Daechwita

4

Seděli jsme na schodě ještě asi hodinu. Teda přišlo mi to jako hodina. Moc jsme toho nenamluvili a mně to tak trochu štvalo. Ovšem než jsem konečně stačil něco říct, Yoongi mě předběhl. ,,Dojdu ti pro něco na spaní, ty objednej jídlo." S tím se zvedl a odešel do chodby. ,,Já ale nemám peníze." Zvýšil jsem hlas, aby mě dobře slyšel i ve vedlejší místnosti. ,,To nevadí." Ozvalo se mi na zpět.

Vytáhl jsem tedy svůj telefon a vyhledal v něm číslo na nedalekou, čínskou restauraci. Byla tak blízko, že by sem od nich mohl poslíček přijít i pěšky. ,,Co chceš?" Zavolal jsem opět do prostoru a čekal na jeho odpověď.

,,Přece všechno!" S tím vyšel ze dveří, pravděpodobně od ložnice a v rukách nesl deku s polštářem a na tom červenou mikinu. Položil to na gauč a pak se vrátil ke mně. ,,Všechno?" Zamračil jsem se nechápavě, nevěřil jsem mu, že to myslí vážně. Co chce asi s tolika jídlem dělat.

,,Jo dneska bych si dal fakt všechno co tam dole vařej. Ukaž mi to." Vytrhl mi telefon z ruky a vytočil číslo. Já se zmohl jen na zaskočené zamrkání.

,,Zdar Hane, tady Déčko. Udělej mi všechno z meníčka a hoď sebou." S tím telefon položil a já ho jenom sledoval. Znovu jsem nemohl uvěřit, že se něco takového stalo. Jen jsem se nemohl rozhodnout, jestli je to fakt tak šílené, nebo jsem jen zhulenej. Ale nestěžoval jsem si, měl jsem kde spát, co hulit a dokonce i dobré jídlo.

Najednou mi zakručelo v břiše. Dostavil se moc dobře známí hulihlad. Položil jsem si dlaň na břicho a snažil se zahnat nepříjemnou bolest v žaludku, naposledy jsem jedl dneska ráno.

,,Ehm, večer je tu zima, já netopím tak jsem ti donesl velkou mikinu v ní se dobře spí." Poukázal na hromádku položenou na gauči. Najednou mě zalil takový příjemný pocit vděčnosti. Ano jsou to hlouposti, ale pro mě to hodně znamenalo. Hlavně od něj něco znamenalo. Už jen to, že mě u sebe nechal bylo hodně.

,,Děkuju." Usmál jsem se na něj, možná jsem si to v tu chvíli ani neuvědomil. Viděl jsem, že už se nadechoval, snad aby pronesl za málo, nebo to nic, ale nic neřekl, vzduch z plic opět jen vypustil ven. Myslím, že jsem na jeho tváři, na vteřinu zahlédl něco, co připomínalo úsměv.

,,Hele díváš se na Avangers?" Vypadlo z něj po chvilce. Já jsem zběsile zakýval hlavou v souhlas. Miluju Marvel a všechny jejich filmy. ,,A na jakej díl by ses chtěl podívat?" Vyptával se. Překvapilo mě že výběr nechává na mě, ale hned jsem toho využil.

,,Asi End game, dlouho jsem ho neviděl." S tím se Yoongi zvedl z podlahy a přesunul se ke konferenčnímu stolku, vzal do ruky ovladač a zapnul televizi. Já využil toho, že byl zaměstnaný hledáním onoho posledního dílu z řady Avanger. Popadl jsem mikinu světlerudé barvy, kterou mi půjčil a proklouzl jsem do koupelny. Přes to že jsem pouze tipoval, které dveře patří kouopelně, jsem je trefil hned na poprvé.

Zavřel jsem za sebou a přesunul se k umyvadlu. Pustil jsem studenou vodu a trochu si jí nabral do dlaní, abych si opláchl obličej. Potřeboval jsem to, bylo na něm vidět několik zaschlích stop od slz. A taky jsem se potřeboval trochu probrat. Byl jsem opravdu vyčerpaný.

Následně jsem se vysvlékl jen do spodního prádla a hodil přes sebe mikinu. Byla opravdu dlouhá, sahala mi těsně ke kolenům a nádherně voněla aviváží, pánskou voňavkou, trávou a trochu potem. Vzal jsem kapuci, přiložil si ji k nosu a z hluboka se nadechl, až se mi málem zamotala hlava. Musím uznat, opravdu mi to v ní slušelo a hlavně byla moc příjemná.

Posbíral jsem si své věci a když jsem vyšel z koupelny, málem mě trefilo. Yoongi stál u televize jen v teplácích, i když ke mně stál zády, už jen ta vypracovaná záda mi dávala zabrat. Nebyl nijak namakaný, byl spíš drobný, ale svali měl i přes to. Přesně tak, jak se mi to líbilo. Váhal jsem jestli se mám vůbec pohnout, šíleně jsem znervózněl. Ale nemohl jsem tam stát věčně, to bych se snad ještě víc prozradil.

Už jsem se chystal udělat první krok, ale v tom se rozezněl zvonek. Aniž by si mě všimnul, vydal se ke dveřím a já tak měl prostor rychle a nepozorovaně proklouznout na gauč. Jen tak po očku jsem ho sledoval.

Poslíček to donesl až ke dveřím do bytu, předal Gimu čtyři obrovské termo tašky a on mu za to dal jakýsi balíček oblepený izolepou. Nemusím být kmotr, aby mi bylo jasné, že v tom balíčku jsou drogy. S tím Yoongi zabouchl dveře a já se nestačil divit. Opravdu právě zaplatil za jídlo pikem?

Trochu se mi stáhl žaludek. Byl to moc zvláštní pocit. K takové věci se váže hrozně moc rizik. Ale zároveň to bylo něco, co mě v tuhle chvíli lákalo.

Vlastně po každé, když jsme se doma pohádali a já měl vstek na mámu, nebo na někoho jiného, dělal jsem věci, které bych si normálně nedovolil.

Suga donesl všechny tašky ke gauči a postavil je na konferenční stolek. Nemohl jsem si nevšimnout, jak mě nenápadně sjel pohledem.

Snažil jsem se pochopit, co se mu honí hlavou, ale než jsem přišel na něco rozumného, on odešel do kuchyně pro hůlky a lžíce. Pak se posadil kousek odemě a začal prohrabovat obsah tašek.

Nemohl jsem odtrhnout pohled od jeho holé kůže, byl jako magnet, strašně mě zajímal. Jistě, byli mu nádherně vidět břišáky a podbřišek mu šel krásně do trojůhelníku, i když to bylo hlavně proto jak tenoučký byl, bál jsem se aby mi náhodou neukápla slina.

,,Yoongi?" Hlesl jsem. Trochu jsem se bál oslovit ho přímo jménem, ani nevím proč. On ze sebe vydal jen krátké hm. Byl až moc zabraný do prozkoumávání obsahu polistyrénových krabiček s jídlem. ,,Co dělá piko?" Přišel jsem si trapně že se ho vůbec ptám, ale moc jsem to chtěl vědět, možná i vyzkoušet. Musel jsem udělat nějakou blbost, abych to vrátil mámě. Měl jsem v takové chvíli pocit, že si můžu dělat co chci a Yoongiho životní styl mě k tomu ještě víc nabádal.

Zaraženě se na mě podívala, jako by ho překvapilo že to nevím a pak promluvil. ,,Nic extra, zvyšuje sebevědomí, nemáš potřebu jíst ani spát, tlumí bolest, simuluje nával energie, ale dojezdy jsou peklo." Postupně jsem vstřebal informace. Už jsem se chtěl vyptávat dál, ale on mě předběhl. ,,Co si dáš?" Poukázal na hromadu jídla. Já se natáhl po první krabičce jejíž vůně mě neskutečně vábila. Ze stolu jsem si vzal hůlky a pustil se do pokrmu, který mi připomínal kung-pao.

Měl jsem takový hlad, že jsem si ani neuvědomil, že je to šíleně horké a samozřejmě jsem si spálil jazyk a rty. Bolestně jsem zaskučel a trochu nadskočil, nacož Suga zareágoval škodolibým úšklebkem.

,,Už zapneš ten film?" Pobídl jsem ho, abych ze sebe strhl pozornost. Samo sebou zapnul play na ovladači a tím dal video do pohybu.

Někde v polovině filmu jsme oba měli dost a jen jsme vyvaleně leželi a snažili se co nejrychleji strávit tu obrovskou hromadu jídla, co jsme do sebe nacpali. Nebudu lhát, hrozně mě to unavilo. Samotný fakt, že jsem byl vzhůru od pěti od rána, za poslední hodinu jsme vyhulili další dva gramy a ještě jsem se přejedl.

,,Gi proč to děláš?" Zamumlal jsem, z ničeho nic. Tahle otázka mi jen tak prolétla hlavou a já najednou pocítil nutkání dozvědět se pravdu. Ovšem bylo pro mě hrozně těžké ze sebe něco vyblekotat. Těžko říct jestli to bylo tou trávou, nebo tím jídlem. Už jsem byl tak nějak v polospánku, spíš jsem vypadal že mluvím ze spaní.

,,Co jako?" Zaznamenal jsem jeho tichý hlas. Zněl docela nezaujatě. Určitě ani neodtrhl pohled od obrazovky.

,,Proč mě tu necháváš?" Ujasnil jsem, už se mi zavírali oči, bylo moc těžké udržet víčka nahoře a tak jsem je nechal spadnout.

,,Musím si nějak vykompenzovat to svinstvo co dělám." Řekl s naprostým klidem, možná by mě to mělo urazit, ale já byl spokojený, že znám odpověď na svou otázku. Cenil jsem jeho bezprostřední upřímnost. Na nic si nehrál, neměl potřebu vymýšlet si lichotivé lži. To co měl na srdci to měl i na jazyku.

Měl jsem najednou pocit, jakoby se na mě někdo díval a tak jsem z posledních sil otevřel oči a na vteřinu ho zahlédl, jak si mě prohlíží. ,,I tak děkuju." Šeptnul jsem a už nejevil žádnou snahu udržet se vzhůru. Proč taky, zítra vstávám do školy a musím si přivstat, abych si ze starého bytu stihl vyzvednout věci, než se máma a její přítel vzbudí do práce.

,,Nejsi tak drsnej, jak se snažíš vypadat." Vydal jsem ze sebe na konec, než jsem úplně propadnul únavě. ,,Za to ty jsi přesně tak nevinnej jak vypadáš." Odvětil.