Zákon čistokrevných

21.Kapitola

Už to byli  dva dny. Snape byl v Astronomické věži. Byl tady každý večer. To s Morgan ho trápilo. Pořád ji miloval. Nesměla zemřít. Doufal že je opravdu tak moc silná, že dokáže vyhrát. Bolelo to co jí kdysi řekl. Chtěl to vzít zpátky. Tohle všechno se stalo díky němu. Díval se do té tmy a přál si aby jí zase mohl obejmout a říct ji jak moc jí miluje.

Nastal víkend a Snapeovi došel dopis z nemocnice. Morgan je prý na tom o něco lépe a přes noc se údajně probrala. Její rány se hojí dokonale a proto ji dali už na jiné oddělení. Snape ani na minutu nepřemýšlel a přemístil se do nemocnice. Doktor ho zavedl k ní do pokoje.

Snapea překvapil její vzhled. Vypadala jako kdyby si žádným vážným zraněním ani neprošla. Nezůstala ji skoro žádná rána. Jenom pár drobných škrábanců. Posadil se vedle ní a chytl ji za ruku. Doktor ještě na chvíli k němu přistoupil. "Velice dobře se její rány zahojily. Můžu vám také zaručit že nebude mít žádné trvalé následky. Nicméně si tady ještě chvilku poleží. Ještě tak týden a pak když všechno půjde dobře, tak jí propustíme"  řekl doktor a hned na to odešel.

"Lásko" zašeptal Severus. Morgan se asi po čtvrthodině probrala. "Morgan?" Promluvil na ni a víc se k ní přiblížil. Morgan se na něho podívala. "Jak ti je?"   "...Už asi líp..." "Promiň lásko" řekl a objal ji. Morgan se posadila na postel. "Moc tě miluju" dodal. "I já tebe" řekla Morgan. Severus jí políbil. "Měl jsem to chápat. Co se ti stalo?"  "Byla to moje smečka. Udělala jsem to schválně"

"Proč?" "Už jsem s tím vším chtěla  skončit." Snape se k ní posunul blíž a objal ji. "Štěstí že se ti to nepovedlo. Měl jsem ti věřit. Chtěl bych to vzít zpátky. To všechno co jsem řekl. Myslel jsem když tě našli v tom lese, že tě ztratím" Morgan ho objala. "Chci už aby to bylo za náma" "Zvládneme to spolu. Máme teď jeden druhého lásko a to je víc než si dokážeš představit"

"Ale až přijde čas, čeká mě chvíle kdy budu muset sesadit svého otce" "Jak?" Nejlepší bude ho zabít, plánuju si to od doby co má matka zemřela" "Nechci být ještě víc necitelný než jsem, ale zaslechl jsem že tě zavřeli do Azkabanu za vraždu své matky"

Morgan se narovnala na posteli a nechala svoji ruku položenou na jeho stehně. "Taky že ano, jenomže existuje o mě moc verzí ale ani jedna z nich není pravdivá. Svedla jsem to tenkrát na sebe abych mohla odejít ze smečky. Tenkrát to bylo v otcův prospěch. A když se o mě dozvěděl Brumbál, rozhodl se mě poznat. Proto jsem přestoupila z Kruvalu do Bradavic. Byla jsem jeho agentka, něco jako jsi ty"

"Chápu tě jistě ti řekl něco v tom smyslu že pokud se nestaneš jeho agentkou zůstaneš v Azkabanu" řekl Severus. "Protože musel se nějak dohodnout s ministrem, jinak by to asi neprošlo. Jsem na podmínku venku. Pokud budu dělat to co mám, tak řekli že po válce by ta podmínka mohla být zrušena úplně"  Severus si jí posadil do klína. "I tak mi to nepřijde fér. Kdyby chtěli dalo by se to udělat i jinak. Ty nemůžeš za to jaká je tvá rodina. Díky nim sis zničila úžasnou  část svého života" Morgan ho pohladila po vlasech. "Já si to všechno vybrala sama. Navíc teď když jsem s tebou si to můžu jistým způsobem vynahradit. Ne?."

Snape se tvářil vážně. Pozvedl trochu víc hlavu a přitiskl svoje rty na ty její.
"Víš že jsem vlastně na tom tak nějak úplně stejně?" Řekl Severus. Morgan se pousmála. "Tak to jsme se hledali, až jsme se našli" řekla a pokračovala v líbání.

Tohle přesně ji chybělo. Chyběl jí on. Bylo to i tím že našla prvního člověka, který má hodně podobný život a který se ji snaží chápat. Snape se potom podíval na hodiny. "Nejspíš už je čas jít, nejradši bych tady zůstal s tebou" Morgan mu stiskla ruku. "Já vím" "Zítra budu zase jen u tebe. Doufám ale že tě už co nejdřív propustí"

Morgan ho objala. "Jo já taky" pak se posadila na postel a Severus jí naposledy políbil než odešel. Morgan se snažila usnout. Konečně se mohla celá uklidnit a po všech stránkách se jí udělalo dobře.

Na druhý den ráno se Morgan probrala když ji doktor kontroloval. Měl pro ni u sebe lektvar, na posílení celého organismu. Chutnal hořce, ale dokonale zabíral. Navíc dodával i energii a potřebné živiny do těla.

Bylo teprve pět ráno a Morgan zase usnula. Probrala se až když tam byl Snape. "Dobré....ehm...odpoledne?" Řekl Severus. Morgan se pousmála. " Díky....počkej Co? Jaké odpoledne?" Snape se otočil na hodiny co visely nad dveřmi. Byla akorát jedna hodina. "Sakra co?! Nemohla jsem spát tak dlouho. Kdy jsi vlastně přišel?"

Snape pokýval hlavou. "Teprve přes deset minutami. Chvíli jsem mluvil s doktorem. Říkali že tě asi za týden pustí" Morgan převrátila oči. "Až za týden?" "Jo tušil jsem že budeš protestovat. Snažil jsem se je přemluvit a domů můžeš jít zítra" "Jo tušila jsem že to uděláš. Děkuju!" pak ale zvážněla. "Jak dlouho  to je co jsem se vrátila zpátky do Bradavic?" Snape se na ni podíval. "Myslím si že to jsou už takové dva týdny. Proč co se s tebou děje?"

Severus se posadil blíž. "Až skončí tento měsíc, musím se vrátit zpátky" "To nemyslíš vážně. Víš jak to dopadlo teď? Morgan nechtěji po mě abych tě tam pustil" "Severusi já to po tobě nechci. Tobě nic prostě nezbývá" "Přemýšlel jsem teď o nás. Nechci se o tebe s nikým dělit Morgan a už vůbec nechci aby si tě někdo vzal dřív než já"

Morgan ho sledovala a čekala co udělá.  On si před ní poklekl a Morgan se narovnala. Vytáhl černou krabičku. "Já vím že jsme spolu jen pár dní, ale člověk fakt nemůže vědět jak to bude dál. Proto se tě chci zeptat jestli by sis mě vzala?" Morgan byla zaskočená. Ale i přesto dokázala rychle reagovat. "Kdo by to čekal že si dokážeš nacvičit něco takového"

"Jediné co už asi nedokážu je být tady na té zemi" Morgan se usmála. Sklonila se k němu a políbila ho. "Ano Severusi vzala" Severus jí nasadil netradiční hadí prsten na ruku. Jeho oko bylo černozelné. "Tohle není normální diamant" poznamenala Morgan. Snape se pousmál. "Jsi chytrá. Ne to není. Část jádra diamantu tvoří mojí hůlku. Když se něco bude dít, poznám to a okamžitě budu u tebe" "Máš víc odvahy než si myslíš" Snape se zpátky posadil na postel. "Ještě abych tak neměl. Musím mít když mám zájem o někoho jako jsi ty" 

"To je pravda, když si chceš vzít někoho koho vlastně ani neznáš" Severus se zamyslel. "Jsi sériový vrah?" "Ne" "Bojíš se říkat své pocity na základě toho čím sis prošla?" Morgan se na něho vylekaně podívala. Severus se naklonil blíž. "Jen to řekni" Morgan to chvíli trvalo než mu odpověděla. "Jo...asi tak nějak" "Přesto všechno jsi ale nesmírně obětavá, laskavá a soucitná" Morgan nenápadně přikývl. "Znám tě docela dost dobře nemyslíš?" Morgan si povzdechla. Severus jí chytl za ruce. "Lásko já vím že se ti to teď všechno zdá, jako skok do tmy. Ale neboj se zvládneme to všechno. Není se čeho bát" 

"Jo jasně.." Severus jí znovu silně objal a držel jí tak dlouho jak uznal za vhodné. Svůj den zase strávil s ní že byl s Morgan v nemocnici. Ale vůbec mu to nevadilo. Necítil by pocit že tím marní čas, ale právě naopak. Byl rád v její společnosti. 

Omlouvám se že příběhy teď nevycházejí tak často. Opravdu se moc snažím ale teď nemám tolik času, jako jsem měla přes ty dva měsíce. Což je asi celkem pochopitelné. Občas se zkrátka může stát že se s psaním dalších kapitol zpozdím. Ale budu se to snažit vždycky nějak dohnat.