Lost in life //DOKONČENO//

Budu v pohodě

Payton vstal, vzal kufr na kolečkách a chytil mě za ruku. Vyběhli jsme z letiště na parkoviště.
,,Zavoláš na policii?" zeptala jsem se, když jsme se schovali za velkou dodávku. Payton přikývl a mobilem zavolal na policii.
,,Budou tu za pár minut." šeptl, když hovor ukončil.
,,Snad to stihnou a ti dva nás nenajdou."
,,Budeme v pořádku, neboj." objal mě kolem ramen.
,,Doufám v to." opřela jsem si hlavu o jeho hruď. Za pár minut jsme uslyšeli policejní sirénu. Policie byla tady. Vylezli jsme z úkrytu a rozhlédli se. Policejní auto stálo u vchodu a dva muži v uniformě zrovna vcházeli do haly letiště.
,,Jdeme." Payton mě chytil za ruku a šli jsme do haly. Policisté tam procházeli s papírem v ruce a ukazovali ho lidem. Já se rozhlédla po letišti, ale ty dva násilníky jsem nikde neviděla. Doběhli jsme k policistům a řekli jim, že to my jsme volali a že oni už tu nejsou. Pak jsme se šli ještě podívat po parkovišti a tam taky nebyli.
,,Museli odejít. Dám jejich kresbu ochrance, a pokud se tu ještě objeví, tak je odchytnou." oznámil nám policista a i s kolegou odešli. Já a Payton jsme šli zase do čekárny. Do začátku letu ještě zbývala hodina a půl. Vzala jsem Paytonův mobil a hrála na něm nějakou hru. Zabavila mě skoro na hodinu.

,,To je náš let." oznámil Payton, když se z reproduktorů ozvala informace o letu do Anglie. Z čekárny jsme se vydali k odbavovací části. Museli jsme projít bezpečnostní kontrolou. Já šla první s příruční taškou a nic neblikalo ani nepípalo. Pak šel Payton a myslela jsem, že vše proběhne jako u mě, ale nestalo se tak. Ozvalo se pípání a panely na bočních stranách pípali.
,,Položte si kufr a projděte znovu." řekl mu muž a Payton tak učinil. Nic nepípalo. Pak ten muž od kontroly vzal kufr a prošel s ním skrze panely. Panely začali znovu pípat a blikat.
,,Půjdete se mnou, pane." chytil Paytona za loket a i s kufrem ho někam táhnul.
,,Počkejte!" rozeběhla jsem se za nimi. Zastavili až u nějakých dveří.
,,Tam nesmíte, slečno. Počkejte tady." mávnul k lavičce.
,,Budu v pohodě." kývnul na mě Payton a zmizel i s tím mužem za dveřmi. Proč jeho kufr pípal? Co v něm měl? Třeba tam měl něco kovového. Ale co?
,,Je to v pořádku. Můžete tedy jít. Toho pípání si již nevšímejte." řekl muž, když konečně vyšli. Znovu jsme se vydali k bezpečnostní kontrole. Prošla jsem ní já a pak Payton u kterého to zase pipalo, ale pustili nás dál. Pak jsme dali kufr na pojízdný pás a vydali se k letušce, která si vzala letenku.
,,Co jsi měl v tom kufru?" zeptala jsem se, když jsme pohodlně seděli v letadle na svých místech. Já seděla u okýnka a Payton hned vedle mě.
,,Jen pistoli. Ukázal jsem zbrojní pas."
,,Ty sis vzal pistoli?" šeptla jsem.
,Jo."
,,Jak dlouho ji máš?"
,,Od smrti rodičů."
,,Proč vůbec umřeli?"
,,Nechci o tom mluvit." zavřel oči a hlavu zabořil do opěrky sedadla.
„Vítejte na palubě Ellite Airways." přivítala letuška rozhlasem cestující. Pak oznámila, že se máme připoutat a že let do Anglie bude trvat přes devět hodin. Poslechli jsme letušku a připoutali se. Za chvilku se letadlo rozjelo a začalo stoupat vzhůru. Payton si s mojí rukou propletl prsty a těžce oddechoval. Já zase dýchala zrychleně. Trochu jsem se bála, že letadlo spadne.
,,Už si můžete odepnout bezpečnostní pásy." řekla letuška, když jsme byli v oblacích. Payton pustil mou ruku a odpoutal se. Udělala jsem to samé.
,,V pohodě? Nechce se ti zvracet, nebo tak něco?" zeptala jsem se, když jsem se na něho podívala. Byl úplně bledý a nepřítomně zíral před sebe.
,, Co?" trhal hlavou směrem ke mě.
,,Ptala jsem se, zda jsi v pořádku. Jsi bílý jako stěna."
,,Já jen.. Mám strach."
,,Neboj, to já taky. Ale určitě to letadlo nespadne. Budeme v pořádku." pokoušela jsem se uklidnit jeho i sebe.
,,O to nejde. Moji rodiče. Umřeli přímo na podlaze letadla."
,,Panebože. To mi je líto." propletla jsem si s ním prsty a hladila palcem hřbet jeho ruky.
,,Byl to únosce. Unesl letadlo a požadoval výkupné. Máma začala brečet a on křičel, aby přestala, ale ona nepřestala a tak jí zabil. Třikrát jí střelil do hlavy. Otec se na toho únosce vrhnul a začal se s ním prát. Pak se ozval výstřel. Dostal náboj přímo do srdce." stiskl mi ruku a po tvářích mu stékály slzy.
,,Ani si nedokážu představit čím sis musel projít. Tolik mě to mrzí." rozbrečela jsem se taky.
,,A co se stalo s tím únoscem?" zeptala jsem se po chvilce.
,,Je ve vězení. Dostal doživotí." otřel si slzy.
,,To je dobře." taky jsem si otřela slzy.
,,A děkuji, že jsi mi to řekl." Payton přikývl a dál jsme se drželi za ruce. Teď už jsem chápala proč má zbraň a proč mě tak chrání. Nechce ztratit další osobu v jeho životě.

Gn

-Baru