Lost in life //DOKONČENO//

Co se děje?

Amelie's pov:
,,Doufám, že máme všechno." ozval se Payton, když jsme stáli frontu u pokladny. Byli jsme v obchodním domě nakoupit teplé oblečení, jídlo a drogérii.
,,Máme určitě všechno." ujistila jsem ho a přejela pohledem po přeplněném nákupním vozíku. Necítila jsem se moc dobře, když za mě utrácel. Skoro celý vozík byl naplněný věcmi pro mě. Payton si koupil jen jednu teplou bundu, ale mně musel koupit hned dvě, protože se nemohl rozhodnout, která barva bundy mi sluší víc. Přesvědčovala jsem ho, že modrá je v pohodě, ale on trval na tom, že koupí i tu zelenou. To samé se stalo i u dalšího oblečení. Mohla jsem mu to jakkoliv rozmlouvat, ale on si stejně nedal říct.
,,Jednou ti to stejně všechno zaplatím." řekla jsem mu, když jsem pomáhala dávat věci na pokladní pás.
,,Mně bude stačit tvoje láska." nahnul se, aby mě políbil.
,,Tady ne." zamumlala jsem a odtáhla se. Zakřenil se a dal mi pusu aspoň na tvář.
Když jsme všechno měli v taškách, tak Payton zaplatil kartou.
,,Ukáž, vezmu i tu druhou tašku." nabídl se, když jsme vycházeli z obchodu.
,,To je dobrý, nejsem z porcelánu." usmála jsem.
,,Já vím. Jen mi je to blbý tě to nechat nést."
,,To nemusí. Jsem v pohodě." znovu jsem se usmála. Líbilo se mi, že byl ke mně tak hodný a laskavý, ale nemohl za mě dělat všechno.
,,Tak fajn, ale až tě budou bolet ruce, tak mi ji dáš, ano?"
,,Slibuju." cesta do chaty nebyla dlouhá, takže jsem to v pohodě unesla. Na chatě jsme všechno vybalili a dali na své místo.
,,A teď tě vezmu lyžovat." dal mi pusu, když jsme se nasnídali.
,,Vždyť já nevím jestli to umím."
,,Tak se to naučíš. A nebo můžeme sáňkovat." zasmál se.
,,Sáňkování zní dobře." pousmála jsem se. Teple jsme se oblékli, obuli a vyrazili na svah. Payton nám koupil celodenní permanentku, půjčil jedny lyže a sáňky.
,,Opravdu si nechceš zkusit zalyžovat?" zeptal se mě Payton, když si nazouval lyže.
,,Ne. Budu se na tebe dívat. Pak si zasáňkujeme."
,,Dobře." dal mi pusu na tvář, vzal do ruky lyžařské hole a nasedl na vlek. S úsměvem mi zamával. Za chvilku byl úplně nahoře na svahu. Z dálky mi zamával a pomalu sjížděl prudký kopec. Jak byl skoro dole, mohla jsem vidět na jeho tváři velký úsměv. Bylo na něm vidět, že lyžování miluje.
,,Sjel bych si to ještě jednou, ale už tě nechci nechávat samotnou." řekl mi, když u mě zastavil. Pořád se usmíval.
,,To je v pořádku. Jeď ještě jednou." usmála jsem se. Dělalo mi radost vidět ho takto usměvavého.
,,Tak tedy ještě jednou. Ale pak už budeme sáňkovat." políbil mé rty a znovu sedl na vlek. Pak sjel kopec s úsměvem na tváři a jak u mě zastavil, tak si vyzul lyže, šel je vrátit, a šli jsme sáňkovat.
,,Drž se mě pevně." řekl mi Payton, když jsem si sedla za něho na sáňky. Pevně jsem se přitiskla k jeho zádům a ruce obmotala okolo jeho trupu. Pak jsme sjeli kopec. Když jsme nabrali rychlost, začala jsem trochu křičet a Payton se smál. Jak jsme kopec sjížděli po několikáté, už jsem měla jen úsměv na tváři a užívala si to. Po sáňkováni jsme šli do restaurace na oběd. Objednali jsme si steak s hranolky.
,,Dobrou chuť." s úsměvem jsme si popřáli a dali se do jídla. Mně to chutnalo báječně, ale Paytonovi asi moc ne, protože se v tom ňimral.
,,Nechutná ti?" zeptala jsem, když jsem dojedla.
,,Ehm..Jo, chutná." zíral někam před sebe.
,,Tak proč se v tom tak ňimráš?"
,,Cože?" podíval se na mě.
,,Paytone, děje se něco? Vypadáš nějak divně."
,,To nic." usmál se, ale mně to připadal jako falešný úsměv.
,,Zatraceně." zamumlal a vstal od stolu.
,,Paytone? Co se děje?" ztuhla jsem. Byli tady? Našli nás?
,,Musíme jít."
,,Ale nemáme zaplaceno. Co se děje?"
,,Tady je má kreditka. Pin 1998. Musím jít." položil kreditní kartu na stůl a vyběhl z restaurace. Nechal mě tam samotnou. Rozhlédla jsem se po restauraci, ale nikoho podezdřelého jsem neviděla. Co se sakra stalo?

Co si myslíte, že se stalo?

-Baru