vím Damien se proti nám postavil, kde je zůstal Remus?" Harry těžce popadal dech. "Cože Damien?" ozval se překvapený Richard. "Teď není čas" řekla Morgan. "Remus je tam!" zvolala Hermiona a všichni se otočili do chodby.

Remus byl od krve a měl drobná zranění, ale jinak byl v pořádku. "Ahoj, teda vás hledat je katastrofa" "Remusi co se tam stalo?" zeptala se Morgan. "Damien nás všechny podrazil, ve skutečnosti pomáhal tvému otci protože věděl že ho odmění, zničil jsem ho ale tvůj otec ještě žije a dal mi zabrat. Jsem rád že jsem mu zmizel z dohledu, ale zajímá mě co se stalo tady" "Myslím že odpověď na to znáš sám. Co se týká Damiena tak o tom vím, ale doufám že jsi spálil jeho tělo" Remus  se zatvářil poněkud neklidně. 

Morgan ho probodávala vražedným pohledem, z jeho výrazu totiž asi vyčetla odpověď. Přesto ho v tom trochu nechala podusit. "REMUSI? Spálil jsi to tělo ano nebo ne?" Remus si prohrábl vlasy. "Ne.." řekl a než si to stihl obhájit tak mu Morgan skočila do řeči. "To nemyslíš vážně že ne? Můj otec ho znovu oživí a udělá ho stejně silným jako je on sám" "Morgan já tohle vím ale když si sám proti tvému otci a ještě jednomu vlkodlakovi, s těží stihneš zapálit něčí tělo" Morgan zhluboka vydechla. "A s těží zabiješ dva stejně silné vlkodlaky" "Morgan nemohl nic dělat byl na to sám" zastal se Remuse Harry. "Vrátíme se na horu a pak se uvidí dál" 

Hermiona a Ron zůstali poslední. Ron se k ní naklonil. "Ale stále mi nejde do hlavy že Morgan žije  ze Severusem, děsí mě už jenom jeho pohled a je pořád věčně zahořklý, no uznej sama že by  se s ním nedalo žít v jedné domácnosti" Hermiona se dala do kroku a mezitím převrátila oči nad tím co jí Ron řekl. "Kdyby to bylo tak jak říkáš tak by s ním Morgan asi nechodila snad ne?" Ron pokrčil rameny. "Ale i na ní se občas dívá chladným pohledem" "Ne tak stejně jak na vás všechny" odpověděla za Hermionu Morgan a Ron se lekl. "Promiň já to tak nemyslel" Uvědomil si totiž že Morgan byla od něho jen dva metry a všechno slyšela.