Daechwita

33

,,Už vím, proč jsem si tě vybral." Zavrněl mi do krku a následně své rty přesunul na ty mé. Vtiskl mi motýlí polibek, ze kterého jsem se málem roztekl a následně se mi dlouze zahleděl do očí.

,,Co je?" Vydechl jsem krapet zmateně jeho počínáním. Ovšem on se k odpovědi neměl, pouze záporně zavrtěl hlavou, což mi moc neporadilo, co má asi na srdci.

Opět jsem začal propadat pokušení dotknout se jeho tváře, kterou si tak chránil. Opatrně jsem mu prsty odhrnul pramínky vlasů z čela, čímž jsem odhalil masivní jizvu v plné kráse. V jeho očích se mihlo něco, co mi dalo jasně najevo, že se mu to nelíbí, ale jakoby se kvůli mě přemohl a těch pár minut to vydržel.

Přiložil jsem mu dlaň k tváři a pokusil se palcem opatrně přejet po vystouplé tkáni. Ovšem to mi bylo hned zatrhnuto. Yoogiho prsty obmotali mé uzoučké zápěstí a pohledem, jako by mě prosil, abych to nedělal.

,,Bolí to?" Optal jsem se starostlivě, rozhodnutý nechat ruku tam, kde byla.

,,Trochu." Odpověděl napjatě, jako by čekal, že se mu za to budu smát. Dával mi jasně najevo, že to je jeho největší slabina.

Stále jsem neměl odvahu, ani tu drzost, zeptat se ho kde k ní přišel. I když se mi o něco víc otevřel, na tohle téma byl očividně velmi háklivý a já nechtěl pokoušet štěstí.

,,Jsi krásný..." Možná to bylo to, co potřeboval slyšet. Možná si díky ní přišel ošklivý. Což vůbec nebyla pravda. A já se ho rozhodl přesvědčit o opaku.

Opatrně, tak aby si kdykoliv mohl říct, že je mu to nepříjemné, jsem se sklonil k jeho tváři a věnoval mu ten nejopatrnější polibek nad obočí, tam kde jizva začínala. K mému překvapení sebou ani nehnul a jen se mnou nechal opečovávat.

Těch polibků jsem mu uštědřil ještě několik, než jsem se odtáhl, abych se mu znovu podíval do očí. Byli plné zvláštního plamene. Jako bych tím oživil něco, co už bylo na pokraji života.

,,Měli by jsme to tu dodělat, ať jsme brzo doma." I když nerad, musel jsem přerušit tuhle naší překrásnou chvilku. Yoongi pouze souhlasně přikývl. Tudíž jsem své nadržené pozadí, přesunul z jeho klínu zpět do vzpřímené pozice.

,,Ale tu fotku si stejně beru." Pronesl rozhodně a také se zvedl na vlastní nohy. Na to jsem nemohl zareagovat jinak, než drobným úšklebkem.

,,Jsem zvědaví, kam si ji vystavíš." Odvětil jsem, zabraný do třídění zbytku věcí.

,,Opatrujte se." Popřála nám babička hodně štěstí do budoucna. Všichni jsme spolu povečeřeli a k mému překvapení to vůbec nebylo trapné.

Babička vyzvídala čím se vlastně Yoongi živí a jak jsme se poznali. Nějakým způsobem se z toho s přehledem dokázal vymluvit, za to měl ode mě velkou poklonu.

  Cenil jsem si toho, že nepřišla řeč na jeho rodinu, nechtěl jsem vyvolávat nepříjemnou atmosféru. Ani já už jsem se ho víc nedovolil zeptat na biologickou rodinu. Byla to jeho věc.

A byl jsem moc rád, že nás vzala bez předsudků, kdo by řekl, že jediný tolerantní člověk v mé rodině bude zrovna ona. O to víc mě mrzelo, že jsem jí opouštěl.

,,Jimine, chtěla jsem ti ještě poradit... už jsi velkej a měl by sis k sobě někoho najít. A řeknu ti čím jsem se řídila já ve tvém věku. Do postele si můžeš přitáhnout kde koho, ale pravý smysl vztahu je najít si k sobě někoho, s kým si budeš mít neustále co říct, s kým budeš chtít trávit všechen svůj čas a v kom budeš vidět oporu." Chytila mě za ruku a počkala než Yoongi odejde napřed, aby mi předala důležitou radu do života. Prve mě to pobavilo, ale čím déle mi tato slova ležela v hlavě, tím víc jsem si je bral k srdci. Ona věděla co říká.