Lost in life //DOKONČENO//

Můžeš si sáhnout, jestli chceš

Museli jsme utéct jinam. Nic jiného nám nezbývalo. Payton zavolal do školy, že práci nemůže přijmout. Paytonovi ale naštěstí zavolala teta s tím, že zdědila chatu v horách a že už je příliš stará na to, abych se o takovou chatu starala a tak jí ráda přenechala Paytonovi. Takže jsme se přesunuli tam.

,,Tvoji příbuzní museli být hodně bohatí." řekla jsem, když jsme si v jednom z mnoha pokojů vybalovovali věci do skříně. Payton trval na tom, že budeme společně v jednom pokoji, nechtěl mě nechat samotnou. V pokoji byla jen jedna postel, takže to znamenalo, že budu opět noci trávit v Paytonově objetí.
,,Payton, co budeme dělat? Jak se uživíme? Nemáš práci, tady žádná škola není."
,,Budu dělat cokoliv. Nějakou práci tu najdu. Zatím mám ještě na kartě dostatek peněz, rodiče mi šetřili na vysokou a díky práci ve škole jsem ještě něco našetřil. Budeme v pořádku, neboj." přešel ke mně a obejmul mě.
,,Mrzí mě to." zašeptala jsem a ucítila jak se mi slzy tlačily do očí.
,,Co tě mrzí?" odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí.
,,Tohle všechno. Že jsem ti vstoupila do života. Mohl jsi žít klidný život, a já ti to zkazila. Jen díky mně jsi teď v ohrožení života." slzy se spustily naplno. Rozbrečela jsem se.
,,Ale no tak, neobviňuj se. To není tvá chyba. Kdyby jsi narazila na někoho jiného, tak by byl v ohrožení někdo jiný. Nedávej si to za vinu." vzal můj obličej do dlaní a palci setřel mé stékající slzy.
,,Bojím se, Paytone. Bojím se, že nás najdou, tebe zabijou a mě budou mučit. Možná do mě narvou drogy. Každou vteřinu se bojím, že sem vtrhnou." byla jsem k smrti vyděšená.
,,Neboj se, ochráním tě. Ochráním nás." říkal to s takovou jistotou.
,,Jak? Vždyť už tě jednou postřelili."
,,To už se nestane. A to mi připomíná, abych objednal neprůstřelné vesty." políbil mě na čelo a pomocí internetu v mobilu objednal dvě černé neprůstřelné vesty. Pak objednal i jednu černou pistoli.
,,Na co tu pistoli? Už jednu máš."
,,Bude pro tebe. Aby ses mohla, v případě potřeby, bránit." položil mobil na noční stolek.
,,Ale já neumím střílet. Ani zbrojní pas nemám."
,,Kousek odtud je střelnice, tam tě naučí střílet. A pak požádáš o zbrojní pas na policii."
,,Jak dlouho to trvá?"
,,Přibližně měsíc."
,,Tolik času ale nemáme."
,,Proto budeš mít zbraň zatím nelegálně. Zbraň bude zatím napsaná na můj zbrojní pas, takže se nemáš čeho bát. Ale budeš jí mít u sebe, dobře?"
,,Dobře." přikývla jsem. Nebyla jsem z toho kdo ví jak nadšená, ale aspoň jsem se těm grázlům mohla postavit, kdyby nás našli.
,,Pojď, zapálíme si krb." Payton mě vzal za ruku a sešli jsme do přízemí. Nazuli jsme si boty a vyšli ven pro polínka, která byla v garáži. Jelikož jsme neměli teplé oblečení, tak jsme byli trochu zmrzlí, když jsme se vraceli do chaty. Všechna polínka jsme naházeli do krbu a Payton je pak zapálil. Místností se za chvíli linulo krásné teplo.
,,Zítra půjdeme nakoupit teplé oblečení, a taky jídlo. A pak tě naučím lyžovat." řekl mi Payton, když jsme schouleni k sobě seděli na sedačce před krbem, a čekali na jídlo, které Payton objednal mobilem.
,,Je to dobrý nápad? Jít mezi lidi?" měla jsem strach.
,,Nemusíš se bát. Tady nás nikdo určitě nezná."
,,Dobře." pousmála jsem se a schoulila se ještě více do jeho náruče. Nevěděla jsem čím to bylo, ale v jeho náručí jsem se cítila v bezpečí. Neměla jsem takový strach. Payton mě políbil do vlasů a hladil mě po vlasech. Do hodiny se ozval zvonek.
,,Půjdu tam." Payton vstal, ale já ho chytila za ruku.
,,Počkej. Co když to není donáška?" měla jsem strach, že to jsou tam ti dva.
,,Nejsem hloupej, kouknu se do kukatka. A pochybuju, že by ti dva zvonily." přikývla jsem, ale šla jsem s ním. Naštěstí to opravdu byl jen poslíček s jídlem. Payton zaplatil kartou a pak jsme se už u stolu vrhli na jídlo. Měli jsme nějaké sendviče s masem. Chutnalo to výborně a brzy byly naše žaludky spokojeny. Jelikož byl už večer, tak jsme se šli každý po jednom osprchovat. Nejdříve šel Payton a pak já. Umyla jsem si šamponém vlasy a poté je zabalila do ručníku. Tělo jsem usušila druhým ručníkem a oblékla si pyžamo. Před zrcadlem jsem si vyčistila zuby a pak už šla do pokoje. Payton ležel na posteli. Deku měl jen do půlky těla, takže jsem viděla jeho vypracované břicho. Nechtěla jsem na něho zírat, ale přesto jsem to udělala.
,,Můžeš si sáhnout, jestli chceš." uchechtl se a přejel si rukou přes břišní svaly.
,,Ehm, to je v pohodě. Díky." zamumlala jsem a odtrhla od něho pohled. Stáhla jsem si z vlasů ručník a dala ho na topení. Vlasy jsem si prsty prohrábla a lehla si do postele. Payton nadzvedl deku a já vklouzla pod ní. Deka byla malá, takže jsem se musela k Paytonovi natisknout, abych byla zakrytá. Naštěstí jsem k němu byla zády. Kdybych se mu měla dívat do tváře, tak bych se propadla hanbou potom co jsem na něho zírala.
,,Díky bohu, že ta deka je tak malá." zašeptal blízko mého ucha a přehodil ruku přes můj bok.
,,Miluju, když jsi přitisknutá k mému tělu." zamumlal mi do ucha a následně jemně skousl můj ušní lalůček. Ztuhla jsem. Co to dělal? Takhle se ještě nechoval. Kam chtěl až zajít?

Nevím co mám číst!😫

-Baru