Daechwita

11

Ze začátku jsem byl docela dost nervózní, ale po nějaké chvíli mi to začalo být fuk. Vlastně jsem se těšil. Měl jsem šanci udělat dobrý dojem a možná i něco málo získat. Když ne, alespoň jsem nemusel mrznout venku nebo trčet v autobuse. Navíc jsem měl z nějakého důvodu extrémní energii a náladu šířit své veselé já mezi všechny lidi kolem.

Cesta nebyla nijak zajímavá, na místě jsme byli poměrně rychle i přes několik zastávek. S Yoongim jsme si poměrně dost povídali i když  to většinou bylo jen o drogách. Byl jako vyměněný a já se vedle něj taky cítil jako jiný člověk, ale možná to spíš bylo tím emkem co mi kolovalo krví.

Na místo setkání jsme dorazili jako poslední. Nešlo o nic tajného, sešli jsme se na parkovišti před obchoďákem. Gi říkal, že je to jejich obvyklé místo. Takové to kam když přijdete, máte vždy jistotu, že někoho potkáte.  Nebo alespoň tak mi to řekl, já nikdy neměl tolik přátel ani známých.

Z dálky jsem poznal Namjoona s Lisou. Čekal jsem jich víc co si budeme, ale v hloubi duše se mi i ulevilo. Chvíli na mě oba tupě zírali a bylo vidět, že si vyměnili znepokojené pohledy, ale mě to moc neodradilo. Spíš mi to vrtalo hlavou. Cítil jsem se dost sebejistě a jejich výrazi mě vůbec neohrožovali.

Yoongi se s obouma pozdravil a pak přišla řada na mě, ale Lisa mě nenechala ve štychu. ,,Ahoj Jiminie" zaculila se a objala mě kolem krku. Vůbec jsem to nečekal, ale když jsem se jí podíval do očí, rozšířené zornice mi prozradili čím to její impulsivní chování je. Byla úplně na stejné vlně jako já, ne-li víc.

,,Ahoj." Usmál jsem se na ní. Najednou jsem si přišel, jako by jsme si byli rovni a byl to báječný pocit. Víte každý nerd sní o tom, že se bude bavit s těmi cool lidmi a mně se to asi začalo plnit.

Dokonce i Namjoon mě pozdravil, čehož jsem si upřímně vážil. Natáhl ke mně ruku a plácnul si se mnou, tak jak to dělají ve filmech. Teď už jsem si z nějakého důvodu dokázal představit Jina po jeho boku. Když se k němu bude chovat hezky ať si dělají co chtějí. Ale běda.

Společně jsme se vydali na místo určení a vzhledem k tomu, že se Yoongi zapletl do rozhovoru s Joonem na mě zbyla Lisa. ,,Tak co umíš zpívat?" Rozpoutala konverzaci. Upřímně zpěv byla jednu dobu moje velká vášeň, ale pak jsem začal mít jiné záliby a nějak na to začal sedat prach. ,,Jo, dřív jsem byl ve sboru, ale už je to dlouho."

,,Zásah. Říkala jsem si že máš příjemný hlas, musíme něco zkusit nahrát." Uculila se, vypadala opravdu uvolněně.

Nabídka se mi líbila, ale nějak jsem to vypustil z hlavy. Cestou jsme si spolu ještě dali cigaretu a když jsme přišli na místo, nestačil jsem se divit. Možná to bylo tím, že jsem si zvykl na Yoongiho luxus a nečekal jsem takovou díru.

Dům do kterého jsme měli jít byl opravdu starý. Na hodně místech znehodnocený grafitami, většina oken byla vysklená a hlavní dveře sotva drželi v pantech. Uvnitř společné chodby to smrdělo plísní a starobou, ale když mě dovedli ke dveřím od bytu ulevilo se mi. Nebyl to žádný přepych, ale horší, jak u mě doma to taky nebylo.

Za vchodovými dveřmi, které se mimochodem zdáli být z nedobitného materiálu, se nacházela malá předsíňka a hned za ní o dost větší místnost, ve které se nacházela kuchyňská linka a zařízení vhodné do obýváku. Připomínalo mi to garzonku, s tím rozdílem, že tu byla ještě místnost na víc a to studio.

Když jsem si vše důkladně prohlédl, všiml jsem si i Taehyunga na gauči, seděl k nám zády, čelem k prosklenému okénku do studia a jen se za námi ohlédl. Nejvíc pohledem zůstal vyset na mně, to už mi začalo být lehce divné. Jestli mě tu nechtějí proč mi to nabízeli? Čekal jsem nával nervozity, ale nic takového nepřišlo. Sebejistě jsem pozdravil a pak se usadil do křesla hned vedle Yoongiho. Ne nejsem jak jeho pejsek! Jen je to člověk, kterého z těchto lidí znám nejdéle...