Lost in life //DOKONČENO//

Zpíváš nádherně!!

„Takže, ty si učitel?" Zeptala jsem se ho, když jsem seděla u stolu a on vařil večeři.
Jen přikývl a dám vařil brambory.
„A můžu se ti zeptat, kolik ti je let?" Ta otázka mě svědila na prdeli už od obchoďáku, kdy jsme potkali tu nafrněnou barbínu.
„19 proč?" Hodil nakrájené brambory do hrnce s vodou a dal je vařit.
„Já jenom, že jsi učitel, tak mně to zajímalo. A jsi velmi mladý, myslím na učitele." Řekla jsem.
„Tu práci jsem dostal jen kvůli smrti rodičů, abych se mohl o sebe postarat." Dal pánvičku na sporák a osmažil maso.
„A co učíš?" Zeptala jsem se.
„Hudební výchovu a ještě si přivydělávám lekcemi na kytaru."
„Takže umíš zpívat a hrát na kytaru?"
„No jo."
„A zahraješ mi něco?" Zeptala jsem se.
„Možná po večeři." Slil vodu z brambor, které byly hotové. Pak je rozdělil na dva talíře a přidal k nim plátky masa. Pak talíře odnesl na stůl, který jsem mu pomohla prostřít.
„Dobrou chuť." Popřál mi.
„I tobě." Ukrojila jsem kus masa a ochutnala.
„Mohl by si dělat i kuchaře. Je to výborný."
„Jsem rád, že ti chutná." Usmál se.

„Hraješ opravdu krásně." Řekla jsem, když dohrál na kytaru.
„Díky." Pousmál se.
„A zaspívás mi? Prosím." Chtěla jsem ho slyšet zpívat, protože jeho hlas zněl krásně už jen když mluvil.
„Dobře." Řekl a začal brnkat na kytaru pomalou melodii. Zachvilku už začal zpívat.
Zpíval tak nádherně, že jsem aspoň nachvilku zapomněla na svou ztrátu paměti a vnímána jenom jeho.
„Zpíváš nádherně!!" Vyjekla jsem, když skončil.
„Děkujuu." Zaculil se a vstal.
„Měli bychom jít spát. Je už pozdě a já zítra brzy vstávám do školy."
„Dobře. Tak děkuji, že si mi zahrál a zaspíval." Zvedla jsem se ze sedačky.
„Není zač. Dobrou noc." Řekl.
„Dobrou." Špitla jsem a odešla do pokoje, který mi Pay nachystal. Převlékla jsem se do pyžama, zhasla světlo a lehla do postele.

Měla jsem zabavený mobil.🙄

-Baru