Zákon čistokrevných

50.Kapitola

Morgan se vzbudila ráno na ošetřovně. Madam Pomfreyová akorát rovnala lahvičky s léky. "Dobré ráno jak vám je slečno?" Morgan se posadila na postel. "Už trochu líp, necítítm žádnou bolest" Madam Pomfreyová se usmála. "Tak to jsem ráda otoč se a sundej si triko" Morgan jí poslechla a odhalila tak svou štíhlou postavu s  vytetovaným čínským drakem  na žebrech. Zkontrolovala Morgan zahojené rány. "Vypadá to líp než jsem čekala" usmála se. Morgan si dala triko nazpět. "Můžu odejít z ošetřovny?" Pomfreyová pokývala hlavou. "No pokud vás nic jiného netrápí tak můžete" Morgan nadšeně vstala. "Děkuju" 

Šla se podívat po škole. Bylo ještě brzo ráno a studenti ještě spali. Morgan toho využila a šla do sprchy. Znovu se přelíčila a přemístila se na řád. Měla tam ve svém pokoji schované další věci. Vzala si čisté kožené džíny, černý crop top s dlouhými rukávy a kolem pasu si dala opasek s řetězy a kruhy.  Fialové dlouhé vlasy do půl zad si přehodila do předu a co nejrychleji se vrátila do Bradavic kde se setkala s Remusem. "Vypadáš nádherně Morgan, ale někdo by se chtěl s tebou setkat" Morgan zvážněla. "Včera jsem mluvil ze Severusem, slíbil jsem mu že se s tebou dnes setká a chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys byla ochotná.." 

"V pohodě, taky ho chci vidět" Remus se usmál. Morgan na něho kývla a odešla. Severus byl vzhůru od čtyř ráno. Celou dobu přemýšlel. Nebyl si jistý jestli by měl jít za Morgan. Nezapomněl na to co řekla. Ona s ním být už dávno nechce. Teď stál u výklenku a díval se na nedaleké lesy. Uslyšel kroky za sebou ale neotáčel se. Morgan se zastavila a chvíli ho sledovala. Když se neotáčel šla k němu a jemně ho chytla za rameno. Severus s sebou trhl a otočil se na ní. 

Morgan se mu dívala do očí. "Morgan?" "Ahoj" Severus jí chytl za ruku. "Nemůžu uvěřit že jsi tady. Už jsem nedoufal že se spolu někdy setkáme. Vypadáš úplně jinak" "Jo ty taky" "Nečekal bych tě tady" řekl Severus a odvrátil zrak. "Já taky ne že se sem vůbec někdy vrátím" "Tak proč jsi tady?" řekl Severus a znovu se na ní otočil. "Remus mě včera našel a řekl mi o tobě" "A  co ti řekl?" "Už nevím přesně, ale chtěl abych šla za tebou" Severus přikývl. "Tak můžeš jít. Nechci aby si tady byla z donucení" Pak se na dlouhou chvíli odmlčel, ale Morgan ještě neodešla.

"On mě nenutil abych jsem šla" "No ovšem že ne. Krásně to máš nacvičené" "Nevěříš?" "A proč taky? Přes tři roky spolu nejsme, naposledy si řekla že je mezi námi konec, tak proč bych tomu měl věřit. Však já myslel že takhle nám to přece vyhovuje když jsme od sebe ne? Tak proč to měnit když jsme si každý žili šťastně a spokojeně?" Morgan se nevěřícně pousmála. "Ne spletla jsem se. Vlastně ses vůbec nezměnil, ale máš pravdu. Jestli jsi byl spokojený tak vlastně proč to měnit" Mezi nimi pak zavládlo ticho a Severus se na ní jen díval. "Možná se ještě uvidíme" otočila se a odešla pryč. 

Teď se za tohle nemohl vidět. Opřel se o zábradlí a díval se z té výšky zamyšleně dolů. Morgan tady v tomto Severuse odmítala řešit. Vadil jí v tomhle hodně, ale uvědomovala si jaký byl předtím. Je vůbec zázrak že spolu byli. Protože od samého začátku se nenáviděli k smrti. Ona ho provokovala a on na ní byl zasedlý. Přes den se sešla s Brumbálem a McGonagallovou. Přáli si jí vidět. Chvíli si s nimi povídala a pak strávila další většinu dne ze Siriusem. Severus byla akorát v okně, když viděl Morgan s ním jak se spolu baví a ona vypadá šťastně. V celku na ní žárlil. Protože jak Blacka znal z dřívějška tak dělal všechno proto, aby byl Severus ve všem druhý. Ano skoro se mu to taky dařilo, kromě magie. V té byl Severus vždycky lepší.

Oba se mu ztratili z dohledu a Severus odešel do své pracovny. Jen tam tak seděl a díval se po všech policích. Tím se totiž ,,zabavil" když neměl co dělat a nebo jen trucoval. Morgan se vrátila do Bradavic až více k večeru. Šla se zase osprchovat a až začala večerka, tak šla do vyšších pater až do věže kde to příjemně profukovalo. Severuse dnes už ani  nehledala. Ale on jí šel hledat, samozřejmě měl dávno vytipované její cesty po hradě, takže pro něho nebyl problém jí najít. 

Šel do správně věže po schodech nahoru. "Tak jsem si šla jo, dobré míso trávil jsem tady každou noc. Je tady klid" "Remus říkal že jsi byl zavřený ve svojí pracovně" "Něco ti řeknu, Remus by měl méně mluvit  a víc se starat o to o co má" "Tak to by si měl říct spíš jemu, ne mě" "Snažil jsem se a sama vidíš že to neudělalo žádný efekt" Morgan se pousmála a pak se oba na sebe dívali vážně. "Promiň za to co jsem dneska řekl" "Od tebe bych nic jiného asi ani nečekala" řekla kousavou poznámku. Severus přikývl. "Upřímná" "Tak nějak" 

"Proč si šla dneska za mnou?" "Asi ze stejného důvodu jako ty, když ses rozhodl jít sem" "Copak ty snad tušíš proč tu sem?" Morgan přikývla a šla blíž. "To je přece jasné. Nejspíš si chceš o něčem promluvit, ale tak dobrý telepat zase nejsem takže co chceš říct?" "Je toho tolik Morgan, že nevím pořádně jak začít" "To nevadí začni kde chceš, máme na to celou noc" Severus šel až úplně k ní. Neváhal ani na vteřinu. Chytl jí pevně za pas a políbil jí. Bylo to poprvé  po třech letech kdy se jí takto konečně dotýkal. Kdy se konečně dotkl jejich rtů. Bál se přestat, ale oba se potřebovali nadechnout a tak Severus spojení přerušil. 

Chvíli bylo další ticho, ale Morgan ho brzy prolomila. "Severusi já ti přece nedala žádnou naději na to že se k sobě vrátíme. Můj návrat si neber osobně. Je jen dočasný" "Ty si myslíš že je to tak jednoduché? Nedokážu tě přestat milovat rozumíš. Nevím jak jsi na tom ty, ale já to nedokážu. Celou tu dobu jsi mi chyběla. Říkala si ať zapomenu, ale nemůžu. Nejde zapomenout Morgan. Možná to bude znít divně, ale radši kdybys byla mrtvá než představa že mi tě někdo vzal. Buď budu žít s tebou a nebo vůbec" "Severusi...hhh...Za ty roky se toho změnilo víc než dost. Už by to nikdy nebylo takové jako dřív" "Ale my jsem přece nikdy nechtěli žít jako dřív. Řekni mi důvod proč by jsme nemohli být spolu?" Morgan se nadechovala k větě ale pak se zastavila. 

Nenapadal jí teď žádný jiný pravý důvod, proč by s ním nemohla být. "Copak je? Máš z toho strach?" Morgan to už nevydržela a objala ho kolem pasu. "Jo asi jo, těžko to jde popsat" "Miluješ mě?" Morgan se na něho podívala, nebyla zvyklá moc zodpovídat takové otázky, ale přesto se snažila být dál upřímná. "Pořád" Severuse to asi překvapilo. "Neměj strach, budu tady pořád s tebou" Morgan jemně políbila. "Ode dneška si dobře pamatuj že jsem tu vždycky pro tebe" "Vím že se ti dá věřit" "To je dobře. Díky že mi důvěřuješ" Severus se po celou noc držel u Morgan. Trval na tom aby šla spát k němu. Pro tuhle chvíli problémy zmizeli, ale jen na krátko.