Lost in life //DOKONČENO//

Nechci, ale musím

- o půl roku později -
,,Víš, že nemáš vidět nevěstu ve svatebních šatech. Nosí to smůlu." slyšela jsem z chodby Charli, mou kamarádku.
.,,Jen jí chci dát něco modrého." slyšela jsem druhý hlas. Patřil mému budoucímu manželovi.
,,Já jí to dám. A teď běž, ty nedočkavče. Za chvilku je v kapli." ujistila ho Vharli a vešla do mého hotelového pokoje.
,,Tohle ti posílá Josh." podala mi modrý krajkový podvazek. Vzala jsem si ho a navlékla si ho na stehno.
,,Jsi tak nádherná nevěsta." usmívala se na mě v zrcadle Charli. Já se však neusmívala. Nechtěla jsem se vdávat. Nechtěla jsem si vzít nějakého mafiána. Pořád jsem se nedostala přes Paytona. Ale musela jsem si Joshe vzít. Dlužila jsem to staré Amelii. Ta Joshe milovala. Věděla jsem to, protože se mi před pár měsíci vrátila paměť. Milovala ho a chtěla si ho vzít. Ale nová Amelie ho už nemilovala. Milovala Paytona. Jenže Josh byl mafián, a nedovolil by mi odejít. Byl na mě hodný, ale dal mi hodně jasně najevo, že už Paytona nikdy nesmím vidět. Josh dal Paytonovi dva bodygardy, kdyby se náhodou objevili Migelovi muži. Já mohla pouze Paytonovi do nemocnice poslat vzkaz. Tak jsem to udělala.
Shawne, nedělej si o mě starosti. Jsem v bezpečí. Děkuju za všechno. Emma
,,Jsi připravená?" zeptala se mě Charli.
Přikývla jsem, vzala ze stolu kytici bílých růží, a Charli mi vzala vlečku. Vyšli jsme z pokoje a sešli dolů do oddávácí kaple. Samozřejmě za doprovodu ochranky. Josh už tam na mě s úsměvem čekal. Stoupla jsem si hned vedle něho. Charli byla má družička, takže si stoupla kousek za mě. Za Joshem stál Noen, jeho svědek. Hostů jsme měli velmi málo. Přece jenom jsme se narychlo brali v Las Vegas.
,,Než začneme s obřadem, zná někdo důvod, proč by tito dva lidé nemohli uzavřít sňatek?" oddávající se rozhledl po kapli.
,,Já." z rohu někdo vyšel. Měl přes hlavu kapuci, a hlavu skloněnou, takže jsem nevěděla, kdo to je. Cítila jsem, jak Josh ztuhl.
,,A jaký je důvod?" otázal se oddávající.
,,Já jsem ten důvod." srdce se mi skoro zastavilo. Ten hlas jsem znala.
,,Paytone." zašeptala jsem. Do očí se mi dostaly slzy. Payton si sundal kapuci. Byl snad ještě krásnější, než jsem ho viděla naposledy. Vlasy měl delší a kudrnatější.
,,Ty nejseš žádnej důvod!" zavrčel Josh.
,,Přejete si zahájit obřad?" zeptal se zmateně oddávající.
,,Ano, pokračujte s obřadem." odpověděl Josh.
,,Ne!" vykřikl Payton.
,,Amelie, ty si ho chceš vzít?" zeptal se mě Payton.
,,Já..." nevěděla jsem, co říct.
,,Samozřejmě, že chce." vyštěkl Josh a pokynul oddávajícímu, aby pokračoval.
,,Amelie? Pravdu." Payton mě pozoroval se slzami v očích. Věděla jsem, že musím s pravdou ven.
,,Nechci, ale musím." zašeptala jsem.
,,Co?" vyhrkl překvapeně Josh.
,,Ty si mě nechceš vzít? Ale já myslel... Myslel jsem, že mě miluješ."
,,Nemiluju. Nikdy jsem ti to neřekla."
,,A jeho? Jeho miluješ?!" zvýšil hlas. Jen jsem přikývla.
,,Já to věděl." Payton se pousmál. Odstoupila jsem od Joshe, a chtěla běžet obejmout Paytona.
,,Ne tak rychle!" vyštěkl Josh a ze saka vytáhl zbraň.
,,V klidu, neudělej žádnou blbost. Jsou tu svědci." varoval ho Payton.
,,Nevezmeš mi jí, je moje!" zakřičel Josh a popadl mě za zápěstí.
,,Opovaž se nás sledovat." varoval Paytona, zamířil na něho pistolí a hrubě mě vyvedl z kaple...

Líbí se vám to? Asi už jenom 3 kapitoly a bude konec

-Baru