Lost in life //DOKONČENO//

Slib mi, že mě neopustíš

Amelie's POV:
Opravdu jsem chtěla odejít a být na ulici nebo někde v domově pro bezdomovce. Nechtěla jsem být pro Paytona zátěží. Už tak kvůli mne zchytal kulku. Je jen otázka času než mě zase ti lumpové najdou. Upřímně jsem se divila, že se ještě neukázali v nemocnici. Možná mají strach z policie. Nebo si myslí, že Payton to nepřežil a hledají mě někde venku.

„Paytone, tohle nemá význam. Já odcházím," otočila jsem se. Trochu jsem čekala, že mi zabrání v odchodu. Třeba, že mě chybně za ruku. Rozhodně jsem, ale nečekala, že si mě přitáhne do náruče a přitiskne rty na ty mé. Z hlavy si mi vypařily myšlenky jako pára nad hrncem. Zavřela jsem oči, a jediné co jsem vnímána byly jeho teplé rty, ale někdo to překazil.
„Takže bratranec a sestřenice, jo?" ozval se ženský hlas.

Payton se od mne odtáhl a otočil se. Byla to ta sestřička. Ta, které jsem nakecala, že Payton je můj bratranec.
Buď si myslí, že jsme úchylní a nebo já lhala. Každopádně na nás zírala hodně nepříjemným pohledem.
„Omlouvám se, že jsem lhal. Ale nechtěl jsem, aby Amelie musel odejít. Je v nebezpečí." ozval se po chvilce Payton.
Cože? Payton řekl stejnou lež? A nazval mě právě Amelii? Vždyť není potvrzený, že se tam jmenuji. Jasně, ta jeho teorie dává smysl, ale i tak..
„Okamžitě se vraťte do pokoje pane Moormeier." nařídila Paytonovi sestřička.
„Jedině, když Amelie půjde se mnou." stoupl si vedle mě a chytl mě za ruku.
„No fajn, co já zmůžu?" pokrčila rameny.
Payton se usmál a propletl si se mnou prsty.
„Půjdeš se mnou, že jo?" zeptal se.
„Půjdu s tebou." přikývla jsem.
Už jsem nechtěla od něho odejít pryč, ne potom co jsme se políbili.
Ruku v ruce jsme odešli na pokoj.
Sestřička přidělala Paytonovi hadičku do ruky a beze slova odešla.
„Takže, ty sis tu hadičku vyrval?" Sedla jsem si na židli u postele.
„Nojo, musel jsem tě najít a s tou zatracenou hadičkou jsem se nemohl hnout z postele."
„Stejně jsi mě neměl jít hledat. Měl jsi zůstat v posteli."
„Kdybych tě nešel hledat, tak by jsi odešla." Chytil mě z ruku.
„Slib mi, že mě neopustíš." stiskl mi ruku.
„Proč ti na tom tak záleží?"
„Protože tě mám rád." šeptl.
„Já tě mám taky ráda. Ale kvůli mě jsi v nebezpečí."
„Ty jsi taky v nebezpečí. A navíc, někdo tě musí ochránit. A jestli jsem kvůli tomu v nebezpečí, tak ať jsem."
„Ani nevím jak se ti odvděčit. Jsi na mně tak hodný." pohladila jsem ho palcem po hřebetě ruky.
„Bude mi stačit, když mě neopustíš. A když mě políbíš." uculil se.
Nahrnula jsem se a dala mu pusu na rty.
„Já chtěl polibek, ne pusu." zamračil se.
„Pojď sem." posadil se a poplacal na místo vedle sebe. Posadila jsem se čelem k němu a nohy si dala do tureckého sedu.

Nudiiiim see!😫

-Baru