Lost in life //DOKONČENO//

Jsou úplně rozřezané

Potichu, jako myška, jsem scházela schody do přízemí. Rány pořád neustávaly. Jak jsem se dostala do přízemí, tak byly hlasitější. Potichu jsem našlapovala po podlaze a blížila se ke zdroji hluku. Rány vycházeli z kuchyně. Popadl mě šílený strach. Hlavou mi proletěli šílené scénáře toho co se v kuchyni mohlo odehrávat. Mohli tam být ti násilníci a mlátit Paytona. Nebo to mohl být zloděj. Přehraboval se ve věcech, zatím co zmlácený Payton ležel v krvi na podlaze. Do domu teď měl každý hezký přístup, díky rozbitému oknu. Ale rány mi připadaly jako kdyby někdo do něčeho mlátil. Třeba zloděj zlostí do něčeho mlátil, protože nic nenašel... Chtěla jsem zjistit příčinu hluku, ale nemohla jsem tam jít bezbranná. Potichu jsem přešla do obyváku a vzala se stolku pistoli. Pak jsem se vrátila zpátky ke dveřím kuchyně. Mlácení přestalo. Přitiskla jsem ucho ke dveřím a naslouchala. Slyšela jsem oddechovaní. To byl Payton? Proboha, co mu kdo udělal? Prudce jsem otevřela dveře a namířila zbraň před sebe.
,,Co blbneš?" zíral na mě Payton. Stál u rozbitého okna na kterém bylo přibito pár dřevěných desek. Oddechoval a rukou si stíral pot z obličeje.
,,Já myslela, že tu je někdo cizí. Slyšela jsem rány a pak jsem tě slyšela oddechovat, jako kdyby tě někdo zase zmlátil." vysvětlila jsem a stáhla zbraň k tělu.
,,Jen zadělávám to okno, aby jsme tu nezmrzli. Ještě pár desek a bude to hotové. Jen jsem si dal pauzu. Je to makačka, když jsem domlácenej." utřel si ruce do džínů a zvedl z podlahy láhev piva, aby se napil.
,,Aha. Tak já tu pistoli půjdu zase schovat." zasmála jsem se nad situací a šla pistoli vrátil nahoru do pouzdra. Pak jsem se vrátila zpátky do kuchyně.
,,Nemám ti pomoct?" zeptala jsem se, když bral do rukou dřevěné prkno.
,,Můžeš vzít ze stolu hřebíky?" přešla jsem ke stolu a nabrala do dlaně hrst hřebíků.
,,Ještě kladivo." kývnul hlavou směrem k zemi, kde leželo černé kladivo. Vzala jsem ho a podala Paytonovi. Jednou rukou držel desku, a řekl mi ať dám na jednu stranu hřebík. Poslechla jsem a dala hřebík hlavičkou nahoru. Trochu jsem se lekla, když Payton začal do hřebíku mlátit, protože jsem hřebíček držela. Bála jsem se, že mu kladivo trochu ujede a praští mě do prstů. Nic takového se naštěstí nestalo.
,,Tak, hotovo." usmál se na mě Payton, když všechny desky úspěšně zakrývaly rozbité okno.
,,Půjdu se osprchovat. Jsem celej spocenej." Jen jsem přikývla a Payton zmizel v koupelně. Měla jsem hlad, tak jsem si udělala sendvič a Paytonovi jsem taky jeden udělala. Zrovna když jsem se do sendviče chtěla zakousnout, tak se objevil v kuchyňi Payton.
,,To jsi se tak rychle osprchoval?"
„Tak trochu. Najednou začala téct ledová voda, a to jsem v tý sprše byl tak minutu. Myslím, že záložní generátor je v háji. Skvělý."
,,Co to znamená?" nechápala jsem o jakém generátoru mluví.
,,Trubky zamrznou. Možná se zkazí potraviny, ale vzhledem k té mrazivé zimě venku se o tom dá pochybovat. Aspoň věci v ledničce zůstanou v pořádku. Jediným zdrojem tepla bude krb. Voda poteče studená. Musím zajít ven a zkontrolovat to. Zůstaň tady, ano?"
,,Je to rozumný? Co když někdo opravdu do toho okna střílel? Nechci, abys chodil ven."
„Někdo to musí zkontrolovat. Budu v pořádku. Počkej na mě u krbu." vyšel z kuchyně. Vůbec se mi to nelíbilo, ale už byl pryč ze dveří. Vyběhla jsem z kuchyně a v chodbě si nazula boty. Sebrala jsem bundu a zapnula si ji, otevřela jsem hlavní dveře a do obličeje mě šlehl sníh. Paytonovi stopy byly v závějích sněhu sotva patrné. Skrz padající sníh jsem nalevo viděla spadlý strom a potrhané elektrické vedení, kterým pohazoval vítr. Ve sněhu byla úzká cestička, kterou musel udělat Payton. Šla jsem po ní okolo domu. Ruce jsem měla v kapsách, ale i tak jsem cítila velký chlad. Když jsem obešla dům, už jsem necítila nos ani tváře. Payton dřepěl u hromady sněhu, v rukou pevně svíral lopatu a hleděl na nějaký stroj.
„To je ten generátor?" zavolala jsem na Paytona. Prudce stočil hlavu mým směrem a rychle vstal.
„Co tady, k čertu, děláš? Říkal jsem ti..."
,,Já vím." došla jsem až k němu.
,,Jak to vypadá? Rozbilo se to?" kývla jsem hlavou směrem ke generátoru.
,,Někdo přeřezal kabely vedoucí do domu."
„Cože?"
,,Jsou úplně rozřezané. Musíme zpátky do domu. Hned." položil paži kolem mých ramen, přitiskl mě k sobě a vedl mě zpátky dovnitř.
,,Myslíš, že to byli oni? Ti násilníci, co po nás jdou?" zeptala jsem se, když jsme v kuchyni u stolu jedli sendviče.
,,Je to možný, ale jak by nás našli?"
,,To netuším. Ale mám strach."
,,Neboj, ochráním tě." odložil sendvič, sedl si na lavici vedle mě a obejmul mě.
,,Budeme v pořádku." snažil se mě uklidnit a vtiskl mi pusu do vlasů.
,,Když bůh dá." zamumlala jsem. Po jídle jsem se šla osprchovat. Voda byla studená, ale přežila jsem to. Pak jsem přišla za Paytonem ke krbu. Já seděla na matračce a Payton na sedačce. Payton začal hrát na kytaru. Tiše jsem poslouchala písničku, kterou jsem neznala. Dlouhé prsty mu klouzaly po strunách s lehkostí. Hrál tak, že mě to naprosto fascinovalo, hudba mě okouzlovala. Jak hrál, pramen hnědých vlasů mu spadl do čela. Když přestal, zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled. Čím jsem si zasloužila tak krásnýho a hodnýho kluka.
,,Nezasloužím si tě." zamumlala jsem a přerušila naše oční spojení.
„Zasloužíš. A taky si zasloužíš tohle." vytáhl mě do stoje a políbil mé rty.
„A tohle." doplnil a položil mi ruce na ramena. Přitáhl mě k sobě tak těsně, že jsem ho mohla cítit po celém těle.
,,Co si ještě zasloužím?" usmívala jsem se. „Všechno, kotě, zasloužíš si úplně všechno."
,,Já to nechápu."
„Pokud to opravdu nechápeš, myslím, že tě budu muset poučit."
„Poučit?"
„Hm, hm." zamumlal a přitiskl se ke mně tak, že se naše boky dotýkaly.
„Až budu hotovej, budeš úplně jasně chápat, co jsem myslel. A myslím, že začneme s tímhle svetrem." řekl a ukázal na svetr, který jsem měla právě na sobě.
,,Se svetrem?" Payton mě jemně kousl do spodního rtu a já vzdychla.
„Mám ten svetr rád. Ta barva ti sluší. Dokonale. Ale víš co na tom svetru mám nejradši?" povytáhl obočí.
„Co?"
„Už jsi na to přišla?" zeptal se, když mi vklouzl prsty pod svetr. Zavrtěla jsem hlavou. „Hmm..." Roztáhl prsty na mém břiše, a jak zatlačil na žebra, zalapala jsem po dechu. Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči.
„Ty nemáš podprsenku?" Než jsem mohla odpovědět, posunul ruce výš, až se prsty dotkl mých prsou.
„Nemáš. Ty jsi ale nezbeda. Ale zpátky k tomu svetru."
,,Ke svetru?"
„To nejlepší na tom svetru je, kromě toho, že v něm vypadáš žhavě jako samo peklo, že půjde dolů." Payton mi svetr stáhl a odhodil ho na podlahu. Sjížděl pohledem z mého obličeje přes hrdlo až na prsa. Chytil moje vlasy a orámoval mi poprsí dlouhými prameny.
Dráždil mě tak, že jsem se musela chytit jeho ramenou, jak se mi prohnula záda. Napřímil se a zahleděl se na mě. Usmála jsem se na něho a zahákla jsem prsty za lem jeho mikiny. Zvedl paže a sundal si mikinu i s tričkem, co měl pod ní. Jeho hruď byla dokonalá. Rýsovaly se na ní pevné svaly a stejně tak na břiše. Zlehka jsem se přitiskla k němu a kousla se do rtu, když se naše kůže dotkla. Zachvěla jsem se. Payton sklonil hlavu na moje rameno a políbil mě na něj. Prolíbával si cestičku po mém hrdle, zastavil se až pod uchem. Přesunul ruce mezi nás a palci pohladil vrcholky mých prs.
„A teď k těm kalhotám..."
„Co je s nimi?"
„Musejí pryč."
Zadržela jsem dech. Díval se mi do očí, prsty našel šňůrku na mých teplácích a rychle jí rozvázal. Payton mi stáhl tepláky přes boky. Za vteřinu jsem tam stála jenom v kalhotkách. Otřel se mi rty o čelo a zahákl palce za okraje kalhotek.
„Tak teď už to chápeš?
,,Chápu, že mě chceš, ale nechápu proč."
,,Protože jsi dokonalá."
,,Nejsem." zavrtěla jsem hlavou.
,,Pro mě jsi." políbil mě a pak mi stáhl kalhotky. Poodstoupil ode mě a prohlížel si mé nahé tělo.
„Jsi nádherná. Jsi tak moc nádherná a ani o tom nevíš." vzal mě za ruku a stáhl mě s sebou dolů na matračku. Payton se nade mnou nakláněl a podpíral se rukou položenou vedle mé hlavy. Tělem se mě nedotýkal a byl pořád napůl oblečený. Pohladila jsem ho na hrudi a po širokých ramenech. Pod mým dotykem se mu svaly napínaly. Payton mě začal líbal na hrdle a mířil níž, na můj hrudník. Dával si na čas, jeho ruce a ústa mě připravovaly o dech. Prohnula jsem se proti němu, zatnula mu prsty do zad. A potom zamířil ještě níž, líbal mě na břiše, na pupíku a na křivce boků. Jednou rukou mi boky nadzvedl a druhou rukou mi jemně roztáhl nohy.
„Jsi tak citlivá." zamumlal a vklouzl prstem dovnitř. Prohnula jsem záda a z hrdla se mi vydral stén. Payton sklonil hlavu a moje záda se nadzvedla z matračky. Celé tělo mi ztuhlo, když se mě dotkl ústy.
,,Tohle všechno si zasloužíš, zlato." zamumlal a opět přisál ústa k mému tělu.
Políbil mě na stehno a potom se nade mnou zvedl. Podpíral se na rukou položených vedle mé hlavy. Otevřela jsem oči a omámeně na něj koukala. Zvedla jsem ruku a pohladila ho na bradě, krku a hrudi.
„Nechceš?"
„Jestli nechci?" zeptal se nevěřícně. Spustil mi ruku na pas a přitiskl se mi boky na zadek tak, že jsem po něm zase toužila.
„Nic jinýho nechci víc než vniknout do tvýho těla a zůstat tam."
„Tak proč to neuděláš?" Než stačil odpovědět, tak se ozval zvonek.
,,Už zase? Potřetí za jeden den?" zavrčela jsem a rychle se oblékla. Payton mě jen s úsměvem pozoroval.
,,Nemysli si, že se vyhneš odpovědi." řekla jsem mu než jsem se vydala ke dveřím...

Se nudim tak jsem to trochu prodloužila

-Baru