Lost in life //DOKONČENO//

Neříkej mi kámo!

„Paytone, co se stalo? Proč jsi z té restaurace zmizel? Proč jsi mě tam nechal?" ptala jsem se, když přišel do chaty.
,,Zpanikařil jsem. Omlouvám se."
,,Proč jsi zpanikařil?"
,,To je jedno." zíral do země.
,,To není jedno. Nechal jsi mě tam samotnou! Co kdyby tam třeba přišli ti násilníci? Byla bych úplně bezbranná." do očí se mi dostaly slzy. Byla jsem na Paytona naštvaná. Nechal mě samotnou a ještě mi to ani nechtěl vysvětlit.
,,Fajn, vysvětlím ti to. Někoho jsem tam viděl." pořád hypnotizoval pohledem podlahu.
,,Koho viděl?"
,,Někoho, koho jsem nečekal."
,,To jsem se toho dozvěděla!" naštvaně jsem odešla nahoru do pokoje. Už jsem neměla nervy na další otázky, když odpovídal tak vyhýbavě. Ležela jsem na posteli a zírala do stropu, když jsem uslyšela zvonek. Kdo to mohl být? Potichu, jako myška, jsem vyšla z pokoje a sešla schody, které vedly do přízemí. Hlavní dveře byly otevřené, ale nikdo nikde nebyl.
,,Počkej, já ti to vysvětlím, kámo." uslyšela jsem z venku Paytonův hlas.
,,Neříkej mi kámo!" vykřikl mužský hlas. Kdo to mohl být? Přešla jsem k otevřeným dveřím a rozhlédla se po venku. Kousek od domu jsem zahlédla Paytona s nějakým klukem. Vypadal věkově skoro jako Payton. Schovala jsem se za dveře, aby mě nemohli vidět.
,,Bylo to jen jednou, a vy jste spolu ani nebyli." slyšela jsem říkat Paytona.
,,Měli jsme pauzu! Slíbili jsme si, že se k sobě vrátíme! A byl jsi můj kamarád!" křičel ten kluk. Pak jsem slyšela divné zvuky. Podívala jsem se ven a viděla Paytona ležet ve sněhu. Nad ním se skláněl ten kluk.
,,Konečně za to zaplatíš, Moormeiere!" zařval těsně předtím než jeho pěst několikrát narazila do Paytonova obličeje. Nevěděla jsem co dělat. Měla bych tam jít a odtrhnout toho kluka od Paytona? Tu možnost jsem hned zavrhla. Ten kluk by se mi akorát vysmál tím, že by mě odhodil. Ještě tu byla jedna možnost. Sebrat pistoli a tomu klukovi pohrozit. Vyběhla jsme do patra a vzala pistoli. Seběhla jsem zase dolů a vyšla ven. Payton pořád ležel ve sněhu a klukova noha kopala do jeho žeber.
,,Okamžitě nech Paytona na pokoji!" zakřičela jsem a namířila na kluka pistolí. Neměla jsem tušení jak se střílí, ale kdybych musela vystřelit, myslím, že bych na to přišla.
,,Amelie, běž dovnitř." Payton otočil hlavou směrem ke mně. Tvář měl celou zakrvácenou.
,,Nikam nejdu." odsekla jsem. Kluk přestal s kopáním a otočil se na mně.
,,Poslechni ho a vypadni. Tohle je jen mezi mnou a ním, tak si dej odchod, děvenko." otočil se zpátky na Paytona a znovu ho kopnul do žeber. Paytonn zaúpěl bolestí a já bez rozmyšlení zmáčkla kohoutek pistole. Náboj vystřelil a já si na moment myslela, že jsem toho kluka střelila, protože od Paytona odskočil. Naštěstí náboj nikoho nezasáhnul.
,,Bláznivá ženská!" zakřičel na mě kluk, nastoupil do auta a odjel. Přiběhla jsem k Paytonovi a pomohla mu vstát. Z obličeje mu kapala krev až na tričko. Opřel se o mně a pomalu jsme došli do chaty. Sundala jsem mu zakrvácené tričko a tričkem trochu otřela krev na obličeji. Žebra měl tak pohmožděná, že nemohl vyjít schody. Lehnul si u krbu na sedačku a já šla dát do pračky tričko. Nevěděla jsem jak se pračka zapíná, tak jsem tam něco namačkala, nalila do bubnu trochu gelu na praní a dveře od pračky zavřela. Pračka začala hučet, tak jsem asi vše nastavila správně. Odešla jsem z koupelny a v pokoji vzala ze skříně čisté tričko s dekou. Vrátila jsem se dolů za Paytonem. Pomohla jsem mu obléknout tričko a přikryla ho dekou. Byl celý promrzlý. V krbu ještě bylo pár polínek, tak jsem dle Paytonových rad rozdělala oheň.
,,Je tu nějaká lékarnička, abych ti mohla očistit ty rány?"
,,V kuchyňi. Na ledničce." vzala jsem bílý kufřík z ledničky, a vytáhla z něj vatu a lahvičku s dezinfekcí. Klekla jsem si k Paytonovi a vatu namočenou dezinfekcí jsem přiložila k jedné z ran na obličeji. Zasyčel bolestí.
,,Promiň." odtáhla jsem vatu.
,,Ne, pokračuj. Přežiju to." přiložila jsem vatu k další ráně, pak k další a další, dokud jsem všechny nevyčistila. Pak jsem lékárničku vrátila na místo.
,,Pořád se třeseš zimou." povzdechla jsem si, když jsem se vrátila z kuchyně. Paytonovo tělo se pod dekou třáslo.
,,Zahřeješ mě?" zeptal se. Přikývla jsem a vlezla si k němu pod deku. Moc místa sedačka nenabízela, tak jsem se musela tělem natisknout na to jeho.
,,Au. Moje žebra"
,,Promiň." trošku jsem se oddálila a zřítila se na podlahu.
,,Takhle to nepůjde." zamumlala jsem, když jsem se postavila na nohy.
,,Hned příjdu." oznámila jsem a zmizela nahoře v pokoji.
,,Ty musíš mít teda sílu." okomentoval Payton můj příchod. Táhla jsem sebou matračku. Nebyla ani tak těžká, ale nejhorší bylo, když jsem jí táhla po schodech. Dolů jsem dorazila celá zafuňěná. Hodila jsem matraci před krb a vítězně se usmála. Pomohla jsem Paytonovi si na ni lehnout a pak se k němu opatrně přitulila. Políbila jsem ho. V tu chvíli se ozval zvonek.
Kdo to zase byl?

Zítra máme konečně jen do 13:00!

-Baru