Daechwita

38

Samo sebou jsme se okamžitě vydali domů. Nejen proto, že nám byla neskutečná zima, ale byl jsem rozhodnutý dát si čáru a minimálně se mu dostat mezi nohy.

Ironií bylo, že šlo o něco co jsem si vyloženě zakázal a teď jsem po tom tak strašně moc toužil. Nedokázal jsem si představit nic lepšího. Všechny ty věci, které mi ukázal, pití, fet, hulení, byli sami o sobě úžasné, ale když nebyli kompletní, pořád jsem cítil že mi něco chybí. A tentokrát to byl on kdo mi chyběl.

Jen co jsme vpadli do bytu, Yoongi uvázal fenku na vodítko a šel ji vyvenčit.  To mi dalo čas připravit nám víno. I když jsem byl pořád nadměrně zhulený, měl jsem potřebu svůj stav přikrmit.

Když bylo hotovo a Gi nikde, rozhodl jsem se převléct do něčeho pohodlnějšího,  co mě neškrtilo mezi nohama. Stojáček už pomalu odumíral, ale stále byl slušně napjatý.

Možná to bylo těmi omamnými látkami, že jsem měl na mysli takové perverznosti, ale v tu chvíli mi to vůbec nevadilo.

Oblékl jsem si jen svou červenou mikinu. Bral jsem to jako takovou výzvu a navíc mi bylo bez spodního prádla moc příjemně.

Jen co se dveře znovu otevřeli, usadil jsem se na gauč do tureckého sedu a mikinou se co možná nejvíc pokusil zakrýt svůj stále tvrdý rozkrok.

Yoongi na mě upřel pohled až po té co si sundal bundu a boty. Pomalým krokem a s hladovím pohledem se ke mně začal přibližovat.

,,Copak tobě to nestačilo?" Zaculil se na mě vítězně, když jeho pohled spadl k vrchovatým sklenicím vína, jen co se jeho pozadí setkalo s pohovkou.

,,A tobě snad jo?" Okamžitě jsem se k němu s úsměvem natiskl a opět mu věnoval několik procítěných polibků na jeho citlivé místo pod uchem.

,,A chceš si dát lajnu?" Pronesl klidně. Tak klidně, jak jsem to u něj nikdy nezažil. Byl jako v transu.

,,Jen když si ji můžu dát z tvého bříška." Zavrněl jsem spokojeně a dlaní mu přejel od hrudi až k podbřišku. Už jsem mu chtěl zajet rukou pod tryčko,  ale on mé ruce zachytil dřív, než se stihli setkat s jeho vyhřátou pokožkou pod ním.

,,To je fakt nepraktický, věř mi už jsem to zkoušel." Pronesl jednoduše a mou ruku nasměroval ke krabičce s pomůckami na rýsování. Hned jsem pochopil o co mu šlo.

,,Narýsuj to. Chci tě vidět, hrozně ti to při tom sluší." Jeho slova mě zahřála na hrudi, odkud teplo kleslo až do břicha. I přes to, jak zněl obyčejně a bez emocí, já v tom viděl jistý druh poklony.

A i když jsem neměl rýsování v oblibě, už jen z toho důvodu, že jsem si vedle něj přišel nezkušeně a nechtěl jsem se ztrapnit, okamžitě jsem se natáhl po džitě a vyndal z ní potřebné věci. Už chyběla jen hlavní ingredience.

,,A to emko?" Podíval jsem se na něj s tím nejvyzívavějším pohledem, který jsem dokázal. Ano pokoušel jsem se ho svést pohledem, nebo ho alespoň přinutit, aby byl povolnější. Stále se mi zdál jistým způsobem velmi odtažitý.

,,Budeš si pro něj muset sáhnout." Výraz ve tváři s jakým ke mě promlouval mi nahnal husí kůži. Byl tak kamenný a přitom tak něžný. Nedokážu popsat jaké množství emocí to ve mně vzbudilo.

Yoongi se zapřel na dlaních a tím mi udělal dokonalí přístup k jeho rozkroku. Už nebyl tak velký jako venku, ale i přes kalhoty bylo vidět že zakrývají nemalou bouli.

Hned mi došlo o co jde a tak jsem se na něj nevěřícně podíval s jasnou otázkou v očích, zda to myslí vážně.

,,Notak, nebo se snad bojíš hadů?" Zašklebil se popichovačně a jednou rukou, tak aby zůstal v záklonu, si pohotově rozepl knoflík od kalhot.