Daechwita

51

,,Tak prober se! Yoongi otevři oči! Slyšíš?!" Lisa na něj ječela, plácala ho po tváři, tahal ho za všechny končetiny ve snaze ho probrat z bezvědomí. Marně. Už jsem myslel na to nejhorší. Vlastně jsem ani neměl prostor k tomu myslet. Měl jsem jen neskutečný strach a smrt před očima.

,,Strč mu prsty do krku já ho přidržím!" Rozkázala s chladnou myslí. To jsem potřeboval, někoho kdo ví co dělá. Protože já sám jsem jen panikařil, strašně moc jsem panikařil. Srdce mi tlouklo tak moc, div mi nevyskočilo z hrudi. Byl jsem spocený a vyděšený, ale i tak jsem dál dělal všechno co mi řekla.

Prsty jsem mu strčil dost hluboko a opatrně tak, aby mohl dýchat a díky bohu do pár vteřin to z něj všechno šlo ven a dokonce ho to i probralo. Byl úplně mimo. Spocený, zmatený, bledý jako by právě viděl smrt a tak křehký a odporný, jako by už dávno po smrti byl.

,,Ty zasranej idiote!" Vykřikla opravdu agresivně. Dívka sedící přímo vedle nás, jenž mi pomohla zachránit lásku mého života, nyní vypadala jako ztělesněné zlo. Celá její tvář byla rudá vzteky, ale i tak jsem věděl, že byla jen vyděšená stejně jako já, ale dost hrdá a silná na to, aby to zvládla zakrýt.

,,Co se stalo?" Zahuhlal neslyšně. Oči se mu protáčeli vsloup a hlava padala nebezpečně prudce vzad. Sám se nedokázal udržet ani v sedě.

,,Vzal sis toho strašně moc! Můžeš mi vysvětlit, proč si to kurva drát udělal?! Podívej se na sebe! Jak tě mohlo vůbec napadnout vzít si takové množství?!" Byl jsem strašně rád, že jsem s ním tuhle konverzaci nemusel vést já a že mě Lisa tak ochotně zastoupila.

Yoongiho pohled padl na skleněný stůl na kterém bylo rozsypáno dost ketaminu pro celej klub, extáze pro naši partu tak na týden a zbytek pervitinu který vzal bůh ví kde. Byl to odporný pohled. Převracel se mi z toho žaludek, jen jsem si vybavil tu chemicky hořkou pachuť.

,,Koukej se okamžitě vysmrkat než se ti ta poslední dávka začne rozpouštět!" Přiložila mu k nosu kapesník a on přes veškerou zmatenost udělal jak řekla.

,,Kurva modli se, aby to bylo všechno protože jestli tropneš znovu, nechám tě udusit se vlastníma zvratkama, rozumíš?!" Byla opravdu hysterická. Ječela tak nahlas, že to bez pochyb slyšeli jak dvě patra nad námi, tak dvě patra pod námi. Ale mě to bylo jedno. Byl jsem rád, že na mě ty kakaové oči opět zmateně zírali. Bál jsem se, strašně jsem se bál  že už je nikdy neotevře, že už mi nikdy neřekne miluju tě, že už nikdy neuslyším ten jeho sýpaví dech.

Skočil jsem mu kolem krku a nehodlal ho pustit, bylo mi jedno že je pozvracený jak on tak já. Bylo mi jedno že jsme oba smrděli jak opičí výběh a byla mi jedno i rozzuřená Lisa.

,,Málem si mě tu nechal! Málem si mě opustil! Co bych tu bez tebe asi tak dělal?!" Byl jsem v šoku. Ne, byl jsem jako v transu, to je to slovo. Přišlo mi, jako bych dočista přišel o rozum. Nevěděl jsem jestli jsem šťastný nebo plný nenávisti k němu a těm věcem, kterým říká radost.

,,Promiň. Už se to nestane, slibuju." Opravdu jsem si na chvíli myslel, že to myslí vážně. Opravdu jo. Chtěl jsem tomu věřit. Myslel jsem, že přímý střet se smrtí ho konečně přivede k rozumu, otevře oči. A chvíli to tak i vypadalo.

Na chvíli jsme si dali pauzu a šlo nám to. Teda bylo to jiné, možná i divné. Jako by se už nikdy neměl smát, jako už by nikdy neměl mít chuť žít. Byl to úplně jiný Yoongi než kterého jsem znal. Ale byl čistý.

Zaměřil se na práci. Oba jsme se zaměřili na práci. Najednou jsme na to měli tak moc času, kterého bylo třeba využít. A tak jsme začali spolupracovat.