Daechwita

49

Doporučuju pustit si k tomu tuhle písničku

Čas mi začal plynout velmi zvláštním způsobem. Dny se slévali do sebe a jen z těží jsem se orientoval v událostech a datumech. Každá vteřina byla nekonečná, ale zároveň utekla tak strašně rychle. Zpětně mi ten čas přišel naprosto nevyužitý i když jsem měl neustále co dělat, abych denně splnil plán. Ať už šlo o školu, prodávání drog nebo okrádání různých lidí, aby jsme si s Yoongim vydělali dost na drogy a účty.

Než jsem se nadál, uplynulo dalších několik týdnů. Možná měsíců. Těžko říct. Odhadem šlo o tři měsíce, ale nikdy jsem neměl motivaci se nad tím zamýšlet a zjišťovat pravdu. Nebylo to pro mě vůbec podstatné. Mé priority naprosto změnili tvář.

Měl jsem pocit, že jsem s Yoongim a jeho kamarády odjakživa. Byli jsme spolu neustále. Vlastně jediná chvíle, kdy jsem byl sám, byla ta, kdy jsem byl ve škole. Což nebylo moc často. Přes to, že za chvíli měli být závěrečné zkoušky a já měl na kontě pouze velkou spoustu zameškaných hodin, moc jsem si s tím hlavu nedělal. Změnil jsem pohled na úplně vše v mém životě i v životech ostatních.  Chtěl jsem jen tři věci; víno, pervitin a Yoongiho tělo.

,,Nad čím tak prémýšlíš?" Zavrněl mi můj spanilý princ těsně u ucha, než se mi přisál ke krku, přesně tak, jak mi z toho opravdu silně cukalo v rozkroku. A on to moc dobře věděl.

,,Nad ničím." Odvětil jsem stále zamyšlený, načež jsem se k němu otočil čelem. Nutně jsem mu potřenoval vidět do očí. Jeho široké zornice ve mě pokaždé rozpoutali hurikán chtíče a vzrušení. Srdce mi každou vteřinou, při pohledu do jeho očí, praskalo ve švech ze vší tý lásky, kterou jsem k němu cítil.

,,Nelži. To by ses netvářil takhle.-" Pro názornou ukázku nakrčil nos a přivřel oči, což vypadalo vtipně a zároveň roztomile. Neubránil jsem se záchvatu smíchu a něžným rozplývání nad jeho osobou.

Leželi jsme společně v Giho ložnici na ustlané posteli. To se do teď nikdy nestalo. Ložnice byla jeho nepřímo stanovená svatyně.

Nikdy jsem si nedovolil zalézt do jeho postele. A ani on už v ní nespával. Vlastně byla netknutá od doby, kdy jsme si uvědomili, že náš vztah není jen kamarádský.

Nikdy jsem se ho na to nezeptal. Věřil jsem že měl opravdu dobrý důvod, jinak by to přeci nemohlo dávat smysl. A za tu dobu mi bylo jasně naznačeno, že jsou věci do kterých mi opravdu nic není a jen pouhá zmínka o nich by mohla způsobit skutečnou pohromu.

Jenže tentokrát to bylo jiné.

Gi se dlouho nevracel z koupelny a já přestal být trpěliví. Vešel jsem do ložnice a našel ho před zrcadlem na zašupovacích dveřích od skříně. Hleděl na sebe do zrcadla a netvářil se moc spokojeně. Rád bych se zeptal co se mu honilo hlavou, abych mohl vyhodnotit situaci a případně mu jakkoli pomoci, ale Gi byl až moc hrdý na to, aby o tom chtěl mluvit a tak jsem se to rozhodl zachránit svou nevyčíslitelnou přítomností.

S úsměvem jsem mu mezi rty vrazil zapáleného jointa a hned na to jsem nás oba shodil na onu ustlanou postel. Jeho znatelně uvolněné tělo a spokojený úsměv mi prozradil, že se situace v jeho hlavě rychle uklidnila a já za to byl rád.

Jen co jsem ho obdařil upřímným smíchem, potáhl jsem si z onoho brka. Dým jsem mu následně vyfoukl do jeho schválně pokřivené tváře.

,,Co kdyby sis mě vzal?" Vyhrkl jsem bezmyšlenkovitě, aniž by mi došlo že tato věta může mít dva významy.

,,Nemyslíš že je na svatbu ještě brzo?" Zakřenil se pro ten vtip, ale já si všiml toho strachu a překvapení, které se okamžitě pokusil zamaskovat úšklebkem.