Daechwita

21

Po nějaké době jsem se uklidnil a v tu chvíli se i vymanil z jeho objetí. Ne že by mi bylo nepříjemné, právě naopak, ale celá ta situace začínala být úplně divná. Spíš trapná.

Utřel jsem si tváře do dlaní, abych zakryl, že jsem plakal, i když jsme u toho oba byli, tudíž nemělo cenu si na něco hrát.

Yoongi

Trochu mě zamrzelo, že se odtáhl. Poprvé za dlouhou dobu mi něčí objetí bylo příjemné a on ho tak rychle přeruší? Proč?! Ale nedal jsem nic znát. Je to slabost a já nechci, aby věděl že jsem slabý.

Prsty jsem si přejel po slepené pokožce na tváři. Byla ulepkaná od potu a slz což mi bylo nepříjemné. ,,Dojdu si do sprchy, je vyndané to jídlo od odpoledne, mohl by si ho ohřát?" Neprosil jsem. Zásadně nikdy jsem neprosil. Když jsem něco potřeboval, vždy jsem to sformuloval do otázky. Ať si druzí myslí, že je to jejich rozhodnutí, vše co pro mě dělají. Až potom jsem ochotný poděkovat.

Jimin jen přikývl, což byla poslední věc, která mě brzdila od sprchy. Sebral jsem si tedy svých pět švestek a vydal se do koupelny v ložnici. Automaticky jsem se vysvlékl do naha s tím, že si vlezu do sprchy, ovšem pohled mi, jako téměř vždy, zůstal vyset na odrazu v zrcadle.

Pohlédl jsem na svá, jizvami zohavená stehna. Několik jich bylo opravdu vysoko, ale vždy jsem si dával pozor, aby nebyli tolik vidět. V rámci možností. Všechny jizvy byli stejně vystouplé, jako ta největší na mém obličeji. Ale ta jediná, jako by měla vlastní charakter a vlastní příběh, který bych nezapomněl ani kdybych chtěl.

Možná jsem litoval vlastních činů, když jsem na výsledek hleděl v zrcadle. I když jsem věděl, že v době, kdy každá z nich vznikla, jsem si nepřál nic jiného, než uniknout tomu zmatku ve své hlavě i srdci, uniknout před tou bolestí, která mě uvnitř pomalu, ale jistě ubíjela, ne-li zabíjela.

Raději jsem pohled odtrhl a zavřel se ve sprchovém koutě. Co se stalo, stalo se, lítost s tím nic nenadělá. Každá z nich má důvod. Každá z nich měla a má důležitou roli. Jsou mojí součástí, stejně jako démoni, co mě budí ze spaní, i ti co mě chodí strašit i když nespím.

Jimin

Jen co odešel já se vydal do kuchyně připravit jídlo, které nám tu leželo od rána. Od té doby jsme už nic nejedli a já měl docela hlad. Obě porce nedknutého jídla jsem na sebe naskládal do mikrovlnky a dal je ohřát. S tím jsem se posadil na barovou stoličku u kuchyňského ostrůvku a hlavu položil do dlaní, jenž jsem měl opřené o pult.

Fuj to bylo fakt nepříjemný...

Jen co mi hlasité cinknutí oznámilo, že je jídlo teplé, protřel jsem si oči a vydal se to vyndat. Hned jsem krabičky odnesl na stůl v obýváku i s hůlkami. Posadil jsem se do tureckého sedu na pohodlný gauč a zády se opřel o opěrku, na kterou mi hned padla hlava. Potřeboval jsem se trochu protáhnout.

Když jsem čekal dýl než mi přišlo zábavné, natáhl jsem se po svém telefonu, který ležel na minibaru hned vedle. Jen co jsem ho zapnul vyskočili na mě nové upozornění.

K mému údivu mě na instagramu začala sledovat hrstka lidí se kterými jsem se během těchto pár dnů seznámil a dokonce mi přišlo pár oznámení o nových zprávách.

la.li:
Nazdar Mochi vyřiď Yoongimu že jsem všechno prodala a zjisti v kolik budou zítra srazy. 👸

yang.coock:
Kámo hned mi napiš musím ti všechno říct!🥵

j.hope:
Docela podraz...

jinnie:
Hobi dělá zle, už nevím co s  ním...

gucci.manV:
Nevíš co Jungkook rád pije?
A jakou má rád trávu?
Mám sehnat i nějaký prášky?

Tolik zpráv jsem měl naposledy... no nikdy. Možná mě potěšilo, že je o mě takový zájem, ale do odepisování se mi nechtělo. Chtěl jsem počkat na Yoongiho, dát si špeka a jít si ještě na chvíli lehnout. Bylo něco kolem páté hodiny ráno, na což jsem zvyklí, vstávat tak brzo, ale když si můžu pospat udělám to.

Ač nerad, začal jsem na všechny zprávy odpovídat. Lise jsem to jen osrdíčkoval, aby věděla, že jsem si to přečetl a že na to myslím.

Začal jsem u Hoseoka který byl jako jediný aktivní v tuhle brzkou hodinu.

pompomin:
Co se děje? Jin říkal že zase děláš brikule...

j.hope:
Já nic nedělám! To on toho dělá až moc... já chápu že v našem vztahu nechce pokračovat, ale bolí mě ho vidět s RM, chápeš..? O to víc to bolí když na mě teď serete i vy, s tou vaší novou partičkou.

Ta zpráva mě donutila zamyslet se nad celou tou situací, asi jsem mu na to neměl co říct. Ale musel jsem nějak odpovědět.

pompomin:
Co ti na to mám říct?
Já přece nemůžu za to v jaké jsem teď situaci, to víš...
Co ti na klucích tak vadí?

j-hope:
Víš že na nich vůbec nic...
Vadí mi že kvůli nim zapomínáte na mě...

Vyrazil mi dech. Chtěl jsem se bránit, že to vůbec není pravda, ale když jsem se nad tím zamyslel, vyvrátit jsem to nemohl. Asi jsme ho opravdu zazdili a začalo mi to být hrozně líto.

pompomin:
Hobi moc mě mrzí že to tak vidíš,  asi jsem si to neuvědomil, promiň.
Dneska jdeme ke klukům do studia, zeptám se Yoongiho jestli můžeš jít taky dobře?❤