Zákon čistokrevných

60.Kapitola

Morgan po Remusově odchodu seznámila Severuse s Morwennou. Z nějakého důvodu se do ní na první pohled zamiloval a během několika minut si jí stihl oblíbit. Venku potom zase začala silná bouře. Morwenna seděla u krbu a kreslila si. Severus seděl s Morgan u schodů na sedačce a bavil se s ní. "Máš nějakou představu jak to celé bude dál?" Morgan pokrčila rameny. "Zabít mého otce a vyhrát nad vlkodlaky" "Jenom tohle?" Morgan se k němu naklonila blíž. "Ne to je plán na příštích čtrnáct dní" Severus jí přehodil vlasy dozadu. "Jaký je tvůj plán na příští hodinu?" Morgan se od něho odtáhla. "Asi si půjdu lehnout" 

Severus jí chytl a vzal si jí zpátky k sobě. "Ne zůstaneš tady semnou" Chytl jí jednou rukou kolem pasu a posadil si jí do klína.  "Jsi si tím tak moc jistý?" Severus jí chytl pevněji. "Naprosto, ty totiž ode mě nechceš" "Teď si mě dostal"  "Mhm, já to přece vím" Chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho, které Severus prolomil. "Lásko? Vezmeš si mě?" Morgan se na něho podívala. Bylo to dost rychlé a proto jí to samozřejmě zaskočilo. Severus to okořenil ještě tím, když vytáhl prsten z bílého zlata. 

"Překvapil jsem tě?" "Jo víc než dost" Severus jí dal pusu na tvář. "No když řekneš že je to moc brzo tak to pochopím" "....Myslím že je to v pravý čas" Morgan se pousmála. "Miluju tvůj úsměv, bylo by lepší ho vidět častěji" Morgan mu ukazováčkem nadzvedla bradu. "Za to ty se usmíváš každý den že jo" "Ale tvůj úsměv je hezčí"  Morgan šla k němu zase blíž. "Když myslíš" Severus jí stiskl ruku. "Takže tvá odpověď?" "Samozřejmě že ano" Morgan se mu posadila do klína a on jí přejel rukou po stehně. 

Pak se s ní pokládal na sedačku. Morgan ho přitáhla ještě blíž k sobě. Severus si hrál s jejími vlasy. "Co ti je zlato" Morgan mu omotala ruky okolo krku a pokrčila rameny. "Myslím si že nepřežiju ten boj" Severus si všiml jejího strachu který byl vidět  v jejich očích. Proto jí vzal k sobě do náruče a hladil jí po vlasech. Morgan se ho držela tak pevně, jako kdyby ho někdo měl za chvíli odvést. "A chceš ho vůbec přežít?" Morgan se narovnala zpracovávala jeho otázku. "Ještě před lety bych možná odpověděla jinak, ale ano mm pocit že musím přežít" 

"Jistě že ano, zřejmě ti nedochází proč jsem se tak ptal. Morgan jestli chceš přežít tak přežiješ. Taková přece ty jsi. Když něco moc chceš tak dosáhneš to za každou cenu. A je ti jedno jestli je to reálné nebo ne. Troufnu si říct že ty jsi schopná i nemožných věcí. Tak tohle nebude pro tebe problém" "Ne nejsem taková, to co jsem dělala předtím nebylo asi tak těžké jako tohle" Severus nesouhlasně zakýval hlavou. "To ses spletla princezno. Přežila jsi život ve dvou nejhorších  smečkách, získala jsi velkou důvěru u čaroděje který byl skoro neporazitelný, tohle jsem já nikdy nedokázala a jako další si bojovala o spravedlnost" Morgan to rozesmálo. 

"Ne já jen jsem chtěla změnit náš zákon Severusi" "To je naprosto jedno. Ani jedna z těch věcí není vůbec lehká, ani zdaleka ne. A na to jak si mladá  jsi toho dokázala víc než kdokoliv jiný. Tímhle bojem všechno stvrdíš. A já vím že ty máš něco co nikdo z nich nemá" "A to je co?" Seveus na ni mrkl. "To přece sama dávno víš a to že se bojíš je normální. Je jedno jestli jsi zlá nebo hodná. Každá taková osobnost má vždycky z něčeho strach. Kdyby ne tak bych si řekl že jsi asi šílená" 

Oba se pousmáli nad tím. "Kde na to chodíš?" Severus pokrčil rameny. "Život lásko" "Ale aby bylo jasno" Začala a naklonila se k němu co nejblíž. "Já jsem šílená" "Samozřejmě v ostatních směrech ano" Morgan se pousmála odstrčila ho od sebe, shodila ho na druhý konec sedačky položila se na něho. "Nějaká divoká nezdá se ti?" usmál se. "Jo myslíš?" Severus přikývl. "Co s tím chceš dělat? On se nad tím zamyslel a u toho si hrál s jejími vlasy. "Potřebuješ zkrotit kotě" 

Severus se posadil a chytl jí za boky. Díval se na ni vážným pohledem. "Dej mi tři minuty" mrkl na ní a Morgan s něho slezla na sedačku. Severus odešel někam za roh. Šel uložit  za Morgan Morwennu nahoru a pak se vrátil k Morgan. Podal jí ruku. "Pojď puso" Morgan se ho chytla a v ten moment když  mu stiskla ruku jí přirazil ke zdi a sám ze sebe strnul svůj plášť. Morgan ze sebe dal dolů mikinu a triko. Severus jemně zatahal za vlasy. Morgan to přinutilo zaklonit hlavu. 

Severus jí jazykem přejel od hrudníku až ke krku, do kterého jí kousal. Udělal jí na něm pár modřin které končili u ramene. To ale rozhodně nebylo všechno. Oba stoupali po schodech nahoru a o každý schod výš, navzájem dávali dolů oblečení. Došli do svého pokoje, kde si sundali zbytek prádla. Morgan ležela pod ním a on nad ní čím dál více zrychloval své tempo. Morgan byla jediná která ho tak dobře vzrušovala. Tohle nedokázala ani jeho první tajná láska, v jeho šestnácti letech. 

I přesto že spolu nikdy nic neměli a prakticky Isabelle ani  nevěděla pomalu že existuje, tak Severus už teď tušila že vztah s ní by nebyl to co s Morgan. Samozřejmě s ní se dal dohromady kvůli jiným věcem které se mu na ní líbily. Ale přesto všechno sex s ní bylo to co miloval na druhém místě po její povaze. A Morgan to cítila taky tak podobně. Nedokázala by si představit že to co prožívá s ním by měl prožít s někým jiným.