Daechwita

6

S úsměvem jsem si zprávu četl pořád dokola. Text byl opravdu dobrý, moc jsem si přál slyšet ho rapovat naživo.

Víc než já jemu, to on se dostával pod kůži mě. Asi jsem si neuvědomoval, jak velké riziko podstupuji, když si dovoluji takhle uvažovat nad Min Yoongim.

Po několika minutách neustálého přepisování zprávy, kterou jsem se mu chystal odeslat, jsem mu tedy konečně odpověděl.

Me:
Měl by si to nahrát :3

Pak mi to došlo. Kde sakra sebral moje číslo?

To z něho dostanu někdy jindy. Dnešek byl fakt náročný a já byl vzhůru déle než jsem byl zvyklí.

Hodil jsem sebou do peřin a do několika minut usnul.

Ráno bylo náročné, vůbec se mi nechtělo vstávat, ale hnala mě myšlenka, že to nemůžu vzdát a nechat matku tak jednoduše vyhrát. A taky na mě čekali kluci a možná i někdo jiný.

Po nekonečně dlouhé jízdě autobusem, jsem vystoupil na zastávce nedaleko naší školy. Jen co jsem se vyškrábal do toho šíleně strmého kopce, uviděl jsem kluky, kteří už na mě čekali s cigaretou. Ovšem bylo jich o jednoho víc.

Už z dálky jsem poznal že jde o Namjoona. To mě vůbec nepotěšilo. Zavalil mě nepříjemný pocit, že mi něco uniklo. Ovšem nemohl jsem to dát moc najevo. Nechtěl jsem kazit atmosféru.

Vypadali, že jsou dost zabraní do rozhovoru který vedli. Tudíž si mě všimli, až když jsem byl pár metrů od nich. ,,Co řešíte?" Neobtěžoval jsem se ani pozdravit, místo toho jsem všechny postupně objal, až na Rap Moona. Jen jsem si s ním vyměnil tolerantní pohled.

On nebyl jako Yoongi. Měl jsem k němu mnohem větší odpor. Když jsem kolikrát viděl co provádí, zježili se mi chlupy na krku.

,,Ehm o ničem." Pokusil se hned zalhat Jungkook. Ale znám toho kluka už nějakou tu chvíli a bylo mi jasné, že mi lže přímo do očí a ještě ke všemu tak špatně.

Věnoval jsem mu pohled: tak to koukej vyklopit a on viditelně znervózněl. Než mi to ale stihl vysvětlit, pustil se do rozhovoru šmejd číslo jedna. ,,Mluvili jsme o tom, jak tě včera přivezl Suga, celé je to až podezřele zvláštní." Pronesl na plnou hubu bez jakéhokoliv zdráhání.

,,Jo asi tak jako to, že ty chodíš na randíčka s Jinem a teď se tu se mnou vybavuješ." Vyprskl jsem, jako podrážděná kočka, které někdo šlápl na ocas. Nelíbilo se mi co tím chtěli naznačit. Od kluků bych to čekal, ale od Namjoona, nejsou náhodou kamarádi? A vůbec, nic mi do toho není. My dva spolu husy nepaseme.

,,Proč tě vůbec přivezl?" Zeptal se Hoseok, který včera chyběl a já ve vteřině zbledl. Nelíbilo se mi kam to vedlo. Hlavně proto, že jsem stále nevymyslel žádnou dobrou výmluvu. ,,Do toho vám nic není!" Odvětil jsem nakonec sebejistě. Bylo mi nepříjemné, že jsem jim musel něco tajit, ale nechtěl jsem zradit Yoongiho důvěru. Přišlo mi, jako bych mu to dlužil. Držet jazyk za zuby byla malá cena za to, co pro mě udělal on.

Všichni až na Rap Moona se na mě podívali nechápavě a lehce ublíženě. Určitě je překvapilo, že jim to nechci říct, bylo u nás zvykem, že si říkáme všechno a teď...