Daechwita

13

,,Chcete to slyšet?" Otázal se Yoongi po pár minutách, kdy jsem pečlivě sledoval jeho práci na počítači, i když jsem absolutně nevěděl, co vlastně dělá.

,,Tak už to pusť!" Vypískl jsem nadšeně a ostatní mi okamžitě přitakali.

Písnička byla přesně taková, jak jsem si ji představoval a měl jsem z toho šílenou radost. I ostatním se líbila. Ale mě zajímal názor jen jediné osoby.

Celou dobu jsem sledoval Yoongiho výraz ve tváři. Byla šíleně kamenná, jako by byl už pár dní po smrti. Ale díky bohu se ke konci pousmál.

,,Zní to fakt dobře, díky." To poděkování pronesl téměř neslyšně, snad abych to slyšel jen já. Trochu mě píchlo v podbřišku. Hodně to pro mě totiž znamenalo, i když to byla blbost. Snažil jsem se mu vykouzlit úsměv na tváři, protože se sám smál tak málo. A přitom mu to tak slušelo.

Opravdu mi od doby, co jsme si spolu dali první čáru, přišel jako úplně jiný člověk. Na jednu stranu mi to přišlo hrozně zajímavé a na tu druhou mě štvalo, že takoví není pořád. Kdyby to bylo na mně, měl by být pod vlivem neustále.

,,Měl by ses tím živit, určitě by ses prosadil... a pak by si nám všem kupoval perník." Zakřenil se zasněně Taehyung. Opravdu mě to těšilo. Alespoň tak jsem se cítil, že nejsem úplná sračka k ničemu.

,,Tomu věř." Když mi bylo nejhůř, někdo mě alespoň pochválil za zpěv. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale teď mi mozek šrotoval na dvěstě procent a já si začal uvědomovat, jak je tahle věc pro mou existenci důležitá.

Měl jsem obrovské nutkání dotknout se Giho ruky, abych mu tím dal najevo, jak moc si cením, že mi otevřel oči a dovolil mi něco takového zažít. Víte, ten stav se nedá tak dobře popsat, to prostě musíte zažít. Ale nedovolil jsem si ho dotknout ani na setinu.

,,Hele guys, jak jste se vůbec poznali." Vyzvídal jsem po chvíli. Chtěl jse zmenit tema a tohle bylo téma, které jsem si nemohl odpustit. Oni jsou fakt hustý a příběhy o tom, jak se dali dohromady, určitě stojí za to.

Než se všichni vúbec stihli dohodnout, kdo začne s vyprávěním, jednohlasně zvolali. ,,Seznámil nás Yoongi."

Trošku jsem přimhouřil oči. Tohle mi fakt jako odpověď nestačí. Z krabičky cigaret, která ležela na prostém dřevěném stolku, počmáraném od nohy až k desce, jsem si drze nabídl cigaretu, kterou jsem ihned zapálil. Už mi došlo že v tomhle bytě to nikdo neřeší.

,,Dobře a jak jste se seznámili s Yoongim?" Hodil jsem po něm krátký, ale zvídavý pohled typu já to z nich dostanu a ty tomu nezabráníš.

,,S Lisou se známe od dětství. Naše matky se hodně kamarádili. Namjoona jsem poznal na ulici, když jsem začal prodávat. V tu dobu byl jen dítě co to kupovalo a Taeho jsem poznal až na střední." Pronesl stručně Yoongi. Upřímně jsem nečekal, že se mi odpovědi dostane zrovna od něj.

,,A co jako děláte? To máte vlastní gang nebo tak?" Uculil jsem se zvědavě načež se všichni pobavěně pousmáli. 

,,Ne šašku. Měl by ses přestat tolik koukat na filmy." Rejpnul si do mě Joon.

,,Fakt, takhle to nefunguje. Hele ve zkratce, jsme lidi co se baví fakt na plno a jsou ochotný položit život za rodinu. My jsme něco jako odpadlíci chápeš, zbyli jsme na sebe a právě proto na sebe nenecháme dopustit. Žádný války gangu ani střílečky v tom nehledej." Vysvětlila mi Lisa. Měla u toho dost vážný výraz a já tak hltal každé její slovo. I na ní bylo vidět, že si ten výklad užívá.