Lost in life //DOKONČENO//

Proboha

„Opravdu ti nevadí, že tu zůstanu?" Zeptala jsem se, když mi ukázal pokoj ve kterém budu spát.
„Nevadí. Aspoň tady nebudu sám."
„Sám? Ty nebydlíš s rodinou?"
„Rodiče mi zemřeli před dvouma lety a prarodiče bydlí v jiné zemi."
„Prohoba, to je mi líto."
„Děkuju." Špitl.
„Co říkáš tomu, kdybychom ti šli koupit nějaké oblečení?" Navrhl.
„Ale to ne.. Bude mi trapně, když za mě budeš platit." Odpověděla jsem.
„Přece nebudeš chodit v jednom oblečení a taky potřebuješ nějaké hygienycké potřeby."
„Tak dobře. Ale pak ti to vrátím." Řekla jsem.
„Dobře." Kývl na souhlas.

Velký obchodní dům byl kousek od domu.
Toto všechno mi Pay koupil:

A potom i nějakou hygienu a spodní prádlo.
„Zdravím." Zamálavala na Paytona nějaká holka, když jsme vycházeli z obchodního centra.
Měla na sobě crop-top s velkým výstřihem a hodně krátkou sukni, že kdyby trochu zafoukalo, tak by se všem naskytl pohled na její spodní prádlo.
„Nakupujete?" Nahodila úsměv. Na mě se ani nepodívala. Slintala po Paytonovi.
„Dobrý den, Nesso." Slušně ji pozdravil a její otázku ignoroval.
„To je vaše přítelkyně? Myslela jsem, že nikoho nemáte." Její pohled se přemístil na mě.
Proč mu vykala? Když mohla být tak ve stejném věku jako on.
„Myslím, že můj osobní život probírat nebudeme." Řekl.
„Tak se tedy uvidíme na hodině. Ráda jsem vás viděla, pane učiteli." Mrkla na něho a odešla.
Počkat, pane učiteli?
Kolik mu proboha je?

Tady je další kapitola. Omlouvám se, že tak často nevychází kapitoli.

-Baru