Zákon čistokrevných

61.Kapitola

Po včerejší noci byl Severus vyčerpaný. Morgan vstávala dřív. Dala si čisté věci které měla přemístěné dávno na řádě a šla dolů. Bylo teprve půl šesté. Morgan posbírala věci ze schodů, které tam včera nechali a dala je zpátky nahoru do jejich pokoje. Když šla dlouhou chodbou slyšela hlasy. Morgan zpomalila tempo a šla k dveřím do místností, která měla připomínat obývací pokoj. Když je otevřela spatřila v ní dva muže. 

Jeden z nich byl Remus ale druhého Morgan nepoznala. Stáli u okna zády k ní a protože bylo šero tak viděla jen dvě černé siluety. Když jí slyšeli přijít zmlkli a Remus na ní promluvil. "No jen pojď dál Morgan jdeš jako na zavolanou" Morgan se rozhlédla kolem sebe a zavřela dveře. Poslechla Remuse a opatrně šla k nim. Až byla v dostatečné blízkosti, tak se na ní otočil i ten druhý muž. Byl vyšší o něco jak Remus, silnější a děsivější. 

Vlasy prošedivělé a stažené do culíku. "Morgan tak to jsi ty!" řekl ten muž a objal ji. Morgan couvla a Remus se postavil za ní a ochranářsky jí dal ruce kolem ramen. "Já jsem říkal že je trochu plachá." Morgan se vysmekla i Remusovi. "Nejsem plachá jen nesnáším když mě někdo objímá" Ten muž se pousmál. "Jsi temperamentní dívka, už na první pohled to šlo poznat" Morgan se otočila na Remuse. "Co tohle znamená? Nechceš se trochu rozpovídat a říct mi kdo to je a jak to že mě zná? 

Remus se postavil vedle toho muže a usmál se na Morgan. "Moje milá tohle je tvůj děda" Morgan se zamračila a prohlížela si toho  muže od hlavy až k patě. "Cože?" On k ní přistoupil. "Nepřekvapuje mě to že si mě nepamatuješ, ale já tebe si pamatuju až moc dobře. Jakmile jsem se doslechl o tvém jménu chtěl jsem tebe a tvou smečku najít. Ani nevíš jak dlouho jsem po tobě pátral. Doslechl jsem se o hrůzných zážitcích a taky i o tom že ses stala matkou. Všechno to uteklo. Podobáš se své matce, taky byla tak nádherná. Mrzí mě co se stalo ze smečkou" 

"Opravdu? Mrzí? Mohl si tomu předejít ale nic si neudělal. Nechal si mého otce aby si dělal co chtěl. Přesto že se měl stát Alfou jeho bratr" "Ale ten je mrtvý" namítl děda. "Ale nemusel by být kdyby si nepřijal návrh mého otce, který ti namluvil aby si učinil Alfou toho kdo je silnější" "Ale Alfa nemůže být slaboch" namítl podruhé. "To chceš říct že jeden ze tvých synů byl slaboch? Podle zákona, od počátku platí že Alfou se stane ten kdo je prvorozený. Ostatní do  toho nemají co mluvit. Na prvním místě je zákon" 

"Proč se jim tedy neřídíš?" řekl děda.  "Protože to co je ve smečce nařízeno teď, není zákon rozhodně se to zákonu nepodobá. Troufám si říct že ani ve vězení neexistuje takový zákon, jako máme my. Ale na tom teď už nesejde, proč si vůbec tady?" "Přes Remuse jsem se dostal až k tobě, chtěl jsem aby mi něco o tobě vyprávěl. Slyšel jsem už hodně verzí ale chtěla jsem znát pravdu. Jeden z mých starých přátel mi představil Remuse. Musím říct že tvůj život je více než živý. Nejzajímavější bylo když jsem zaslechl slovo pomsta" 

Morgan otráveně převrátila oči. Překřížila si ruce na prsou. "Nejspíš máš na mysli že se mi můj otec chce pomstít za to co jsem udělala" "Ne. Naopak" Morgaan střelila pohled po Remusovi a pak zpět na dědu. "No tak to byl asi nějaký výmysl o žádné jiné pomstě nevím" Děda se jí zadíval do očí. "Já žiju už nějaký ten rok a poznám když někdo lže, nebo něco tají. Já vím moc dobře co chystáš a proto tady jsem, chci s tebou o tom mluvit" "Ale co když já s tebou ne?" 

Remus se vložil do konverzace. "Morgan, měla by si mu dát šanci. On nemůže za to co se stalo, každý chybujeme dokonce i ty. Sama to znáš a nemusím ti to připomínat. Důležité tady je že se snažíme chybu napravit abychom jí neopakovali a nebo ten kdo se jí dopustil tak by měl aspoň dostat od druhého šanci. Tvůj děda není zločinec to sama tušíš, tak mi udělej tu radost a buď té lásky a vyslechni ho" Morgan nadzvedla obočí. "Měl bys přestat od rána do večera ležet v knihách plných citátu, ale jak je libo. Pouze deset minut, možná když mě to bude zajímat dám ti dvě minuty na víc ale víc nečekej" 

Remus je nechal o samotě. "Jen se posaď" řekl. "V pohodě nepotřebuju sedět" On nad tím pokrčil rameny a přešel raději k věci. "Zaslechl jsem jednu věc. Že spíš se svým profesorem" Morgan na něho upřela pohled. "Říká se? Nebo ti to někdo řekl? Třeba takový Remus" Morgan u toho udělala pár varovných kroků k němu.

"Uklidni se" "Nebudu tady řešit s tebou můj osobní život. On je můj přítel a tím to končí. A navíc on už není dávno mým profesorem" Děda se pousmál. "Samozřejmě já vím, já vím. Tím jsem chtěl říct ať si dáš pozor. Předpokládám že ses s ním včera vyspala a určitě se to bude opakovat" rýpl děda.

Tohle už ale Morgan naštvalo. "To už by stačilo. Přestaň se sakra zabývat mým životem. Proč si vůbec tady?" Jejich konverzaci přerušilo otevírání dveří. Morgan se otočila a v nich stál Severus. Krátký pohled věnovala dědovi a šla ke dveřím. "Lásko? V pohodě?" "Jo nic se neděje, jak dlouho jsi už vzhůru?" "Teprve asi pět minut, kdo to je?"

"To je na dlouho, asi pak ti to řeknu jo?" "Dobře" Morgan mu dala pusu a Severus potom odešel. Vrátila se na své místo a pokračovali v konverzaci. "Chtěl jsem říct že význam toho proč jsem na to narážel. Musíš být opatrná Morgan. Pokud se s ním vyspíš snaž se aby si neotěhotněla"

"Jako proč?" "Protože jsi vlkodlak a on je člověk.  Tvé tělo není schopné přivést na svět dítě člověka"  "A jak si přišel na to že chceme spolu mít dítě?" "Každý chlap ho dřív nebo později chtít bude. Ale ty ho nemůžeš mít s ním"

"Je to všechno nebo ještě něco?" "Neřekl jsem ti proč jsem doopravdy přišel.  Chci tě připravit k boji ke kterému se chystáš. Je to možná pozdě ale možná by se ti to hodilo" Ale všiml si jejího pohledu a proto taky hned dodal. "Jestli ale nechceš tak nemusím, je to jen na tobě jen si myslím že by ti to pomoct mohlo" Morgan nevěděla jak se má k tomu postavit. "Rozmyslím si to a dám ti vědět co nejdřív, jestli už nic nemáš tak půjdu" 

Když děda se nechystal ke slovu tak odešla. V kuchyni byl akorát Severus s Remusem, kteří se mezi sebou bavili. Zřejmě o Siriusovi. Morgan beze slova přišla k nim. "Morwenna ještě spí" upozornil jí Remus. Morgan přikývla a oba si vyměnili pohledy, protože ani jeden nechápal co se stalo. Přišla až k Severusovi a chytla se kolem jeho pasu. Severus jí dal pusu do vlasů. "Co je s tebou hm?" zeptal se jí protože nevypadala na to že je v pořádku.

Morgan zvedla hlavu a pokusila se o úsměv a ujistila ho o tom že se nic neděje. Její děda se hned ukázal v místnosti taky. "Damiene všechno je  v pořádku?" "V nejmenším" Morgan zůstala u Severuse který jí bezpečně objímal. "Severusi měl bych ti představit Damiena I. Je to děda Morgan. Přišel jí pomoct v tom co jí čeká, přál si jí aspoň jednou v životě potkat" Severus pokýval na podzrav. "A Morgan nesouhlasila" odvětil Severus. "Jak tohle víte?" zeptal se ho Damien. Severus pokrčil rameny. "Odhad nic víc" Damien přikývl. 

"No vlastně se úplně nevyjádřila, Morgan je to jenom na tobě a nezapomeň ještě na to co jsem ti předtím řekl" Morgan převrátila oči. Remus Damiena vyprovodil a Morgan doopravdy začala přemýšlet nad dědovým návrhem. Ještě večer se mu ozvala s tím že se nechá od něho vytrénovat. Nemá co ztratit, navíc měla pocit že vypadla ze cviku. Chtěla se teď na plno věnovat trénování.