Lost in life //DOKONČENO//

Musíš zůstat vzhůru!

„Zůstaň tady. Zkontroluju dům." Řekl mi Payton u stromu, který stál naproti domu.
Přikývla jsem a Payton přeběhl ulici. Stála jsem schovaná za stromem a modlila se, aby v tom domě nikdo už nebyl.
Najednou jsem uslyšela výstřel. A zachvilku další. Chtěla jsem okamžitě vyběhnout z
úkrytu, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela. Jen jsem vystrčila hlavu a viděla jak z domu vyběhli dvě postavy v kapucích. Nasedli do auta a odjeli pryč. Museli to být ti dva muži.
Přeběhla jsem ulici a viděla, že dveře od domu jsou zavřené. Dveře nešly otevřít a já se neměla jak dostat dovnitř.
Vzpomněla jsem si na kuchyňské okno. Když jsem z něho seskočila, tak jsem ho za sebou nezavřela.
Chytila jsem se rámu a vytáhla se nahoru.
„Panebože." Zalapala jsem po dechu.
Payton ležel na podlaze a ruku měl položenou na hrudi po které mu stékala krev.
Ti hajzlové ho postřelili.
„Za-zavolal j-jsem záchran-ku." Řekl z těžka.
Vzala jsem z linky utěrku a klekla si na zem. Odstrčila jsem Paytonovo zakrvácenou ruku a tlačila jsem na ránu, abych zastavila tok krve.
„Zbraň. Scho-schovej ji." Koukl se na na černou pistoli, která ležela kousek od jeho těla.
„Proč?" Nechápala jsem. Měl ji snad nelegálně?
„Nep-tej se."
Vzala jsem pistol a dala ji do šuplíku od linky. Pak jsem si klekla zpátky za Paytonem a tlačila jsem na ránu.
„Je mi zima." Šeptl a zavřel oči.
„Paytone! Musíš zůstat vzhůru!" Vykřikla jsem a zatřasala jsem s ním. Nereagoval.
Naštěstí jsem uslyšela houkání. Sanitky byla tady.
Vyběhla jsem z domu a zamávala jsem na ně a oni zaparkovali u chodníku. Ze sanitky vystoupili z něho dva záchranáři.
„Je v kuchyni. Rychle." Řekla jsem jim a vběhla zpátky do domu.

„Před chvilkou odpadnul." Řekla jsem jim, když došli zamnou do kuchyně.
Záchranář vytáhl cosi z kufříku a obmotal to kolem Paytonovo ruky.
„Má strašně slabý puls. Musí okamžitě do nemocnice." Přendali Paytona na lehátko a odnesli do sanitky. Já rychle zavřela v kuchyni okno a vyběhla jsem před dům.
„Můžu jet s vámi?" Zeptala jsem se.
„Jasně. Naskočte si."
Zavřela jsem dveře od domu a nastoupila do zadní části auta. Sedla jsem si k lůžku na kterém Payton ležel Shawn a chytla jsem ho za ruku.
„Vydrž, neopouštěj mě." Šeptla jsem a brečela jsem celou cestu do nemocnice.
Záchranář chtěl něco vědět o Paytonovi, ale jsem já věděla jen jméno a rok narození.

V nemocnici Paytona hned odvezli na sál.
Čekala jsem v čekárně, z očí mi tekly slzy a v duchu jsem se modlila, aby Pay neumřel.
Neměla jsem mi dovolit aby do toho domu šel. Jen kvůli mě ho postřelili. Zní to šíleně na to, že Paytona znám teprve pár dní, ale klidně bych za něj položila život. Tolik mi na něm záleží. Připadala jsem si jako kdyby jsem ho už v minulosti milovala...

„Payton je po operaci." Vyrušil mě doktorův hlas.
„Jak je na tom? Je v pořádku?" Vyskočila jsem ze židle a utřela si slzy.
„Je to zatím na dobré cestě. Kulku jsme bez problémů vyndali."
„Můžu ho vidět?"
„Samozřejmě. Jste někdo z rodiny?" Zalhala jsem.
„Tak pojďte zamnou."
Následovala jsem doktora a nakonec jsme se zastavili až v posledním patře.
„Můžete zůstat jak dlouho chcete. Jen sestřičky ho budou chodit kontrolovat. Probrat by se měl večer." Oznámil mi doktor, když otevřel dveře do pokoje.
„Děkuju." Vešla jsem do místnosti a zavřela
za sebou dveře.
Payton tam ležel na posteli a byl připojen k nějakému přístroji, který pípal. Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla jsem v rohu pokoje židli.
Přitáhla jsem si ji k posteli a sedla si.
„Budeš v pořádku." Řekla jsem Paytonovi a chytla ho za ruku. Z očí mi zase tekly slzy. Nedokázala jsem je zastavit. Položila jsem si hlavu na Paytonovo rameno a brečela..

Zítra jedu na Moravu a budu tam až do neděle tak idk jak budu aktivní.

-Baru