Lost in life //DOKONČENO//

Nezlobíš se, že ne?

Payton's pov:
Nemohl jsem si pomoct. Nemohl jsem dál popírat přitažlivost, kterou jsem k ní cítil. Nevěděl jsem jak mě okouzlila, ale bylo mi to jedno. Hlavně, že je se mnou.. Než mi přišla do života, tak jsem se cítil tak prázdný, bez života. Pak přišla ona a díky ní cítím, že žiju. Cítím, že jsem na živu. Každý by si asi řekl, že by raději žil život předtím, kdy měl práci a klid, nikdo mu neusiloval o život, ikdyž se cítil prázdný. Ale já chtěl raději tento život, s ní po mém boku. Předtím jsem cítil, že umírám. Že můj život skončil spolu se smrtí rodiny. Ale teď jsem se konečně cítil živý. Ona mi dala důvod opět žít, dala mi důvod každý den vstávat. Ona byla ten důvod. Ona a to co jsem k ní cítil. Nechtěl jsem o ten cit přijít.

15+
,,Co to děláš?" zeptala se, když jsem rukou vkouzl pod její pyžamovou košilku. Cítil jsem jak se napjala.
,,Je ti to nepříjemné? Mám přestat?"
Tolik jsem se jí chtěl dotýkat.
,,Není mi to nepříjemné. Já jen... Nevím, co mám dělat."
,,Jen se uvolni a užívej si to." zašeptal jsem jí do ucha.
,,Dobře." zhluboka se nadechla a já mohl cítit, jak se její tělo uvolnilo. Pousmál jsem se a dlaní jsem jí přejížděl od boku až ke stehnu. Rty jsem přitisknul k jejímu krku a polibky jsem si ho mapoval. Dech se jí zrychlil a já věděl, že se jí to líbí.
,,Můžeš mě kdykoliv zastavit." řekl jsem, když jsem jí přetočil na záda, odhodil deku, a vzpíral se na loktech nad jejím tělem.
,,Dobře." přikývla. Naklonil jsem se a políbil jí na rty. Jemně jsem jí skousl spodní ret, zasténala a díky tomu jsem mohl do úst vklouznout jazykem. Už jsem se nekrčil na loktech, ale ležel jsem přímo na jejím těle. Stačilo by jen trochu zahýbat boky, a už bych se nechtěl jen mazlit. Jenže to byla ona, kdo boky zahýbal. Když jsem myslel, že expoloduju, tak jsem přestal. Otevřela oči a zmateně se na mě podívala. Nic jsem neříkal, jen jsem se trochu posunul směrem dolů, abych vyhrnul její košilku.
,,Jsi tak nádherná." zamumlal jsem.
,,Pamatuj, kdykoliv mě můžeš zastavit." řekl jsem než jsem jedno prso vzal do dlaně. Zvrátila hlavu na stranu a těžce oddechovala. Přes druhé prso jsem začal přejíždět jazykem. Začala potichu sténat, zamiloval jsem se do toho zvuku. Její ruce jsem měl zamotané ve vlasech. Kladl jsem polibky přes štíhlé břicho až k lemu bílých kalhotek.
,,Můžu?" zvedl jsem pohled k jejím zeleným očím.
,,Ehmm. Já nevím." zamumlala.
,,Nevíš?"
,,Já... Totiž.... Já ještě nechci.." tváře jí hořely studem.
,,Aha.." pousmál jsem se.
,,P-promiň, ale já ještě nejsem připravená."
,,V pohodě. Nebudu na tebe tlačit." usmál se a zakryl její tělo košilkou. Lehl jsem si na bok a přitáhl si Amelii k sobě.
,,Nezlobíš se, že ne?" zeptala se do ticha.
,,Amelie.. samozřejmě, že se nezlobím." zasmál jsem se a ona se mnou.
,,Bylo to moc hezký." šeptla a položila si hlavu na mou hruď.
,,Ano, bylo." pohladil jsem jí po vlasech, a zhasl lampičku na nočním stolku.
,,Dobrou, zlato." zašeptal jsem do tmy.

-Baru