Lost in life //DOKONČENO//

A je venku

Překvapením jsem vykřikla. Sklo a sníh lítaly vzduchem. Tohle rozhodně nebyla exploze, kterou jsem chtěla.
„Do prdele!" vykřikl Payton a přitiskl nás k zemi tak, že na mně skoro celý ležel.
„Jsi v pořádku?" zeptal se šeptem.
,,Jo. A ty?" opatrně jsem položila ruce na studenou mokrou podlahu.
„Jsem celej." sklouzl mi rukama po holých zádech a potom mě přikryl svetrem.
„Zůstaň dole, jasný?" přikývla jsem a přitáhla si svetr k tělu. Přeplazila jsem se po kolenou ke stolu a ohlédla se přes rameno. Payton pomalu vstal. Ruce měl sevřené do pěstí.
„Co se stalo?" zeptala jsem se a celá se chvěla. Payton se přiblížil k rozbitému oknu. Celé jedno sklo bylo pryč. Z dřevěného rámu trčely ostré kusy.
„Nikoho ani nic tam nevidím."
„Nikoho?"
„Poblíž nejsou žádný stromy. Les je daleko od domu, a navíc tu ani žádnou větev, ani tak něco, nevidím." otočil se a odhrnul si vlasy z čela.
„Jsi opravdu v pořádku?" zeptal se mě znovu.„Jsem v pořádku, opravdu. Co si myslíš, že se stalo?"
„Nevím. Možná to okno bylo moc studený, takže kdy jsi do něj zatlačila, roztříštilo se? Nevím... Co to, sakra, je?" naklonil hlavu na pravou stranu a zvedl něco z podlahy. Otevřel dlaň a v ní měl malý kulatý brok.
„Do hajzlu."
„Nejsem žádnej horlivej lovec ani nic takovýho, ale tohle vypadá jako náboj z brokovnice."
„To myslíš vážně?" zírala jsem na náboj v jeho ruce.
„Vypadá to, že jsme lovná zvěř."
,,Myslíš, že je v tom případě rozumný stát před oknem?"
„Nikdo tam teď není a předtím ani jeden z nás nedával pozor. Někdo klidně mohl stát přímo před náma."
„Pozoroval nás?" Dělalo se mi z toho zle. Byla jsem napůl nahá a měla jeho ruku v... Někdo nás při tom mohl pozorovat? Někdo s opravdu špatnou muškou?
,,Nemohl to být někdo na lovu?"
„V tomhle počasí? Vždyť je tam chumelenice." Podívala jsem se ven a měl pravdu. Venku hustě sněžilo.
,,Musím do koupelny." oznámila jsem a Payton přikývl. V koupelně jsem se postavila před zrcadlo a pomalu odtáhla svetr. Když jsem se viděla, škubla jsem sebou. Krev jsem měla na prsou i na břichu. Dotkla jsem se břicha a ucukla. Jen kousek nad pupíkem jsem měla vražený do kůže střep. Sáhla jsem na sklo, ale pak sebou škubla a ruku odtáhla. A tak pořád dokola pěkných pár minut.
,,Jsi tam v pořádku? Je ti dobře?" Paytonův hlas mě vylekal a já se praštila bokem o hranu umyvadla.
„Sakra!" vykřikla jsem. Dveře se otevřely a já vyjekla. Payton si hdědýma očima prohlížel každý kousek mé odhalené kůže. Najednou přistoupil blíž a chytil mě za ramena.
„Ty krvácíš." zněl naštvaně.
„Řeklas mi, že jsi v pořádku."
„Já jsem." zašeptala jsem.
„Když někdo krvácí, to znamená, že v pořádku není." prohrábl si prsty vlasy.
„Sakra, posaď se, postarám se o tebe."
„Nemůžu se posadit."
„Proč se nemůžeš posadit?"
„Mám v kůži zapíchnutý kousek skla."
„Proč jsi mi to neřekla hned?"
„Protože jsem nevěděla, že mám do sebe to sklo zapíchnuté."
,,Kde to je?" ukázala jsem na místo, kde uvízl kousek skla. Payton si klekl a přejížděl mi pohledem po břiše.
„Nevidím to. Musíme jít do obýváku, kde je více světla." natáhl se kolem mě a popadl ze stojanu ručník. Přehodil si ho přes ramena a přešli jsme do obývací části domu. Tam mi řekl, ať počkám, a zmizel v kuchyňi. Vrátil se s lékárničkou. Znovu si přede mě klekl.„Zatraceně, to je ale střep."
„Jsem ti to říkala." sklonil hlavu a několik pramenů vlasů mu spadlo do čela, zatímco něco hledal v malé krabičce. Za chvíli vytáhl pinzetu. Položil prsty z obou stran střepu a zatlačil na pokožku. Přidržel pinzetu nad mou pokožku a já sebou škubla.
„Tohle nepůjde, jestli ucukneš pokaždý, když se k tomu sklu přiblížím. Tím odkládáním si to jenom zhoršuješ."
,,Já vím." pípla jsem. Znovu přidržel pinzetu nad sklem, ale opět jsem sebou cukla.
„Bude jednodušší, když se nebudeš dívat."
,,Dobře." řekla jsem a hlavu obrátila směrem ke stropu. Snažila jsem se nad tím střepem nepřemýšlet. Nejhorší bylo, že jsem nevěděla kdy ho vytáhne.
„Auuu." vykřikla jsem
,,A je venku." usmíval se nade mnou Payton. Usmála jsem se na něj, zatímco začal studovat menší ranky.
,,Děkuju."
„Bylo mi potěšením." vzal do ruky lahvičku peroxidu a namočil bavlněný polštářek. Trochu to pálilo, když ranku potřel. Když skončil, vyhodil použité polštářky do koše. Potom se vrátil ke mně. Vzal ručník a utřel mi krev, kterou jsem měla na břiše od toho střepu.
,,A je to." usmál se a pomohl mi se zvednout.
,,Děkuju." Payton se usmál a políbil mě na spánek.
,,Donesu ti svetr. Ještě je v kuchyňi." odešel do kuchyně a za chvíli se vrátil s mým svetrem, a taky s podprsenkou. Bylo zvláštní, že jsem se před Paytonem nestyděla. Viděl mě polonahou jen dvakrát a já se ani jednou nestyděla. Natáhla jsem si svetr a podprsenku šla odnést do pokoje. Nechtěla jsem si jí na sebe dávat, protože mě ranky na prsou štípaly. Představa uplé podprsenky mi byla nepříjemná. Hodila jsem podprsenku do skříně a scházela schody dolů, když jsem uslyšela  nějaké rány. Bylo to jako kdyby někdo do něčo bouchal.
Co se to dole dělo?

Koukám na Madagaskar😎

-Baru