Lost in life //DOKONČENO//

Cože?

„S děvkou? Co si to dovoluješ?" měla jsem chuť jí vrazit.
„ale no tak, všichni ví, že jsi obyčejná coura. Drž se od mýho Paytona dál!" mluvila o mně jako kdyby mě znala..
„Chodím spolu." mrkla na mě.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Payton má přítelkyni. Co jsem pro něho znamenala? Jen povyražení? Rozptýlení?Co teď budu dělat? Budu ztracená. Do očí se mi nahrnuly slzy.

„Amelie, já s ní nechodím." odtáhl se od té holky.
,,Co prosím? Ty si nevzpomínáš? Jsem tvoje přítelkyně." chytla ho za ruku, ale on se jí vytrhl.
,,To teda nejsi. Moc dobře jsem ti řekl, že pokud odjedeš, tak je mezi námi konec."
,,No tak, miláčku! Už jsem zpátky a můžeme být zase spolu, tak jako předtím." pověsila se mu okolo krku.
,,Mezi námi to skončilo, pochop to!" odtáhl ji od sebe.
,,Ale já tě miluju." hystericky se rozbrečela a dupla nohou o zem. Vypadala jako dítě, kterému rodiče nechtějí v obchodě koupit sladkosti.
,,Můžeš se uklidnit? Tvůj výstup nemá smysl. Já tě nemiluju. Mám rád Emmu." Srdce mi radostí poskočilo. Má mě rád!
,,Ale Shawne, prosím, dej mi šanci. Ona je jen obyčejná coura." vzlykala a tahala Paytona za nátělník.
,,Takhle o ní nemluv, vůbec jí neznáš!" zvýšil na ni hlas.
,,To teda znám! Několikrát jsem jí viděla v Los Angeles lítat po barech."
,,Cože?" hleděla jsem na ni. V Los Angeles? Odtud pocházím?
,,Jmenuješ se Amelie Wilson, ne? Určitě bych si tě nespletla." utřela si slzy.
,,Já nevím." hlesla jsem.
,,Jak nevíš?"
,,Ztratila jsem paměť."
,,Hm.. No, jsem si jistá. Určitě jsi to ty. Okamžitě jsem tě poznala. Motala jsi se opilá kolem mého manažera. Řekla jsi mu, že se jmenuješ Amelie Wilson a že by jsi mu ráda vykouřila. Byla jsi úplně namol." uchechtla se. Proboha, má pravdu. Jsem obyčejná děvka. Do očí se mi zase dostaly slzy.
,,Tak to by stačilo. Vypadni odtud." Shawn ji chytil za paži a vyvedl z pokoje.
,,A už se nevracej." zavrčel a zavřel jí dveře před nosem.
,,Zlato, určitě si to vymyslela. Nevěřím tomu." pohladil mě po vlasech.
,,Ale ona říkala, že se jmenuju Amelie Wilson. A ty jsi si tím taky jistej, že je to moje jméno." vzlykla jsem.
,,Tak tě zná z L.A nebo odjinud, ale to ještě neznamená, že je to pravda. Určitě si to vymyslela, protože chce, abych se s tebou rozešel. Ale to neudělám." objal mě kolem pasu.
,,Jsem děvka." zamumlala jsem mu do hrudi.
,,Nevěř tomu." šeptl a hladil mě po zádech.  Já té historce ale věřila. Proto se mi zdál ten sen. Určitě jsem se těm chlapům nabízela. Určitě jsem hrála nějakou roli, že to nechci a přitom jsem to chtěla. Hnusím se sama sobě. Musím odsud okamžitě vypadnout. Nezasloužím si tu být. Měla bych ležet v hrobě a ne být v náručí někoho jako je Payton.

Líbí se vám to?

-Baru