Lost in life //DOKONČENO//

Maddison?

Vstala jsem z postele a šla se podívat do koupelny. Payton nebyl ani tam.Měla jsem strach. Kde mohl být? Jeho mobil ležel na nočním stolku. Kdyby někam šel, tak by si ho vzal sebou. Nebo ne? Nejdříve jsem na mobil nechtěla ani sáhnout. Ale po pár minutách strachu a zvědavosti jsem se nakonec do mobilu podívala. V přijatých hovorech měl jako poslední policii. Dle času to bylo kolem osmé. To jsem u toho byla. Pak jsem se podívala do zpráv. Tam byla následující text
Musím s tebou mluvit. Spěchá to. Kde jsi? Maddison.
Maddison? Nebyla to ta holka z parku? Pod tou zprávou byl další text.
Jsem v hotelu oáza. M
Nepočká to? P
Takže Payton jí odepsal. Byli teď spolu?Nepočká.
Bydlím kousek od toho hotelu. Za pár minut budu tam. Počkej na mě v hale.
To byla poslední zpráva. Takže teď byli spolu. Co mohla po Paytonovi chtít? Podívala jsem se na čas, kdy ta sms přišla a bylo to před půl hodinou. Chtěla jsem jít do haly, ale neměla jsem klíče od pokoje. Jak bych se potom dostala zpátky, kdyby Payton dole nebyl? Napadlo mě, že bych mezi dveře strčila nějakou zarážku. Vzala jsem kufr a postavila ho do dveří. Paytonovo mobil jsem raději vzala sebou. Vydala jsem se po schodech dolů. V hale bylo mrtvo. Ani na recepci nikdo nebyl. To znamenalo jediné. Někam s ní šel. Ale kam? Když jsem odcházela po schodech zpátky do pokoje, tak jsem uslyšela hihňání. Nejdříve jsem si myslela, že to je někdo z hostů, ale když jsem schody vyšla, tak jsem uslyšela Paytonův hlas.
,,To nejde, Maddison." rozhlédla jsem se po chodbě a jak jsem šla chodbou, tak hlasy sílily.
,,Paytone, ale já tě potřebuju. Vím, že mě chceš."
,,Já..." došla jsem ke dveřím na kterých byla cedule Únikové schodiště. Otevřela jsem dveře a nemohla uvěřit co vidím. Ta blonďatá modelka objímala Paytona kolem pasu a její rty byly přitisknuté na těch jeho. Prudce jsem dveře zavřela a běžela se slzami v očích do pokoje. Odkopla jsem kufr na stranu, bouchla dveřmi a s brekem se svalila do postele .Nevím jak dlouho jsem tam jen tak ležela a brečela, ale když jsem uslyšela otevírání dveří, tak jsem hodila Paytonovo mobil na stolek, lehla si zády ke dveřím a hodila přes sebe peřinu. Slyšela jsem šustění oblečení a pak cítila jak se prohnula matrace.
,,Dobrou, zlato." zašeptal Payton a přitiskl se ke mě. Za chvilku jsem slyšela jak oddechuje. Usnul. Odsunula jsem se od něho a lehla si na záda. Do očí se mi znovu nahrnuly slzy. Co si teď počnu? Já tu spala zatím co on se muchloval s ex. Neměla jsem žádné peníze a nevěděla ani kam bych šla. Možná tu je někde domov pro bezdomovce. Mohla bych se jít zítra po nějakém podívat. S těmito myšlenkami a slzami v očích jsem usnula.
,,Zlato, vstávej. Musím na ten pohovor." vzbudil mě Payton.
,,Nebude vadit, když s tebou nepůjdu? Není mi dobře."
,,Co ti je?" zeptal se a uvazoval si před zrcadlem kravatu.
,,Je mi špatně od žaludku s bolí mě hlava." zalhala jsem.
,,Tak tu tedy zůstaň. Vrátím se co nejdříve." hodil na sebe sako a sčesal si vlasy z čela. Pak se ke mě naklonil a dal mi pusu. Hned jak odešel, tak jsem si rukou setřela ze rtů jeho polibek. Vstala jsem z postele a oblékla se. Nechtěla jsem si ty věci od Paytona brát, ale taky jsem nechtěla být bez oblečení a hygienických potřeb. Naházela jsem věci do tašky a odešla z hotelu. Procházela jsem ulicemi Londýna a ptala se kolemjdoucích zda nevědí o nějakém ubytování pro bezdomovce. Nikdo o ničem nevěděl. Bloudila jsem ulicemi a nevěděla co dělat. Za Paytonem se určitě nevrátím. Raději umřu než abych se vrátila.
,,Amelie? Co tady děláš? A s taškou?" zíral na mě Payton z druhé strany chodníku, když jsem přecházela přes ulici. A sakra...

-Baru