Daechwita

36

Ani nevím proč jsme se drželi tak zkrátka. Pod vlivem jsme se líbali na denním pořádku. Možná právě nedostatek omamných látek byl důvod, proč jsme oba měli pocit, že jsme si cizí. Mohu s klidem říct, že nás to hodně ovlivňovalo. Přišlo mi, jako by byl úplně někdo jiný a to měnilo mě.

Jistou chvíli jsem ho propaloval nedočkavím pohledem, se značnou dávkou oddanosti, jenž se mi zrcadlila v očích. Najednou mě přepadnul neuvěřitelný stezk. Zastezklo se mi právě po jeho rtech na těch mých. Vybavil jsem si něco, co mi způsobovalo neskutečný pocit Euforie a co bylo nejhorší, měl jsem to nadosah, stačilo se jen naklonit a vzít si to po čem jsem tak toužil.

,,Mám to udělat?" Pronesl bez jediné emoce, bez jakéhokoliv citu v hlase, přesně jak pro něj bylo typické. Málem se mi pod jeho nesnesitelně kamenným pohledem podlomily nohy.

,,Ano prosím" Odvětil jsem rozhodně, s viditelně zvedlou bradou na důkaz, že si za svým stojím. Zároveň jsem se mu tím podřídil v začínající hře na daddyho a jeho baby boye, o které jsem později zjistil, že si v ní libuje.

Věnoval mi další z jeho pronikavých pohledů a následně mi přiložil dlaň na tvář, za kterou si mě nepatrně přitáhl do krátkého polibku. Naše rty na sobě byli dlouho nehybně natisklé. Nejspíš jsme se oba báli udělat další pohyb, protože jsme věděli, že to vůbec není to co známe.

Nebylo to vyloženě trapné, ale oba jsme věděli, že nám to nezpůsobuje takové potěšení, jako na drogách a to se mi nelíbilo. Chtivě jsem začal pohybovat ústy ve snaze si za každou cenu navodit ten správný pocit, který jsem od toho očekával. Nechtěl jsem si připustit, že náš v tom ovlivňují omamné látky.

Ucítil jsem, jak se jeho rty napnuli do nepatrného úšklebku a spokojeně mi vydechl do polibku. Nejspíš mu bylo jasné o co mi šlo a co mě na tom trápilo.

Oba jsme věděli, že nemáme v plánu nějaké pubertální vykusování na veřejnosti a tak jsme se od sebe po pár vteřinách odtáhli. I přes nedostatek uspokojení, jenž jsem očekával, můžu s klidem říct, že to bylo minimálně příjemné. Líbilo se mi mít ho u sebe tak blízko.

S pohledem upřeným do jeho očí schovaných pod rozčepířenou ofinkou, jsem se pokusil roztahat umírající brko. Příjemně zavánějící dým konopí jsem mu následně foukl přímo do tváře a hned na to jsem mu kouzelnou bylinu předal.

Od odtažení našich rtů mě zkoumavě sledoval tím svým neutrálním pohledem, který mi začínal léz na nervy a zároveň jsem ho na něm měl nejraději. Byla to taková jeho vizitka, věc podle, které bych ho poznal všude a vždycky. Věc pro něj typická.

,,Máš obrovské rty. Jsou jako záchranné balóny." Pronesl z ničeho nic, těsně před tím, než si potáhl. Určitě neměl v úmyslu říct nějakou trapnou lichotku, ale kdyby ano, tohle by byl ten nejmíň povedený pokus.

,,Doufám že ses na tuhle hlášku nikoho nesnažil zbalit." Vysmál jsem se mu. Ani mě to neurazilo. Přirozeně velké rty pro mě byla cenná přednost, kterou jsem očividně disponoval.

,,A o tomhle se ti jako zdálo?" Otázal se Taehyung s nevěřícným pohledem, nad kusem papíru, na který jsem, slovo od slova, napsal celý text záhadné písničky z mého snu.

Souhlasně jsem přikývl a típl vajgl z brka do skleněného popelníku na počmáraném stolku předemnou.

,,A ty si to jako celé pamatuješ?"  Vyptával se dál. Byl jako malé dítě, to asi díky gramovému brku kvalitního skéra, které jsme právě dohulili.

Opět jsem zběsile přikývl hlavou na souhlas, pokoušejíc se zadržet přicházející záchvat smíchu.

,,Hochu to je jako z jiného vesmíru. Jste si jistý, že se to fakt děje?" Ah chudák kluk byl úplně mimo. No co chudák, byl to šťastlivec. Očividně mu letošní tráva vyvolávala naddimenzionální stavy, které jsem mu záviděl.

,,Tae ty už to nehul." Pronesl Yoongi a složil si hlavu do dlaní, jako by si s ním nevěděl rady, což mě trochu vytočilo. Zrovna on by se nad nikoho, ohledně tohoto téma neměl povyšovat.

Už se mi svraštilo obočí a chtěl jsem mu dát najevo svou nespokojenost s jeho chováním, když v tom se zpod jeho dlaní zakrývajících tvář, začal drát histerický smích.

Byl jsem v šoku a nemohl uvěřit vlastním očím i uším. Takový druh smíchu jsem u něj nikdy neviděl ani neslyšel. O to víc mě to vyvedlo z míry.

Ovšem po chvíli, kdy jsem se zaposlouchal do toho nakažlivého zvuku jenž vydávalo jeho hrdlo, jsem nedokázal dlouho odolávat a propukl v ten stejný záchvat.

Když jsme se všichni vydýchali a přestali se hystericky řáchat nad naší zhuleností, pustili jsme se do nahrávání. Když bylo hotovo a přišla část na mixování, posadil jsem se vedle Taeho a lehce se o něj opřel. Bylo mi moc fajn. Dělal jsem něco co mě bavilo s fajn lidmi, kteří mi svou přítomností dělali hezký den. Dovolím si říct, že jsem byl opravdu šťastný.

,,Guys mám vás rád." Pronesl jsem odvážně a zcela upřímně. Bohužel Yoongiho reakci jsem neměl možnost zahlédnout, vzhledem k tomu, že byl otočný k počítá, ale Tae mi věnoval okouzlující úsměv.

,,My tebe taky." Odvětil se zvláštní intonací v hlase. Jako by se tím snažil něco naznačit, něco o čem jsem nejspíš nesměl nic vědět.

Netrvalo dlouho a Yoongi se k nám otočil čelem s vítězným pohledem. ,,Hotovo!"

Písnička byla naprosto dokonalá, dokázal z ní vytvořit mistrovské dílo a já se jí nemohl nabažit. Možná to bylo jen množstvím thc v krvi, jenž mě nutilo myslet si, že je to to nejlepší co jsem kdy slyšel.

S úsměvem jsem se mu díval do očí a hltal každé slovo, které se linulo z reproduktorů v rozích místnosti. Když zazněl poslední tón skladby, podlehl jsem vlivu dobré nálady a  vrhl jsem se mu kolem krku.

,,Jsi úžasný." Zavrněl jsem mu do ucha, na které jsem bezmyšlenkovitě přiložil své rty v něžný polibek.

Celou situaci jsem si uvědomil, až když jsem se lehce odtáhl a tak mohl vidět jeho překvapenou tvář. Okamžitě ve mně hrklo, jako bych najednou naprosto vystřízlivěl.

,,Promiň, to ta tráva.." už jsem chtěl své ruce stáhnout k tělu, pryč z jeho krku, abych přestal narušovat jeho osobní prostor, na který si tak potrpí. Jenže jeho ruce na mých bocích mi v tom zabránili.

,,Udělej to ještě jednou!" Zašeptal mi do tváře a mně rázem stuhla krev v žilách. Z jeho hlasu mi na zádech naběhla husí kůže, pod kterou jsem se nepatrně zachvěl. Neměl jsem odvahu ptát se, jestli to myslí vážně a tak jsem jenom hlasitě polkl a opět mu věnoval letmý polibek na ušní lalůček.

Dal bych cokoliv za to, vidět jak se u toho tvářil. Přál jsem si, aby z toho byl tak hotoví jako já. Ten pohled by byl jistě k nezaplacení.