Lost in life //DOKONČENO//

Lituješ toho, že jo?

,,Musíš tu zbraň držet pevně. Klepou se ti ruce." šeptal mi Payton do ucha. Byli jsme na střelnici a já se učila střílet. Nebyla to žádná sranda. Ruce se mi opravdu klepaly, díky tomu jsem střílela vedle pověšeného papírového terče. Dala jsem si za cíl trefit aspoň okraj papíru, ale nešlo to. V hlavě jsem pořád měla pohled toho chlapa za mřížemi. A taky jsem pořád slyšela jeho hlas. Díky tomu jsem byla rozklepaná.
,,To ty budeš mrtvá. Vy oba." řekl to tak vážně, jako kdyby si tím byl doopravdy jistý. Nemohla jsem to vytěsnit z hlavy, a to i přes to, že od toho uběhl už skoro týden.
,,No tak, soustřeď se." pobídl mě Payton. Zatřepala jsem hlavou a pokusila se z hlavy vytřepat všechny myšlenky na toho zločince. Z hluboka jsem se nadechla a namířila zbraň na papír. Ruce se mi sice kleply trochu méně, ale i tak jsem nedokázala trefit alespoň okraj terče.
,,Proč jsi tak rozklepaná? Nechceš si dát přestávku?"
Payton mi vzal pistoli a položil ji na stolek. Objal mě ze zadu a položil mi hlavu na rameno.
,,Já jenom... To nic. Asi tu pauzu potřebuju." nechtěla jsem o tom mluvit. Payton mi dal pusu na rameno, odtáhl se a podal mi láhev s vodou. Napila jsem se jemně perlivé minerálky a sedla si na lavici. Payton si vzal mou trénovací zbraň a několikrát vystřelil na terč. Vždy se mu podařilo střelil do středu.
,,Potřebovala bych tvou mušku." povzdechla jsem si, když se Payton posadil vedle mě.
,,Neboj, půjde ti to. Já byl na poprvé taky takovej mizernej střelec."
,,Tak já jsem mizerná, jo?" uchechtla jsem se.
,,Tak jsem to nemyslel." dal mi s úsměvem pusu na tvář.
,,Jen potřebuješ trénovat. Budeš stejně tak dobrá jako já. Možná i lepší."
,,Lepší? Vždyť jsi několikrát po sobě zasáhl střed." mávla jsem rukou k rozstříleným papírům.
,,Jo, ale nevystřelil jsem hned. Dával jsem si na čas. Při opravdové přestřelce ti nikdo čas nedá. Musíš být rychlejší než protivník. Jen mít dobrou mušku nestačí. Musíš být i rychlá, jinak ti protivník uteče, nebo tě dostane."
,,Tak to se mám ještě co učit." vstala jsem, protřepala si ruce a vzala do rukou pistoli. Namířila jsem na terč a bez přemýšlení okamžitě vystřelila. Ukázalo se, že se má rychlost vyplatila.
,,Zasáh!" zakřičela jsem vesele. Sice jsem trefila jen malý roh papíru, ale i tak.
,,Já ti říkal, že ti to půjde." Payton se na mě usmíval z lavičky. Měla jsem takovou radost, že jsem bez přemýšlení znovu vystřelila. Zasáhla jsem druhý okraj terče.
,,Dnešní cíl splněn." zazubila jsem se a odložila zbraň.
,,Šikula." Payton mě objal a pak jsme se šli odhlásit ze střelnice. Odešli jsme zpátky na hotel. V chatě jsme už nebydleli. Bylo to nebezpečné. Payton chatu dal k prodeji a jak mile se chata prodá, tak si koupí jinou někde jinde. Momentálně jsme se tedy nacházeli v hotelu, v New Yorku. Jak jsme dorazili na hotel, tak jsme zašli na večeři do restaurace, která byla přímo v hotelu. Objednala jsem si dušené hovězí s brambory a Payton kuřecí steak s hranolky.
,,Ty ty steaky musíš fakt milovat." dobíral jsem si ho. Každý den měl k obědu nebo k večeři steak.
,,Ne víc jak tebe." mrkl na mě a pak se zarazil.
,,Co-cože?" vykoktala jsem.
,,Ujelo mi to, promiň."
,,Ty se omlouváš? Za to co cítíš? Nebo za co?" byla jsem zmatená. Litoval snad svých citů? Nechtěl něco takového cítit? Payton neodpověděl a já se slzami v očích vstala od stolu.
,,Amelie. Posaď se. Já... Prostě se posaď, ano?"
,,Lituješ toho, že jo? Že sis mě přivedl do domu? Že sis mě pustil k srdci? Díky tomu jsi v nebezpečí. Měl bys mě nenávidět, ne milovat. Ale proč ti to vykládám. Sám dobře to víš." otočila jsem se a s brekem utíkala pryč. Slyšela jsem Paytona za sebou něco křičet, ale neposlouchala jsem ho. Vyběhla jsem z hotelu a zastavila se o ulici dál. Opřela jsem se o zeď nějaké budovy a tiše vzlykala.
,,Ale, ale... Koho to tu máme?" někdo na mě mluvil. Otřela jsem si slzy a zadívala se před sebe. Dívala jsem se na nějakého muže.
,,Kdo jste?" vyhrkla jsem.
,,To je vedlejší. Půjdeš hezky se mnou, kočičko." chytil mě za loket.
,,Opovaž se jen ceknout." zatlačil mi pistolí do boku.
,,Půjdeš hezky se mnou a bez keců, rozumíš?!" vyštěkl. Strachy jsem přikývla.

⚠️PŘEČÍST - Jak tak bylo, že je Amelie ještě panna tak to tam nebude a teda Amelie už není panna (Jestli to chápete?)⚠️

(Bude to teda bez fotek, protože mi to prostě nejde)

-Baru