Daechwita

45

Od té doby uběhlo jen pár dní. Pár dní neutrálního ticha. Po celou dobu jsem se snažil dělat, že se nic neděje. Že mě to vůbec netrápí. Jenže opak byl pravdou. Zžíralo mě to zevnitř.

Ještě aby ne, když máte pocit, jako by se vás vaše polovička štítila. Nejhorší bylo, že jsem nevěděl co si myslet. A co si myslí on, což bylo možná i horší.

Tentokrát jsme seděli v Yoongiho obýváku, pohlceni omamnou sílou nelegálních látek. Bylo to poprvé od krátkého detoxu, co jsme si oba dali podstivou čáru pervitinu a na oba to působilo víc než dost.

Nevědomky jsem protáčel panenky tak, že bych se nedivil, kdybych je nemohl dostat zpět. Celou dobu jsem si okusoval spodní ret, vnitřní stranu tváří i jazyk. Moje pusa nebyla ani na malou chvilku v klidu. Mé prsty na rukou nezvládli nehybně ležet tam, kam jsem je umístil a nohy si dělali co chtěli a Gi na tom nebyl o moc lépe.

Sledoval jsem, jak se mu hrudník prudce zvedal nahoru a dolu od toho, jak se soustředil na svůj dech. Na krku mu vyskočili žíly a co tři minuty kroutil hlavou, jako by si chtěl prokřupnout krk. Jeho rty byli popraskané a zarudlé a oči mu lítali jako míček uvnitř kufru jedoucího auta. Ah, ale ty oči! Zorničky měl roztažené a tak skleněné. Nemohl jsem se vynadívat, přišlo mi to tak vzrušující.

Sledoval jsem každý jeho pohyb. Vlna vzrušení začala ovládat můj mozek a ten zase zbytek těla. Netrvalo dlouho a já už to nevydržel. Bez jediného podnětu jsem se mu posadil obrkočmo na klín, oděný pět jen do červené mikiny. Paže jsem si opřel o jeho ramena a během vteřiny se mu přilepil na rty. Ten polibek byl prudký a rychlí. Naše jazyky se o sebe třeli tak rychle a celí proces byl tak nepřehledný.

Ucítil jsem studený kov na svém pozadí a následně pevný stisk jeho velkých dlaní. Vždy byl o dost hrubší, když byl sjetej, ale mně to nevadilo.

Čím silnější byl, tím větší pocit jeho vlastnictví jsem měl. Prudce jsem mu tedy na oplátku vzdychl do tváře. Neměl jsem to vyloženě potvrzené, ale z jeho reakcí jsem soudil, že se mu moje hekání a vzdychání víc než líbilo.

,,Kousni si!" Vyhrkl jsem nadrženě, když jsem zaznamenal jeho hladový pohled zaměřený na můj krk. Dokázal by mě na něm laskat celé hodiny, dokud by ze mě nic nezbylo.

Gi neváhal ani vteřinku a silně sevřel mou kůžičku, těsně pod uchem, mezi svými zuby. Okamžitě jsem zaslechl lupnutí a pocítil příjemnou palčivou bolest. Jeho zuby porušili tkáň a z rány se začala valit krev přímo do jeho úst. Díky účinkům Pervitinu mi to přišlo nesmírně vzrušující a jemu taky.

Cítil jsem pod sebou nemalou bouli která tlačila na můj rozkrok přesně mezi penisem a mým vstupem. Schválně jsem na něj dosedl a tím způsobil slast sobě i jemu. Nadrženě jsem si zkousl ret a věnoval mu ten nejchtivější pohled, který jsem dokázal. Chtěl jsem ho v sobě, chtěl jsem cítit jeho tělo na tom svém, chtěl jsem aby všechno vzrušení pocházelo z jeho dotyků. Jenže on mi to nechtěl dát dobrovolně a tak už jsem se ani neptal, byl jsem rozhodnutý vzít si co mi patřilo.

Mé roztřesené prstíky se přesunuli na jeho tkaničku od tepláků, kterou jsem jediným pohybem uvolnil a než byl schopný zareagovat, stáhl jsem lem kalhot dostatečně daleko tak, aby odkryli poklad po kterém jsem tak toužil, spolu s znetvořenou pokožkou kolem. Díky absenci spodního prádla jsem si mohl okamžitě všimnout vystouplých jizev, které se nacházeli všude kde to bylo možné zakrýt boxerkami.

V tu chvíli, jako by v mé hlavě došlo ke skratu a žádná z myšlenek nebyla schopná dojít jakémukoli závěru. Nevěděl jsem, jestli mě to odpuzuju nebo je mi to jedno, nevěděl jsem jestli ho obejmout nebo dělat, že se nic nestalo. Jednoduše jsem neměl páru jak reagovat. Až dokud mě Gi silně nechytil za zápěstí a donutil mě gumu kalhot pustit. Přimělo mě to zahleděl se mu do tváře, ve které se zrcadlilo jen rozhořčení a lítost. Okamžitě mě bodlo u srdce. Nemohl jsem vidět svého prince tak nešťastného.

Rozhodl jsem se ho odměnit sladkým polibkem, který měl říct: To nic, mě to nevadí, ale jeho reakce byla jednoznačná. Uhnul hlavou ještě dřív než jsem se stihl dostatečně přiblížit. Už v tu chvíli mi mělo dojít, že je konec.

,,Gi, nic se neděje." Pronesl jsem klidně a snad i vlídně. Přišlo mi to jako dobrý způsob, jak ho ujistit, že se s tím dá něco dělat. A tak jsem ho chtěl podpořit opakovaným dotekem na jeho délce. Sevřel jsem ho v dlani přes látku kalhot a naivně čekal, že se na mě usměje a dá mi zelenou.

,,Přestaň!" Procedil naštvaně mezi zuby, ale já se nedal. Vjel jsem mu rukou pod kalhoty a spokojeně přejel prsty po hrbolaté pokožce dokud se nesetkali s jeho varlaty.

,,Jimine dost!" Vyhrkl rozzuřeně. Bylo vidět jak je napjatý, jako by čekal na tu poslední kapku.

,,Vždyť se ti to líbí, tak se nech." Uculil jsem se, na rozdíl od něj až moc spokojeně a s rukou mezi jeho nohama jsem se mu přilepil na rty. Bylo mi jedno, že za žádných okolností nehodlal odpovídat. Dělal jsem si s ním co mi přišlo nejvhodnější. Chtěl jsem ho udělat šťastným i přes jeho protest.

,,Už toho nech!" Měl jsem tak zatemněnou mysl vzrušením, že jsem si nebyl schopný všimnout, jak křečovitě přivíral oční víčka, div mu netekly slzy. Vypadal jako by ho něco šíleným způsobem bolelo a já to neviděl.

,,Notak Gi nech mě ať ti udělám dobře." Zavrněl jsem spokojeně a už mu chtěl ukázat jak šikovnou mám pusu, když v tom se do toho vložil sám. Z bolesti a studu se rázem stal vztek a nenávist, která mu vnukla ten ujetý nápad, vytrestat mě vlastní drogou.

,,ŘEKL JSEM DOST?! JSI ÚPLNĚ NATVRDLEJ?!" Zaryl mi prsty, tak hluboko do boků, že se mi později vybarvili ty nejbarevnější modřiny, které jsem kdy na svém těle měl.

Překvapeně a zároveň vyděšeně jsem na něj vykulil oči, když mě hrubě schodil ze svého klína na pohovku. Hlava se mi z toho nepříjemně zamotala, ale to nejhorší mělo ještě přijít.

Než jsem stihl zareágovat a možná se i pokusit bránit, Giho ruka mě přišpendlila ke gauči, aby měl lepší přístup. Během vteřiny jsem pocítil nesmírně nepříjemný tlak tam dole a bolest se stupňovala. Do očí se mi nahrnuli slzy a mě nezbylo nic než se začít zmítat a doufat, že mě pustí.

Nevěřil jsem tomu. Proč by to dělal? Nikdy ke mně nebyl násilný, tak proč teď?

,,Notak Jimine, já vím že se ti to líbí!" Zavrčel zákeřně. Hned mi bylo jasné o co mu šlo. Chtěl mě tím slizkým hlasem a násilnickým chováním vytrestat.

,,Prosím přestaň!" Zakňučel jsem přiškrceně, díky jeho pevnému stisku na svém krku. Nemohl jsem pomalu dýchat, natož mluvit. A jeho pohyby se stále stupňovali.

Měl jsem pocit, že po tomhle už ze mě nic nezbude, že to ani šití nezachrání. Snad jsem byl i rád za podstivou dávku Pervitinu, která mi kolovala v žilách a částečně tlumila, už tak dost nepříjemnou bolest.

,,Až příště řeknu dost, prostě přestaneš jasný?!" Křičel mi do tváře, ale já ho moc nevnímal. Všechnu pozornost jsem směřoval na místo, kde se naše těla spojovala v jedno. Takhle jsem si to nepředstavoval.

Vůbec se mi to nelíbilo a mohl jsem si za to sám. Určitě mohl. Snažil se mi jen ukázat, jak odporně jsem se k němu choval já.

,,Yoongi to bolí." Ani jsem to nestačil doříct a obrátil se mi žaludek. Odvodňování se spojilo jak s fyzickou tak s psychickou bolestí a můj žaludek už to prostě neustál.

,,Budu zvracet! Tak mě pusť!" Vykřikl jsem pohotově z plných plic, aby mě bylo dobře slyšet, byla to otázka života a smrti. Jenže jemu to bylo jedno. Jen se na mě z patra podíval tím nejnenávistnějším pohledem, který jsem u něj viděl a dál agresivně přirážel do mého zuboženého těla.

Netrvalo dlouho a já už to opravdu, i přes všechnu snahu, neudržel. Všechen obsah mého žaludku šel ven a já tomu nebyl schopen zabránit. Stačil jsem jen pootočit hlavu, abych se nezadusil. A jemu? Jemu to bylo fuk. Jako by si mě vůbec nevšímal až do doby jeho vrcholu. S několika hlasitými výdechy a prudkými přírazi se do mě udělal a pak jako by nic se zvedl, vzal si z lednice víno a odešel do svého pokoje.

Nechal mě tam ležet ve vlastních zvratkách, jako nějakou pouliční kurvu! Z očí se mi valily slzy a můj vzlykot nešel zastavit. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by byl takový. Snažil se mě potrestat a podařilo se mu to.

Mohl jsem si za to sám. Jen mě nikdy nenapadlo, že by toho byl schopný.