Zákon čistokrevných

74.Kapitola

Severus se vrátil pozdě v noci na řád. Celou dobu proseděl u Morgan v nemocnici. Šel rovnou nahoru do pokoje. Když otevřel dveře tak viděl Morwennu, která u nich stála. "Tati" Severus se zastavil. "Neměla si už dávno spát? Už je moc pozdě" "Mě se nechce, kde je máma?"

Severus si povzdychl a vzal ji na ruky. "Nebudeme se spolu o tom bavit, půjdeš spát" "A kde je máma?" Severus jí uložil do postele a pohladil jí po černých vláskách. "Neboj se o ní ona se vrátí. Musela si odpočinout bylo to náročné"

"A ploč neodpočívát tady? Neni mltvá že ne" Severus ji pohladil po tváři. "Co blázníš, jenom musí nabrat síly a ty taky takže už spát" "Ale kdy se vlátí?" Severus si povzdychl. "Brzo, ale teď už si odpočiň je moc hodin. Dobrou noc" sklonil se k ní a dal jí pusu na čelo. "Doblou" špitla Morwenna a přitiskla se k plyšákovi.

Severus zavřel dveře a chvíli tam stál. Kdyby neměl Morwennu byl by na tom asi ještě hůř než je teď. Nemohl však stále chodit jen za Morgan, ale musel být taky s Morwennou. Nechtěl aby ji hlídala Minerva nebo Brumbál. A navíc se musel nějakým způsobem odreagovat od toho všeho.

Šel si lehnout protože toho dnes bylo moc. Usnul okamžitě. Ráno vstával později než obvykle. Bylo devět hodin. Šel se umýt a pak se rozhodl jít k Morwenně do pokoje. Samozřejmě že byla dávno vzhůru. "Dobré ráno" Morwenna se na něho usmála. "Ahoj tati" "Vyspaná?" "Jo"
Severus se usmál a vzal si jí k sobě.

Severus musel zastat roli matky. Vybral Morwenně nějaké čisté oblečení. Byla to černá mikina i s legínama. Pak jí vzal dolů kde byl Richard i s Remusem. "Ahoj Severusi, dneska sis moc nepřivstal" "Za ty ano" "Někdy neuškodí vstávat trochu dřív" "Ani ve snu by mě nenapadlo že bys někdy vyslovil takovou větu"

Posadil Morgan na lavici a ona se na ní postavila a rukama se zapřela o stůl. "Ahoj princezno" usmál se Remus. Richard byl dneska záhadně potichu. Morwenna se na něho usmála. "Severusi to je celá Morgan" "Jo já jsem si všiml" řekl zahořkle. Posadil se vedle ní a hlídal jí aby nespadla. Severus jí pak podal snídani a Morwenna svoji pozornost věnovala jídlu.

"Sedni si ať nespadneš" upozornil ji. Když viděl že ho neposlechla znovu to zdůraznil. "Morwenno" Teprve pak ho poslechla. Remus užasle pozoroval jak ho Morwenna poslouchá. "Nenapadlo by mě že to tak dobře umíš s dětma" Severus pokrčil rameny. "Jsem přece učitel ne?" "Který nesnáší studenty" dodal Remus. Severus si povzdychl. "Samozřejmě" 

Během dne se toho moc nedělo. Severus se věnoval Morgan a teprve pak se na řád přemístil Brumbál. Severus s Morwennou šli dolů. "Severusi rád  vás vidím jak se daří?" "Jde to" "Tráví hodně času s Morwennou, pomáhá mu to se na chvíli zaměřit na jiné věci" zašeptal Remus. Brumbál přikývl. "To je dobře, no raději bych vám asi měl říct proč sem přišel. Kdyby tady byla Morgan šel bych za ní, ale vlčí smečka z Ambryxenských hor je tady. Ale nevydají nám Koriho bez toho aniž by se Vůdce neujistil že jde o jeho rodinu. Proto chci aby jste vy Severusi a Remusi šli za nimi. Bude dobré když vezmete Morwennu. Vlkodlaci poznají své blízké. Jestli je Kori bratrem Morwenny, tak jí okamžitě pozná" 

"Kde je máme najít?" zeptal se Severus. "Setkáme se  s nimi v Bradavicích v šest hodin" Remus poplácal Severuse po rameni" "Budeš trojnásobný tatínek" Severus s sebou cukl. "Neotravuj...popravdě lepší čas si vybrat nemohli Brumbále"  Brumbál pokrčil rameny. "Bohužel já to nemohu ovlivnit, chtěl jsem tě z toho vynechat vzhledem k tomu co se stalo. Ale Morwenna bez tebe nepůjde" 

"Nedělejte si starosti, zvládl jsem daleko horší věci, nemusíte ke mě být tak všichni soucitní" "Severusi chováme se k tobě stejně jako předtím" ujišťoval ho Remus.  Ale ona nevěřícně zakroutil hlavou. "Ty si myslíš že jsem úplně slepý asi že? Myslíš že jsem si nevšiml jak si dáváte pozor na to co říkáte, aby jste neřekli něco přede mnou co by mi tak strašně mohlo ublížit? Nebo ten tvůj soucitný pohled, kterým se na mě díváš když mě vidíš? Pochop že nepotřebuju od nikoho žádný soucit. Asi vám to stále nedochází, ale právě váš soucit je to co mě skutečně ničí. Dnes večer v šest v Bradavicích, tímto končím" 

Když Severus odešel tak Remus a Brumbál si vyměnili pohledy. "Musíte ho omluvit Brumbále, je takový protože tu s ním není Morgan" "Já vím a nepřekvapuje mě to. Tak tedy dnes večer v Bradavicích Remusi nashledanou" Remus mávl rukou na rozloučenou a Albus se přemístil pryč. Večer přijeli do Bradavic. 

Mezi Remusem a Severusem vládlo absolutní ticho. Severus se tvářil naštvaně a Remus byl otrávený. Šli i s Morwennou která se zaujatě rozhlížela po Bradavických chodbách až došli ke kanceláři Brumbála. Severus vzal Morwennu na ruky.

"Líbí se ti tady?" Zeptal se jí. "Jo moc" "Až ti bude jedenáct tak sem budeš chodit do školy" Morwenně se ta myšlenka nejspíš zalíbila. "Ale to je až za dlouho. Za jedenáct let" Severus se pousmál. "Ne jenom za osm a to rychle uteče" Remus zatím zaklepal na dveře, které se kouzlem otevřeli. Brumbál na ně mávl. "A už jsou tady Kharime" Severus dal už Morwennu dolů a jakmile si všimla těch mužů kteří stáli v místnosti, tak se přitiskla k Severusově noze.

On jí pohladil po dlouhých černých vlasech po ramena. "To je ona Brumbále?" Promluvil Kharim. Byl mohutný, měl černohnědé dlouhé vlasy zapletené do dredů. Jeho oči byli žluté a zlověstné. "Samozřejmě" Kharim si sedl do dřepu a napřáhl před sebe ruku. "Pojď sem!" přikázala a Morwenna se chytla pevněji svého táty. "Když dovolíte" vstoupil do toho Severus a vzal si Morwennu stranou.

"Neměj strach" "Chci domů" "Já vím, vrátíme se domů ale chceš přece vidět svého bratra že ano?" Morwenna přikývla. "Dobře, poslouchej nedovolím aby ti něco udělal věříš mi?" Morwenna přikývla. "Fajn tak pojď" Severus přivedl Kharimovi Morwennu. I přesto že z něj měla trochu strach tak předstoupila před něj. Kharim si jí posunul k sobě a prohlížel si jí.

Pak k ní sklonil ještě jeden z jeho sluhů. Měl zjizvený celý obličej, ale jinak vypadla úplně stejně jako Kharim. "Jsou si podobní Vůdče" Kharim přihnouřil oči. "Ano jsou si podobní, ať přijde" Ten druhý se postavil a mávl na dva další sluhy. Udělali rozestup a uličkou prošel malý kluk. Měl černé dlouhé sestříhané vlasy a na sobě džíny a mikinu. 

Když uviděl Morwennu tak se pozastavil. "Ne maltrankviliĝu kaj pluiru" řekl mu Kharim. "Mi ne havas timon" řekl Kori a pomalu šel blíž k Morwenně. "Morwenno?" "Kori!" oběma se rozzářili oči a on svou setru objal. Jeden ze sluhů něco zašeptal Kharimovi. Kori se pak otočil na Kharima. "Je to moje sestra...můžu domů za mámou?" Kharim se zamračil. "Brumbále chci mluvit s jejich matkou, jinak Koriho nevydám" Severus chtěl něco říct, ale věděl že by o mohl jenom zhoršit. Proto se rozhodl zmírnit hlas svého tónu a pořádně si promyslel co řekne. 

"To nepůjde, jejich matka je..." Severus se zarazil a všiml si jak se na něho Kori s Morgan promluvili. "Víte co? Co kdybychom ty dva nechali tady o samotě ať si na sebe zvyknou a mi si půjdeme pormluvit ven" navrhl Severus. Kharim a Severus se navzájem probodávali pohledem, ale nebyli proti. Morwenna a Kori zůstali sami. Severus s Kharimem se dali do řeči. Dozvěděl se o Morgan co se s ní stalo a Kharim se rozhodl počkat. Tvrdil že nevydá Koriho, dokud nepozná jeho matku. Povolil že Kori s nimi může trávit určité hodiny. 

Kharimova smečka se utábořila v nedalekých lesích a Koriho pravidelně pouštěli ke své sestře. Morwenna ho seznámila se vším a všechno mu převyprávěla. Jak tak se jim Severus oběma věnoval, tak ani nepostřehl že čas uplynul a dnes večer mu přišel dopis z nemocnice , že Morgan proberou ze spánku. Ještě ten večer za Morgan vyrazil.