Daechwita

16

Jimin

Jeho chování bylo tak zvláštní, i to jak o sobě mluvil. Taková jistota se kterou vystupoval byla opravdu obdivuhodná. I když jsem cítil, že z jisté části je to jen přetvářka. Pokud to byl opravdu jen herecký výkon, musím uznat že byl úžasný herec. O to víc mě lákalo o něm zjistit co nejvíc.

Proseděli jsme vedle sebe celou noc až do pěti do rána. To už nám přišlo zbytečné jít spát. Co bylo zvláštní, ani jsem neměl strach, že bych ve škole usnul. Tak nějak mi bylo stále fajn, necítil jsem se unaveně.

,,Nechceš si ještě dát? Myslím že ti to do školy bodne." Opravdu jsem se nad tím zamyslel. Nechtěl jsem chodit do školy sjetej, hulení mi stačí, ale měl jsem v plánu promluvit s klukama a na to jsem odvahu neměl, tudíž jsem souhlasil. ,,Když budeš od té dobroty."

Dali jsme si oba ještě čáru a pak jsme se začali chystat na další den. Yoongi mi opět půjčil to co jsem měl před několika hodinami na sobě. I když se mu to chvíli z nějakého důvodu nezdálo, nakonec povolil. Pomohl jsem mu trochu poklidit byt, protože za tu dobu jsme tu udělali docela svinčík.

Stál jsem u dřezu a omýval poslední skleničky ze kterých jsme si večer připíjeli.

Cítil jsem se tak dobře. Nebyl jsem nijak zvlášť unavený, ale bylo znát, že už jsem vzhůru déle jak dvacet čtyři hodin.

Bylo mi fajn. Všechny ty myšlenky na sračky, které mě trepili, zahnala konverzace s Yoongim. Mezi námi, když jsme byli sami, přišel mi uvolněnější. Neměl takovou potřebu se přetvařovat, čehož jsem si vážil.

,,Posloucháš mě?" Jeho hlas mě vytrhl z myšlenek, málem jsem kvůli tomu rozbil tu nerozbitnou skleničku.

Věnoval jsem mu zmatený pohled. ,,Říkám že tě můžu odvést do školy, už jsem tam dlouho nebyl a musím se ukázat jestli chci projít." Stál kousek odemě a já poslouchal každé jeho slovo, aby mi něco neuteklo. Po celou dobu jsem s ním udržoval oční kontakt.

,,Jsi v pohodě?" Nakrčil tázavě obočí, když mi odpověď trvala moc dlouho. ,,Jo, jo to by bylo fajn." Uculil jsem se.

Projížděli jsme kolem školy, aby Gi zaparkoval na parkovišti. Pohledem jsem skenoval školní zeď jestli u ní náhodou nestojí kluci a samo sebou že tam byli.

Žaludek se mi nepříjemně stáhl při představě, čemu teď musím čelit. Byl jsem rozhodnutý říct jim pravdu. Nemůžu to před nima tajit, když teď u Sugi budu bydlet. Jen musím zařídit, aby se Yoongi nedozvěděl, že oni to vědí. I když mi mohlo být divné už v tu chvíli, že chce abych měl tajemství o našem vztahu a přitom mě do školy vozí autem. Prostě jsem pomalejší.

Jen co motor staršího bavoráku přestal vrnět, oba jsme vystoupili. S obyčejným ahoj jsme se každý rozešli jiným směrem. Jako by jsme se nikdy neviděli, což bylo dost zvláštní, ale byla to poslední věc, která mě trápila.

Čím víc jsem se blížil ke klukům, kteří už si mě bez pochyb všimli, začal jsem se trochu potit. Zorničky se mi určitě rozjeli do všech stran už před hodinou při posledním nápalu a já měl jsem strach, že si budu šlapat na jazyk. Čím dýl jsem byl pod vlivem, tím hůř se mi mluvilo, protože jsem toho chtěl říct tolik, že to moje pusa nestíhala.