Lost in life //DOKONČENO//

Žádné zlé sny

Probudila jsem se na nějaký zvuk.
„Klidně spi dál. Byl to jen budík. Musím do práce." Vstal z postele a přešel ke skříni. Jak mám klidně spát, když se tu producíruje jen v boxerkách?
„Kolik je hodin?" Zeptala jsem se a nezapomnělo jsem na něj pořád zírat.
„Bude sedm." Zavřel skříň a s oblečením v ruce vyšel z místnosti.
Pak jsem se už pokoušela usnout.

Pár minut jsem se převalovala a když jsem usoudila, že neusnu, tak jsem vstala a šla do koupeny provést ranní hygienu. Když jsem skončila, tak mi žaludek kručel hlady. Vydala jsem se tedy do kuchyně, si dát něco k jídlu.
Když jsem tam přišla, tak jsem viděla jak tam sedí Pay s novinami a kávou v ruce.

„Dobré ráno." Zamumlala jsem a otevřela ledničku. Bylo mi trochu trapně, že ho takhle vyžírám, ale můj žaludek hrál ochestr a já ho nehodlala dál poslouchat.
„Dobré ráno. Vyspala ses dobře?" Zeptal se mi.
„Hodně dobře. A ty?" Celou noc jsem spala jako miminko. Žádné zlé sny se nekonaly. Dokonce se mi nezdálo vůbec nic.
„Já taky."
„To je dobře." Vytáhla jsem z ledničky mléko a z linky vytáhla krabici čokoládových ceriálií, které jsem nasypala do misky a zalila je mlékem. Vzala jsem si ještě lžičku a posadila se ke stolu.

„Dobrou chuť." Popřál mi a dál se věnoval novinám.
„Děkuju." Nabrala jsem ceriálie a začala jíst.

„Píšou něco zajímavého?" Zeptala jsem se, když jsem to dojedla.
„Ani ne." Odložil noviny na stůl a šel umýt hrnek od kávy.
„V kolik se vrátíš?" Zeptala jsem se a zvedla se od stolu. Stoupla jsem si vedle Paytona k dřezu a umyla po sobě nádobí.
„Jako včera, po druhé hodině."
„Takže se uvidíme za několik hodin." Usmál se na mě a vyšel z kuchyně.
„Hezký den." Zavolala jsem za ním. Bylo teprve půl osmé a já přemýšlela, jak se zabavím než se Payton vrátí.
Napadlo mě, že bych se šla projít, ale neměla jsem klíče a navíc jsem si vzpomněla na toho chlapa, který v noci stál před domem. Podívala jsem se v kuchyni z okna a rozhlížela se po venku. Po chodníku chodilo pár děcek s aktovkou na zádech a nějaká paní venčila psa. Stejně jsem ale ven nemohla. Neměla jsem si pak jak odemknout.
Budu muset strávit dopoledne tady. Vyběhla jsem schody a šla jsem se do pokoje převléknout. Hodila jsem na sebe černé tepláky s bílým crop-topem. Pak jsem seběhla schody dolů a pustila si televizi.
Byla tam nějaká komedie.
Během filmu jsem se dusila smíchy.

Když to skončilo, tak jsem uslyšela šramot klíčů. Ten film trval 6 hodin? To je blbost..
Vypnula jsem televizi a jako myška jsem šla na chodbu. Zvuk klíčů pořád nepřestával a k němu se přidaly hlasy. Byly to mužské hlasy.
Kdo to může být??

Líbí se vám to?

-Baru