Daechwita

23

S sebou jsem si nevzal nic jiného než doklady a zbytek cigaret, které jsem si šetřil na horší časy. Což nebyla tahle chvíle, ale nechtěl jsem neustále žebrat. Telefon byla další samožřejmost, která zahučela v mé zadní (nakládané) kapse kalhot. Poslední věc, kterou jsem popadl byla koule z minibaru u gauče.

Společně jsme vyrazili k Yoongiho staršímu BMW, jenž nás mělo co nejrychleji dopravit na místo určení, kde jsme měli už dávno být. Jen co jsem zahučel do staré kožené sedačky, jenž i přes svůj věk byla pořád v dobrém stavu, najednou mě jakoby uhodila vzpomínka na naší předešlou jízdu. Zachvěl jsem se nad představou jeho prstů, zarytých v mém stehně. Ale hned jsem tu myšlenku musel vypustit z hlavy. Tohle se nesmí dít!

Do několika minut jsme byli v centru. SUGA zaparkoval na chodníku nedaleko Taeho bytu. Ovšem ještě před tím, než jsme se vydali do tepla rozbořené staré budovi, zamířili jsme k nejbližší samoobsluze. U ní jsme totiž měli sraz s ostatníma, tedy podle toho co nám nařídil pan Yoongi. Samo sebou jsem dal vědět všem, kteří se včera bezvýsledně doprošovali mé přítomnosti na sociálních sítích.

Vůbec mě nepřekvapilo, že jsem se ukázali, jako poslední. Už tu postávala Jennie s Lisou, Namjoon s Jinem a dokonce i Hoseok. Očividně se udobřili, čehož jsem si nesmírně vážil.

Jen mě překvapilo, jak to celé snášel Namjoon. Jin se mu asi ještě nepochlubil, jakou aférku měl s chlapcem, jenž mu teď stál po boku. Věřím tomu, že kdyby to věděl, už by na Hobim seděl obkročmo s rukama na jeho krku, ve snaze ho co nejrychleji sprovodit z tohoto zkaženého světa.

Nálada se mi ale zvedla, když mi všichni s výjimkou Namjoona věnovali nadšený úsměv. Ne že by jsme se nemuseli, ale Joon byl co se mě týkalo takový necitelný. Trochu jako Yoongi, akorát že vůbec.

S holkama jsem se přivítal úplně stejně, jako s mými dlouholetými kamarády a to upřímným obětím. Jen co se odemě odlepila poslední Lisa, již zmiňovaný necita Namjoon si mě bez otázek či odpovědí vtáhl do obětí, které mi vyrazilo dech. Fakt jsem to od něj nečekal.

Když jsem si uvědomil co se děje, ruce za jeho zády jsem spojil a tím mu dal najevo, že to přijímám a vážím si jeho gesta. Ovšem když jsem se odtáhl, jako už dneska snad po sté, na pár vteřin zavládla podivná atmosféra, jenž plynula ze znepokojených výrazů všech okolo. Vůbec jsem neměl tušení co si myslet a vůbec o co šlo. Ale hned jak jsem jim věnoval tázaví pohled typu co je kurva, všichni se probrali a hned začali konverzovat.

,,Co koupíme? Já mám chuť na víno!" Vykřikla nadšeně Lisa, jen co se Gimu pověsila kolem krku. Nechtěl jsem si to přiznat, ale trošku, opravdu jen malinko, mě píchlo u srdce. Ovšem ten nepříjemný pocit zmizel hned jak jsem si všiml Yoongiho nespokojeného pohledu. Vypadal jako by Lisa smrděla tím nejhorším možným způsobem.

,,Koupím ti klidně vinnej sklípek, když ze mě slezeš!" Zamručel otráveně, což mi nahnalo husí kůži. Šla z něj hrůza. Nebo jen já byl tak ustrašené děcko, které se ho bálo.

,,Prosím tě, nedělej stydlivku." Lisa si ho víc přitiskla k tělu.

  ,,Já se nestydím, jen smrdíš jak parfumérie a to fakt není příjemný. Buď ohleduplná k mému nosu!" Odstrčil jí od sebe, ale to už se po ní sápala Jennie, která vypadala jako nadržená koala, co se Lisi týče. Musel jsem se nad tím pošťuchováním pousmát. Bylo to úsměvné o tom žádná.

,,Myslím že tvůj nos zažil i horší věci než je kradená voňavka z drogerky." Nevím, prostě to ze mě vylítlo a ano ostatní to hodně překvapilo. Stejně jako mě. Pár vteřin po té, co tahle kousavá poznámka vyletěla z mé pusy a už se nedala vzít zpět. Bylo to tak napínavé, že jsem si chvíli přál abych se co nejdřív propadl do země, ale Yoongi mě obdaroval upřímně pobaveným úsměvem. Na štěstí pro mě si uměl udělat srandu sám ze sebe. První kdo propukl v záchvat smíchu, i když to nebylo zas tak vtipné, byl Namjoon a hned po něm Lisa.