Rozptyluješ mě

816 33 5
                                    

,,Kdo by to mohl být?" podívala jsem se na Paytona.
,,To netuším."
,,Zajdu se podívat." vstala jsem a šla se podívat do kukátka. Za dveřmi stál policista.
,,Dobrý den." pozdravila jsem, když jsem otevřela.
,,Zdravím, slečno. Dostal jsem hlášení, že někdo zaslechl výstřel. Nevíte o tom něco?"
,,Ehm... Nevím." bála jsem se, co by se mohlo stát, kdybych řekla pravdu. Mohli by mě zavřít za to, že jsem po někom střílela ze zbraně, která mi nepatřila? Nehodlala jsem to zjišťovat, tak jsem lhala.
,,A slyšela jste ten výstřel? Bylo to zhruba před patnácti minutami."
,,Slyšela jsem ho, ale nic nevím. Nevím kdo střílel a ani kde. Přišlo mi to jako z lesa." mávla jsem rukou směrem k lesu.
,,Dobře. Děkuji vám a přeji hezký den."
,,Vám taky. Nashledanou." zavřela jsem dveře a oddechla si.
„Kdo to byl?" zeptal se Payton, když jsem si lehla zpátky k němu.
,,Policista. Slyšel ten výstřel. Lhala jsem, že o tom nic nevím. Udělala jsem dobře?" zabořila jsem hlavu do prohlubně jeho krku.
,,Udělala jsi dobře." dal mi pusu do vlasů.
,,Nezeptáš se mě na toho kluka? Proč mě zmlátil?" zeptal se po pár minutách ticha.
,,Měl jsi něco s jeho holkou, když měli pauzu. Aspoň to jsem zaslechla."
,,Ano, přesně proto mě zmlátil. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl. Nechtěl jsem, aby sis myslela, že jsem nějakej děvkař, kterej leze někomu do zelí. Byl jsem opilej, když jsem s tou holkou spal. Skoro nic si nepamatuju."
,,Piješ hodně? Teda, pil? Ještě jsem tě opilého neviděla."
,,Pil jsem hodně. Skoro každý den jsem byl na mol. Pil jsem kvůli smrti rodičů. Psycholog mi pomohl se z toho dostat. Alkohol nic nevyřeší, jen tě na chvilku otupí." hladil mě po vlasech, když to říkal.
,,Aha." nevěděla jsem co na to říct. Neuměla jsem si představit opilého Paytona. Jak se asi choval? Byl pořád tak stejně milý? Nebo se choval zle? S těmito myšlenkami jsem usnula. Když jsem se vzbudila, Payton vedle mě neležel. Vstala jsem z matrace a šla se po Paytonovi podívat. Našla jsem ho v kuchyňi. Seděl bez trička u stolu a pil kávu.
,,Už jsi vzhůru?" usmál se na mě.
,,Jo." přikývla jsem.
,,Máš hlad?" zeptala jsem se, když jsem otevřela dveře ledničky.
,,Docela jo. Co si dáme?" Payton vstal od stolu a postavil se vedle mě. ,,Je tu jogurt, maso, vejce, kuře, párky..." vyjmenovávala jsem potraviny, abych se nemohla soustředit na Paytonovo tělo.
,,Hmm, to zní dobře." zamumlal a rty zaútočil na můj krk.
,,Rozptyluješ mě." vydechla jsem a přichytila se dvířek od ledničky.
,,Necítíš tu silnou přitažlivost mezi námi? Je pro mě těžké se tě nedotýkat." šeptal mi do ucha, zatím co mi přejížděl dlaněmi po bocích.
,,Neříkal jsi, že máš hlad?"
,,Hlad počká."

15+
Otočil si mě čelem k sobě, aby se zmocnil mých rtů. Líbal mě s vášní a já polibky oplácela stejně. Za chvilku popadl mé tričko, přetáhl mi ho přes hlavu a odhodil ho někam pryč.
,,Otoč se k oknu."
Otočila jsem se a stála tak čelem k oknu. Kdyby někdo šel kolem, tak by nás tím oknem mohl vidět.
,,Polož ruce na sklo." nařídil. Všechny moje myšlenky se vypařily. Okenní sklo mě chladilo do dlaní. Jednou rukou mi přejel po kůži těsně pod pupíkem.
,,Nech ruce na okně." Přitáhl mě k sobě a sklonil se nade mnou, takže jsem byla mírně ohnutá a vklíněná do něj, ale pořád jsem se dotýkala dlaněmi okna. Nedokázala jsem myslet, ne když jeho ruka přejížděla po mém břiše a potom přes košíček podprsenky. Sundal ruku z podprsenky a hbitými prsty jí rozepnul. Sklouzla mi dolů po pažích a já odtáhla ruce z okna, aby mohla dopadnout na podlahu. Zadívala jsem se do okna a mohla vidět jak jsme se slabounce odráželi ve skle.
,,Chci tě cítit víc." zašeptal. Pustil jedno moje prso a sjel dlaní na břicho. Snadno rozepnul knoflík na kalhotech a vklouzl do nich rukou. Zajel rukou pod kalhotky a hladil mě dlouhými prsty. Pomalu tlačil prst do mého těla. Zhluboka jsem se nadechla a zavzdychala jeho jméno. Začal prstem pohybovat v pomalém rytmu. Pohybovala jsem boky proti jeho ruce a slyšela jsem, jak mi tiše vydechuje do ucha. Najednou se hlasitá rána rozlehla místností a okno před námi explodovalo....

Jsem v karanténě

-Baru

Lost in life //DOKONČENO//Kde žijí příběhy. Začni objevovat