Lost in life //DOKONČENO//

Už tak brzo?

Po devíti hodinách jsme v pořádku přistáli na Londýnském letišti. Z letiště jsme jeli taxíkem rovnou do hotelu. Jelikož jsme v letadle neusnuli, tak jsme si šli lehnout, i přesto, že bylo ráno. V koupelně jsem se převlékla do pyžama a pak už se uvelebila na posteli vedle Paytona. Byla tu totiž jen jedna postel.
,,Dobrou." dal mi pusu na tvář.
,,Dobrou." zavřela jsem oči a za chvíli už spala. Když jsme se vzbudili tak už bylo pozdě odpoledne. Měli jsme hlad, tak jsme se šli najíst do pizzerie. Dali jsme si na půl velkou šunkovou pizzu. Potom jsme se ruku v ruce procházeli po Londýně. Bylo skvělý, že jsme se mohli jen tak procházet a nebát se, že nás někdo přepadne. V parku jsme si sedli na lavičku a jen tak si užívali dne. Povídali jsme si a pozorovali krajinu parku.
,,Paytone? Jsi to ty?" přišla k nám nějaká blondýna, když jsme odcházeli.
,,Maddison, co ty tu?" zíral na ní. Bylo na něm vidět, že jí moc rád nevidí.
,,Měla jsem tu nedaleko přehlídku. Chtěla jsem se vyhnout těm otráveným novinářům, tak jsem to vzala přes park. Jo a taky jsem se sem přestěhovala. A co ty tady?"
,,Jsem tu na dovolené. Se svojí přítelkyní Amelii." objal mě kolem ramen. Na dovolené? Proč jí lhal?
,,Hmm rychle jsi mě vyměnil." falešně se usmála.
,,No my už jdeme. Měj se." popadnul mě za ruku a táhnul z parku.
,,Koukám, že jsi na modelky a blondýny." řekla jsem, když jsme byli venku z parku a konečně jsme spomalili.
,,Byl jsem." hodil po mě pohledem.

Payton si sebou vzal i kytaru, tak mi něco zahrál. Opravdu na to měl talent. Nechápala jsem jak se mohl naučit hrát jen přes YouTube.
,,Úžasný. Jsi talent." zatleskala jsem, když dohrál a kytaru vrátil do pouzdra.
,,Děkuju." naklonil se a přitiskl rty na ty mé. Myslela jsem, že mi dá jen obyčejnou pusu, ale začal mě líbat. Tělem se mi rozlilo příjemně teplo a mravenčení. Chytla jsem ho kolem krku a polibky oplácela.
,,Ale ne." zamumlal do polibku, když nás vyrušilo vyzvánění mobilu.
,,Musím to vzít." odtáhl se a natáhl se po mobilu na nočním stolku.
,,Moormeier." představil se do telefonu.

,,Co mohli dělat v tvém domě?" zeptala jsem se, když hovor ukončil, a řekl mi, že to byla policie, která mu oznámila, že viděli prchat z jeho domu ty dva kriminálníky.
,,Já nevím. Zrovna jeli kolem a viděli je vyběhnout z domu. Naskočili do auta a jeli pryč. Policie je sledovala, ale jeden z nich se naklonil z auta a začal na policejní auto střílet. Trefili se do pneumatiky, takže je nemohli sledovat dál. Než zavolali posily, tak byli pryč. Už je nemůžou najít." povzdechl si.
,,Nechápu co tam dělali.. A jak se tam zase dostali? Vždyť si zamykal, než jsme odešli."
,,To jsem zamykal a nastavoval jsem alarm."
,,Hlavní je, že my jsme tady a oni ne. Už nás nemůžou najít." usmála jsem se a objala ho.
,,To nemůžou." pohladil mě po vlasech.
,,V kolik máš zítra ten pohovor?" odtáhla jsem se.
,,Už v šest ráno."
,,Už tak brzo? Kolik je hodin?"
,,Bude osm. Asi by jsme už měli jít spát. Půjdeš ráno se mnou?"
,,Určitě."
V koupelně jsem se osprchovala a převlékla do pyžama, a pak si šla lehnout. Než se osprchoval Payton, tak já jsem už spala.

,,Paytone?" zívla jsem a zašmátrala rukou po matraci. Otevřela jsem oči a uviděla prázdnou postel.
,,Paytone?" zavolala jsem. Neozíval se. Kde mohl být? Byla ještě tma. Dostala jsem strach...

Zachvilku jdu na tancování

-Baru