Lost in life //DOKONČENO//

Nic nevidím

„To bylo divný." Zamumlal Payton, když přišel zpátky do kuchyně.
„Děje se něco?"
„Byl tu nějakej chlap a ptal se po jedné holce. Po Amelii Wilson. Prý by tu měla bydlet. Ale já žádnou Amelii neznám."
„Nejspíš si spletl dům."
„Nejspíš." Pokrčil rameny a přešel k lince, u které jsem pořád stála.

Vyndal pánvičku, kterou dal s olejem rozehřát na sporák. Pak na ně hodil brambory a opekl je.

„Dobrou chuť." Popřáli jsme si, když jídlo bylo na stole.
Chutnalo to výborně. On je skvělý kuchař.
Mohl by se tím klidně i živit. Já vím, jedla jsem zatím jen dvě jídla, ale i tak..

Po večeři jsem si šla vyčistit zuby, oblékla si pyžamo a šla spát. Lehla si do postele, ale nemohla jsem usnout. Podívala jsem se na budík, který byl na nočním stolku.
Ukazoval dvě hodiny ráno. Paráda..
Vstala jsem z postele a stoupla si k oknu.
Chtěla jsem se dívat chvilku na měsíc, ale žádný jsem neviděla. Muselo být zataženo, protože na obloze nebyly ani hvězdy.
Zklamaně jsem obrátila zrak k chodníku, který ozařovala lampa. Někdo pod ní stál.
Zadívala jsem se na tu osobu a poznala toho chlapa. Byl to ten chlap z restaurace. Díval se směrem na dům ve kterém jsem byla.
„Panebože." Udělala jsem pár kroků od okna.

Byla jsem vyděšená k smrti. Proč tam stál?
Chtěl mě snad unést a znovu mi ubližovat?

Vypálila jsem z pokoje a šla k Paytonovi.
„Paytone? Jsi vzhůru?" Našlapovala jsem po pokoji.
„Co se děje?" Uslyšela jsem jeho hlas.
„Můžeš rozsvítit? Nic nevidím." Řekla jsem.
Zachvilku se rosvítila lampa u postele.
„Nemůžeš spát?" Zeptal se a podíval se na mě.
„Venku ne ten chlap. Ten z restaurace. Strašně se bojím." Oznámila jsem vyděšených hlasem.
„Cože?" Řekl a vstal z postele. Byl jen v boxerkách a vlasy měl rozcuchané. Zírala jsem na jeho vypracované tělo.

„Kde jsi ho viděla?" Zeptal se a rukou si prohrábl vlasy.
„Na ulici před domem. Z okna mého pokoje." Beze slova se vydal do mého pokoje a já ho následovala.

„Venku je úplně mrtvo. Nikoho tam nevidím." Řekl a podíval se na mě.
„Ale já ho viděla." Stoupla jsem si k oknu vedle Paytona.
„Stál pod tamtou lampou." Ukázala jsem směrem k místo, kde jsem ho viděla stát. Nikdo tam ovšem nebyl. Rozhlédla jsem se kolem a všude bylo opravdu mrtvo.
„Přísáhám, že tam stál a zíral sem." Odstoupila jsem od okna.
„Já ti věřím." Odvrátil zrak od okna.
„Jdi do postele a pokus se usnout." Usmál se na mě a už pomalu odcházel.
„Počkej. Můžu spát s tebou?" Vyhrkla jsem.
Bála jsem se, že ten chlap se dostane do domu a unese mě.
„Tak dobře." Přikývl.

„Nemáš se čeho bát. Nedostane se sem. Dole je nastavený alarm a okna jsou zavřená." Pokošel se mě uklidnit, když jsme si lehli do jeho postele.
Peřina byla velká, takže jsme se pod ní věšli oba, aniž by jsme se museli k sobě mačkat.
„Stejně jsem vyděšená. Co tu chtěl?"
„Nemysli na to." Přitáhl si mě k sobě tak, že jsem hlavu měla položenou na jeho hrudi.
„Dobrou." Dal mi pusu do vlasů.
„Dobrou." Špitla jsem.

Zítra mám konečně do 13:00!

-Baru