Daechwita

10

Moc mě to nepřekvapilo. Upřímně, kdyby se nezeptal on udělal bych to sám. Jenže jsem nevěděl kde začít, o těhle věcech jsem věděl nula nula hovno. Nechci si vzít něco, co mě hned sundá. Takže teď už jsem jen sbíral odvahu, abych mu svěřil své drogové panenství.

,,Hele do ničeho tě nenutím." Dodal po chvíli ticha, kdy jsem jen mlčky přemýšlel, jak přesně mu říct, že bych si taky něco rád dal. Jenže jsem se cítil jako panic na vejšce.

,,Ne ne, o to nejde. Chci si s vámi dát, ale podívej se co se mnou dělá jedna flaška levného chlastu." Dobře teď jsem ze sebe udělal děcko co ho položí pár panáků. Ale líp jsem to říct nedokázal.

Gi se jen upřímně pousmál. Asi poznal o co mi jde. ,,Neboj nejsem debil. Hele začneme emkem, Víš co to je ne, MDMA. Bude ti po tom fajn, bez dojezdu, na čtyři hoďky tě to hodí do fajn stavu, budeš sebevědomější." Mluvil o tom jako o oblíbené zmrzlině a to se mi na něm líbilo. Tak nějak mě ujistil, že mu můžu věřit a i kdyby ne, už mi nic jiného nezbylo. A jo, měl jsem z toho ohromnou radost.

,,Dobře." Věnoval jsem mu upřímný úsměv. I když jsem tušil, že mi ho neoplatí a že je asi blbost dávat mu najevo větší náklonnost, které by mohl využít, v tu chvíli mi to bylo fuk.

,,Fajn, tvoje hadry jsou v pračce, tak si půjč něco odemě. Cca za půl hodiny budeme muset odejít, mám ještě nějaký vyřizování ve městě." Souhlasně jsem přikývl. Na to jeho "vyřizování"  jsem byl zvědaví, určitě chápete o co šlo.

Nebudu si na nic hrát, od dětství mi tyhle věci přišli strašně cool. Zakázané ovoce přeci chutná nejlíp. Tudíž jsem byl rád, že jsem mohl nahlédnout do zakázaného světa. Ve filmech vám totiž nikdy neukážou celou pravdu.

,,Nechci ti hrabat ve věcech." Pronesl jsem, když už to vypadalo, že mě chce do své skříně pustit samotného. Myslím, že tím jsem na něj udělal dojem. Respektuju jeho soukromí.

,,V pohodě, stejně tam nic tajného nenajdeš, já ještě musím dojít se psem." Dobře taková důvěra mě hodně překvapila, ale fakt jsem ho nehodlal přemlouvat, aby mi to donesl sám.

,,Vem si tam co chceš." Mávl nad tím rukou a pak se se vším bordelem z obýváku vydal do kuchyně. Neváhal jsem ani chvíli, aby si to snad nerozmyslel, i když to bylo fakt divný.

Zvedl jsem se a namířil si to k nejpoužívanějším dveřím v bytě, když nepočítáme ty hlavní. Zrovna o nich jsem tipoval, že se za nimi nachází ložnice a taky že ano.

Když jsem otevřel, naskytl se mi pohled na příjemně zařízenou ložnici. Všechno vypadalo tak čistě, jako by to zrovna přivezli z obchodu. V čele stála velká postel s nebesi, jenž stála na vyvýšeném schodě, před kterým ležel šedivý, huňatý koberec, což mi přišlo jako extrémní klišé. Na protější zdi byla zavěšená středně velká plazmovka, pod kterou stála komoda z dubového dřeva.

Na levé straně od dveří bylo to samé francouzské okno, jako v obýváku, s výjimkou schodu na kterém jsme prve hulili. Zbývala už jen zabudovaná skříň od podlahy ke stropu s posuvnými dveřmi. Hned jak jsem ji otevřel uhodila mě do nosu nádherná vůně. Všechno oblečení bylo čistě vyprané a vonělo jako Yoongi, jen bez stop konopí a potu.

Popadl jsem první černé džíny, které jsem našel a nasoukal jsem se do nich. Byli trochu větší v pase, ale to zachránil můj velký zadek. Byl jsem nucen ohrnout nohavice, jinak bych je tahal po zemi jak kočka koťata.

Na jedněch z posuvných dveří se nacházelo velké zrcadlo, ve kterém jsem se prohlédl. V té dlouhé mikině jsem nevypadal vůbec špatně, ale rozhodl jsem se jí vyměnit.