Daechwita

5

Upadl jsem opravdu do hlubokého spánku, po celou noc se mi nezdálo nic co bych si ráno pamatoval. 

Vzbudil mě až budík, který jsem si stihl nastavit počas večeře.

V bytě bylo naprosté ticho, byl jen slyšel ruch z ranní ulice. Venku byla ještě dost tma a stále svítily lampy, miloval jsem tyhle, jak jsem jim s oblibou říkal, noční rána. Bylo to něco, co jsem nedokázal popsat, v takovou chvíli se mi dýchalo jako nikdy jindy.

Hned jsem vstal a vydal se k nejbližšímu vypínači, samo sebou hned jak mě doslova oslepilo světlo, začal jsem litovat. Protřel jsem si oči a porozhlédl se. Binec, který si pamatuji z večera, byl uklizený a nádobí umyté.

V klidu jsem se rozkoukával a v tom někdo strčil klíče do zámku od vchodových dveří. Cuknul jsem sebou, protože to byl ten nejhlasitější zvuk, který jsem od probuzení slyšel a to dost nečekaně. Jen co se dveře pootevřeli, do bytu vběhla fenka rotvajlera a hned za ní rozcuchaný Yoongi. Vypadal, jako by právě vstal. Bylo to roztomilé, i na něj...

Věnoval mi znepokojivě dlouhý pohled, než za sebou zabouchnul dveře. ,,A-ahoj." Zakoktal jsem ranním chrapláčkem a on mě také, i když asi jen ze slušnosti, pozdravil. Bylo mi to dost trapné, včera to bylo lehčí, byl jsem hodně pod vlivem a vůbec jsem tak nepřemýšlel o tom, co jsem říkal.

Tohle bylo jiné. Nevěděl jsem co říct a tak jsem tam jen tak stál v jeho dlouhé mikině, která mimochodem nádherně voněla, a přemýšlel co teď. Ovšem než jsem něco stihl vymyslet on promluvil.

,,Cca za 20 minut jedu do města, tak kdyby si chtěl odvést do školy..." Nabídl mi neůplně, když procházel kolem procházel do kuchyně. Ta byla od obýváku oddělená jen delším ostrůvkem a párem dřevěných sloupů.

,,To by bylo super." Vyhrkl jsem najednou, jako bych měl omezený čas, ve kterém můžu tuto nabídku přijmout.  ,,Jen si dojdu vedle pro věci. " Dodal jsem a v zápětí na sebe začal soukat kalhoty. Jeho mikinu, jenž mi byla propůjčena, jsem vyměnil za své propocené triko a otrhanou mikinu s bílou kostkovanou košilí.

Pak jsem vyběhl z bytu a potichu, jako myšk, jsem se vydal do svého pokoje pro učení a nějaké věci k fotrovi. Plán byl jasný. Už se sem nikdy nevracet. Doufal jsem, že v Busanu ještě najdu místo, kde bych mohl přežít poslední rok školy, než se budu moct osamostatnit.

Při návratu jsem do vedlejšího bytu jsem zjistil , že Giho dveře jsou pootevřené. Nevím proč, ale donutilo mě to se pousmát. Bylo to malé gesto.

Jenže než jsem do nich stačil jen strčit, abych mohl vejít, dveře se téměř rozrazili a v nich Suga, který se chystal ven. Už měl upravené vlasy, s velkou pravděpodobností opláchnutý obličej a stylový outfit, který se skládal z cargo kalhot s kšandami, jenž mu vyseli u zadku, široké mikiny s klokankou a steel. Musím uznat, vypadal moc dobře.

Následoval jsem ho ven, až ke staršímu černému BMW, které stálo před vchodem. Bylo vidět, že je udržované a i se sníženým podvozkem. Byl to styl, který se mi vždycky moc líbil. Majitel vozu mě pobídl, abych si sednu na místo spolujezdce a já neváhal.

Cestou jsme nemluvili, jen jsme poslouchali jeho písničky, zvuk byl moc kvalitní a hlasitost ohlušující. Bylo jasné že si na hudbě dost zakládá. Nevadilo mi to, měl jsem to rád, vždy mi to způsobilo husí kůži. Ty chvíle, kdy neslyšíte ani vlastní myšlenky a silné basy rozvybrují celé tělo.

Miluju hudbu, nedokázal bych si bez ní představit ani jeden den, jsem ten člověk, který umí nazpaměť každou písničku z jakéhokoli playlistu.